Sebeovládání je samozřejmě potlačování emocí a na tom nic nezmění ani tzv. Loučka.

koučka

No... tu a tam by to mohlo fungovat. Ale neřeší to adrenalinové bomby.

Příklad: Cyklista jel na svoji červenou a donutil mě ostře brzdit, následně mi sprostě vynadal (jeden-a-půl-metru-d****e!!!!). Zařadil jsem ho mezi šimpanze a chtěl odjet, bohužel (pro něj) mi kopl do dveří.

Už jsem nad tím sám přemýšlel, jestli existuje něco, co by mi pomohlo tu situaci vyřešit bez... řekněme, invazivního zákroku... Ale nic mě nenapadlo.

Ano když si uvědomím, že mám vztek a že je to špatné na jednání se šéfem, tak se zastavím párkrát se nadechnu a vydechnu tím změním svůj emoční stav a vztek jsem co? Zbytek toho sebeovládání a zvládání emocí je dobré právě abych se k tomu vzteku vůbec nedostal. Ale když už ten vztek nebudu mít, nebude technicky ve mě potlačen?

Já se pořád učím mlčet a nereagovat, protože v ženském kolektivu je cokoli vyřčeného v návalu emocí velice nebezpečné.

A tak se často směju a dělám si srandu sama ze sebe, je to velmi úlevné a když se ostatní zasmějou taky, je to supr.

To jsou rady. :) Jak něco takového může vyplodit odborník, který se tématem zabývá fakt nechápu.

Fakt není rozdíl mezi potlačením projevu emoce a pseudoradami v článku, přestože se v něm píše, že potlačení emocí není ok.

Navíc velmi záleží na povaze člověka. 1000x můžete prudkého člověka nabádat ať v klidu vyslechne pro něho nepříjemné sdělení a pak na něj s rozvahou reaguje. Stejně to neudělá. Povaha člověka se mění velmi obtížně.

reagujete na článek, či na autorku? A po úvaze, či emociálně?