Jaké jsou tedy základní odlišnosti mezi družstevním splátkovým financováním a klasickým vztahem mezi hypoteční bankou a dlužníkem? Zásadní rozdíl mezi těmito dvěma formami financování tkví v osobě vlastníka pořizované nemovitosti. V případě smluvního vztahu mezi hypoteční bankou a dlužníkem se investor stává okamžitě vlastníkem nemovitosti, zatímco v případě družstevního splátkového financování nikoliv. I v případě družstevního financování hraje klíčovou roli hypoteční banka v osobě věřitele. Ta ovšem v tomto případě neuzavírá smluvní vztah s občanem pořizujícím si vlastní bydlení, nýbrž s družstvem.
Občan pořizující si bydlení se pro vstup do tohoto systému musí stát členem družstva. To samozřejmě musí hypoteční úvěr splácet, což se děje právě díky pravidelným platbám nájemného družstvu. To použije nájemné z velké části na úhradu pravidelných splátek hypotečního úvěru a zbytek na úhradu režijních nákladů apod. Z pohledu družstevníka se tedy jedná ve zjednodušené formě o podobný vztah jako u finančního leasingu na straně nájemce. Ten také hradí leasingové společnosti po stanovenou dobu nájemné s tím, že po uhrazení poslední splátky se stane vlastníkem předmětu leasingu. Tak tomu je v podstatě i v případě družstevníka, který se stává vlastníkem nemovitosti až po uhrazení poslední splátky družstvu. Až do tohoto okamžiku je vlastníkem nemovitosti družstvo. Velmi jednoduchý a přehledný model, co říkáte.
Družstevníkem rychleji než dlužníkem
Není třeba zdůrazňovat, jak nepříjemný a zdlouhavý je proces vedoucí k získání bankovních úvěrů. Hypotéka samozřejmě není výjimkou a každý z nás se musí smířit s tím, že bude muset hypoteční bance odhalit část svého soukromí. Navíc ne každý zájemce o bydlení může vykázat dostatečné příjmy ať už ze závislé činnosti nebo z podnikání. V tomto kritériu jsou hypoteční banky velmi důsledné a osoba, která nemá pravidelné příjmy výrazně převyšující předpokládanou anuitu úvěru zvýšenou o nutné životní náklady, hypotéku nezíská. Právě pro takové zájemce o bydlení je družstevní forma bydlení jako stvořená, neboť při vstupu do družstva není bonita družstevníka nijak testována. Z toho důvodu je mnohem rychlejší získat bydlení touto formou než prostřednictvím hypotéky. Kromě toho odpadají problémy se zajišťováním hypotéky či dalšími zajišťovacími prostředky. Hypoteční banka navíc může po dlužníkovi vyžadovat uzavření životního pojištění apod.
Na státní podporu družstevník nedosáhne
Zřetelnou nevýhodou družstevní formy financování je fakt, že družstevník nemá nárok na státní podporu. Splátková forma totiž nenaplňuje podmínky poskytnutí státní podpory, neboť hypoteční úvěr si bere družstvo a nikoli občan, který fakticky hradí pouze nájemné. To je z pohledu ryze finančního srovnání poměrně nepříjemné a jeden ze zásadních důvodů, proč je tato forma financování nákladnější než obvyklý smluvní vztah mezi hypoteční bankou a občanem.
Vstup do družstva vyžaduje vstupní kapitál. Obvykle musí družstevník při vstupu zaplatit družstvu 40 procent z ceny nemovitosti. Zbývající část bude hrazena po stanovenou dobu (zpravidla 20 let) v pravidelném nájemném. Zmiňovaných 40 procent je samozřejmě více než u hypoték. Tam musí klient disponovat alespoň 30 procenty z ceny nemovitosti, přičemž zbývajících 70 procent činí úvěr. To platí v případě hypotečních bank, které poskytují úvěry z prostředků získaných emisí hypotečních zástavních listů. Pokud hypoteční banka HZL neemitovala, pak může poskytovat úvěry i na vyšší hodnotu v poměru k ceně zajišťované nemovitosti. Z tohoto pohledu tedy hypotéky vyžadují nižší vstupní kapitál. Shrňme tedy výhody a nevýhody družstevní formy v porovnání s hypotékou.
| Družstevní forma | Hypotéka | |
| Rychlost vyřízení | okamžitě | delší proces |
| Bonita | nízká | vysoká |
| Státní podpora | ne | ano |
| Nákladovost | vysoká | nízká |
Pořídili byste si raději nemovitost na hypotéku nebo se raději stanete družstevníkem? Podělte se ostatními o své zkušenosti s těmito formami financování.
 |
