Chuť sbalit si hned věci a pořádně za sebou prásknout dveřmi měl někdy snad každý. Bohužel to většinou nejde, najdou se ale případy, kdy to možné je.
1. Výpověď ve zkušební době
Pokud jste ve zkušební době, je to nejjednodušší. Zaměstnavateli ani nemusíte udávat důvod, prostě odejdete. Pozor, platí to i obráceně. I šéf vám může říct, abyste druhý den už nechodili. Zrušení pracovního poměru musí být provedeno písemně a pracovní poměr skončí dnem doručení, není-li v něm uveden den pozdější. Podmínkou je, aby zkušební doba byla písemně sjednána. Nesmí být delší než tři měsíce a u vedoucích zaměstnanců delší než šest měsíců po sobě jdoucích ode dne vzniku pracovního poměru.
2. Rozvázání pracovního poměru dohodou
I když máte klasickou pracovní smlouvu s výpovědní lhůtou, můžete se se zaměstnavatelem na ukončení pracovního poměru (písemně) dohodnout.
Vzor výpovědi z pracovního poměru
Zaměstnavateli je pak nutné předložit text, v němž bude uvedeno datum, které zaměstnanec navrhuje jako den rozvázání pracovního poměru. To může být klidně datum, kdy návrh žádosti o rozvázání pracovního poměru nesete šéfovi. Je dobré tuto žádost náležitě zaměstnavateli zdůvodnit, přičemž je možno důvody uvést i v dohodě. Když s tím bude zaměstnavatel souhlasit, můžete být ještě týž den pryč. V praxi však půjde spíše o výjimečné případy.
3. Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem
To můžete podat jednak ze zdravotních důvodů. Tedy když podle platného lékařského posudku (nebo podle rozhodnutí příslušného správního orgánu, který posudek přezkoumává) nemůžete dále vykonávat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel vám neumožnil v době 15 dnů ode dne předložení tohoto posudku výkon jiné, pro vás vhodné práce.
Druhou možnost máte, pokud vám zaměstnavatel neplatí. Tedy pokud vám nevyplatí mzdu (plat) nebo náhradu mzdy (platu), a to do 15 dnů po uplynutí období splatnosti mzdy (platu), jak je stanovena v zákoníku práce.
Příklad:
Mzdu za duben je třeba zaměstnanci nejpozději uhradit 31. května. Pokud se tak nestane, tak nejdříve 16. června může zaměstnanec doručit zaměstnavateli doklad o okamžitém zrušení pracovního poměru a pracovní poměr dnem tohoto doručení ihned skončí.
Výpovědní doba? Nejméně dva měsíce
Většina lidí v práci ale ze dne na den nekončí a odchází až po uplynutí výpovědní doby. Jak to s ní je? „Výpovědní doba začne běžet prvního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena nebo v němž došlo k odmítnutí jejího převzetí. Výpovědní dobu nelze zkrátit, ze zákona musí činit minimálně dva měsíce, nicméně v pracovní smlouvě mohla být sjednána výpovědní doba delší,“ vysvětluje vedoucí advokátka společnosti Havel, Holásek & Partners Veronika Plešková.
Příklad:
Pokud výpověď dáte 5. září, začne výpovědní doba běžet 1. října. Většinou je sjednána na dva měsíce, a tak můžete do nového zaměstnání nastoupit až 1. prosince.
Pozor na „áčka“
Nešťastným řešením dlouhé výpovědní doby a současného nástupu do nové práce je přestat do stávajícího zaměstnání chodit a nechat si zapsat absenci. „V praxi poměrně častý postup zaměstnanců, kdy jednoduše přestanou chodit do svého původního zaměstnání, nelze doporučit. Pokud má daný zaměstnanec již novou práci, evidence neomluvené absence, takzvaná „áčka“, jej významně nepostihnou. Nicméně zaměstnavatel po takovém zaměstnanci může nárokovat náhradu újmy (škody) způsobené tím, že kvůli neomluvené absenci zaměstnance nezrealizoval nebo musel odmítnout zakázku a podobně,“ varuje advokátka.
Na co nezapomenout
Zaměstnanec by si měl s koncem své výpovědní doby u svého zaměstnavatele vyzvednout zápočtový list, zaměstnavatel je povinen mu ho předat při skončení pracovního poměru. Na druhou stranu, zaměstnanec zase musí svému zaměstnavateli odevzdat třeba uniformu, ochranné pomůcky, případně služební telefon nebo počítač. Zapomínat by se nemělo ani na nevyčerpanou dovolenou. V ideálním případě by mělo být možné zbylé volno vyčerpat v rámci výpovědní doby, pokud to zaměstnavatel svému zaměstnanci neumožní, musí zbylé volno proplatit s poslední výplatou.
Co ve výpovědi nesmí chybět
Výpověď musí být vždy podána písemně. Zákoník práce sice neobsahuje detailní výčet všech náležitostí, které v ní nesmějí chybět, ale ve spojení s občanským zákoníkem lze vyčíst, že výpověď musí obsahovat identifikaci zaměstnavatele a zaměstnance. Dále je nutná také identifikace pracovní smlouvy. To znamená, že z ní musí být jasné datum uzavření pracovní smlouvy, případně i pozice, na níž zaměstnanec pracoval, dále datum, kdy byla výpověď sepsána, a podpis zaměstnance nebo zaměstnavatele (resp. jeho oprávněného zástupce). Aby mohl být jasně doložen počátek běhu výpovědní doby, na výpovědi by mělo být uvedeno i datum jejího doručení druhé straně.
Může se hoditSháníte zaměstnání? Navštivte portál jobDNES.cz a vyberte si z pestré nabídky volných pracovních míst a brigád. |
Zaměstnanec musí dostat originál výpovědi, zaměstnavatel ji musí doručit do vlastních rukou pracovníka. Obdobně to platí i pro druhou stranu: nejlepším způsobem je odevzdat výpověď osobně zaměstnavateli a nechat si to písemně potvrdit.
Jaké jsou důvody výpovědi
Zaměstnanec může dát výpověď z jakýchkoli důvodů a nemusí je zaměstnavateli vůbec sdělovat.
Nejběžnějším koncem pracovního poměru ze strany zaměstnavatele jsou organizační důvody. Firma se ruší, stěhuje se jinam nebo mění strukturu tak, že pro některé pozice v ní už není místo a řada lidí se stane pro firmu nadbytečnými.
Významným důvodem je také nesplnění požadavků pro výkon práce, porušování povinností a režimu práce neschopného zaměstnance či hrubé porušení pracovní kázně (opilost, opakovaná absence v práci), po nichž může následovat dokonce okamžité zrušení pracovního poměru. Platí přitom, že zaměstnavatel může k tomuto kroku přistoupit jen z takového důvodu, který je výslovně uveden v zákoníku práce.
Ať už dá výpověď jedna, nebo druhá strana, vždy musí mít písemnou formu. Nepodepsat či nepřevzít písemnou výpověď a spoléhat na to, že tím pádem neplatí, je liché. Jde o jednostranný právní akt, který běží, i když dotčený odmítne písemnost převzít.
