Zapomeňte na klišé, že pyrotechnik se splete jen jednou. A možná vás to překvapí, ale semtex je při správném zacházení bezpečná výbušnina. "Z našeho pohledu je to tak, protože je sériově vyráběná, přesně víme, co od ní čekat. Na rozdíl od amatérských pokusů," říká pyrotechnik a vedoucí oddělení znaleckých činností z Pyrotechnické služby Policie ČR Karel Koubík.
Jak je to tedy s tím jediným pokusem?
Není to pravda. Za třicet let své praxe nevím v Česku o žádném případu, kdy by to pyrotechnika zabilo. Život a zdraví jsou na prvním místě, takže se snažíme vyloučit veškerá rizika. To se nám daří díky vyspělé technice - robotům, ochranným pomůckám a také speciálnímu obleku, který váží 40 až 60 kilo.
VizitkaKarel Koubík
|
Ochrání vás úplně?
Zajistí, že do určité hmotnosti nálože a do určité vzdálenosti máme šanci přežít. Nicméně s rizikem musíme počítat. Speciální oblek chrání hlavu, hrudník, břicho nebo třísla. Nohy jsou chráněné jen asi z dvaceti procent, ruce minimálně. Přesto, co pamatuji, bouchlo to jen jednomu kolegovi, přišel o prsty a měl poškozený zrak. Nejvíc úrazů se však nestává při ostrých akcích, ale když si "hrajeme" - třeba děláme ohňostroje, cvičíme a podobně.
Co ještě si lidé o vaší práci myslí - a není to pravda?
Nepřestřiháváme drátky. Většinou se k tomu využívá robot či jiná speciální technika.
Ale ve filmech pyrotechnik vždycky střihá drátky a kapky potu mu při tom stékají po tváři...
Na filmy o pyrotechnicích se radši nedívám, vždy se u nich trochu rozčilím. Jsou tak dva tři, na které se dá koukat. Vůbec nevystihují naši práci, jen to psychické vypětí odpovídá.
Co všechno tedy spadá do vaší práce?
Zabýváme se nástražnými výbušnými systémy, takzvanými envées, dále municí, znaleckou činností, ochranou VIP osob a objektů a také školením a vzděláváním.
Jezdíte také k případům?
Na rozebrání nastražené výbušniny už jezdím minimálně. Nyní pracuji hlavně na případech výbuchů a závažných trestných činů, při nichž byla použita výbušnina. Ohledávám místa činu, zajišťuji kriminalistické stopy a zpracovávám znalecké posudky. V pyrotechnice jsem ale za svou kariéru dělal takřka všechno, jezdil jsem i se zásahovkou.
K čemu pyrotechnici vyjíždějí? Tedy kromě toho, kdy anonym ohlásí, že je někde bomba.
Třeba nedávno nám nahlásili výbuch auta. Na místo vyrazil náš tým na nástražné výbušné systémy. Celý prostor se musel nejdříve zkontrolovat, protože nebylo jasné, jestli tam není ještě něco nebezpečného, třeba zbytek nevybuchlé nálože. Zároveň tam vyjel znalec, který zdokumentoval místo činu a zpracoval posudek - co a proč bouchlo.
Když někde ve světě na ulici vykřiknete: "Je tu bomba!" lidé se snaží co nejrychleji utéct. V Česku se běží podívat blíž. A navíc jsou neukáznění a neradi se podřizují pokynům policistů. |
U nehod jsou vidět jen hasiči, v žádné reportáži jsem si pyrotechnika nevšimla...
My se médiím spíš vyhýbáme. Navíc když namístě pracujeme, je uzavřené a nikdo tam nesmí. Jakmile svoji práci uděláme a prostor je bezpečný, odjíždíme a už jsou tam jen hasiči a policisté.
A jak to vypadá, když na místo dorazíte?
Všude je ohromný zmatek a hodně lidí. Nejsme ryze "teroristickou" zemí, Češi jsou zvědaví a nejsou naučení, že mají nebezpečný prostor okamžitě opustit. Ze zkušeností vím, že když někde ve světě na ulici vykřiknete: "Je tu bomba!" lidé se snaží co nejrychleji utéct. V Česku se běží podívat blíž. A navíc jsou neukáznění a neradi se podřizují pokynům policistů.
Jak často k případům vyjíždíte?
V loňském roce jsme byli zhruba na 48 výjezdech, u nichž šlo o výbuch nebo podezření na něj. Třeba loni začátkem ledna došlo k výbuchu v továrně Avon Rudník v Podkrkonoší. Měli jsme vedení podniku potvrdit, či vyloučit výskyt výbušniny a zjistit, zda to byl teroristický čin. Nakonec se ukázalo, že příčinou havárie byla technická závada.
Zajímavá zaměstnáníV rubrice Práce a podnikání zveřejňujeme rozhovory se zástupci zajímavých profesí, například se ševcem, spisovatelem, včelařkou nebo kastelánem. |
A byl mezi loňskými případy i nějaký nástražný výbušný systém?
Také. Jednomu člověku v Plzni ho kdosi namontoval pod auto. Měl explodovat po ujetí pár metrů. Ale těchto případů ubývá, je jich tak do deseti ročně. Boom byl v letech 1992 až 1994. A pak v letech 2007 a 2008, kdy jeden pachatel dával výbušniny na koleje a na různá místa, kde se scházel větší počet lidí. Bylo to celkem 69 případů. Ale lidé vyrábějí i atrapy, zřejmě nás tak zkoušejí. Jeden člověk jich udělal asi šest, na rentgenu to vypadalo jako perfektní výbušnina, ale když jsme to rozebrali, byla to atrapa.
SlovníčekCo znamená, když se řekne:
|
Daří se policii takové lidi chytit?
Většinou ano. Člověk, třeba i znalý kriminalistiky, po sobě zanechává obrovské množství stop. Ale stávají se i úsměvné případy.
Vyprávějte, co tak pyrotechnika pobaví...
Před pár lety nás zavolali na Výstaviště v pražských Holešovicích, kde se tehdy konal erotický veletrh. Jeden člověk našel na svém autě podezřelý balíček. Celý prostor se uzavřel, při předběžném prověření na rentgenu vypadal předmět poměrně nebezpečně, ale pak se ukázalo, že v krabici je vibrátor. Dokonce se pro něj vrátila jedna paní, odložila si ho na vedlejší auto a zapomněla ho tam.
Pomáhá vám v práci internet, nebo ji ztěžuje?
Obojí. Najdeme tam spoustu informací, ale zároveň nám kvůli němu přibyla práce. Mladí si tam hledají postupy a pak sami vyrábějí výbušniny. Řešili jsme případ, kdy čtrnáctiletý kluk přijel na prázdniny k babičce do Prahy. Se starším kamarádem vařili peraceton. Ten starší pak odešel, tomu druhému to bouchlo a přišel o ruku. Problém je, že návody na internetu jsou často neúplné a nepřesné.
Kdo se může stát pyrotechnikem?
Zájemce musí mít vysokou školu, nejlépe technického směru, třeba strojní nebo chemicko-technologickou. Musí splnit náročné psychotesty rozšířené ještě o zátěžovou část - na té odpadne asi sedmdesát procent uchazečů. A musí mít zájem o obor, tohle není povolání, to je koníček. Ten, kdo projde, nastoupí do pyrotechnické policejní školy, kde kromě teorie pracuje pod vedením zkušeného pyrotechnika, což trvá i nějakou dobu po ukončení studia.
Vy jste chtěl vždycky dělat tuto práci?
Od dětství mě zajímaly zbraně a munice. Dělal jsem různé pokusy z toho, co jsem tehdy koupil v drogerii. Svoje děti bych přerazil, kdyby zkoušely polovinu toho, co já. A vidíte - můj syn je taky pyrotechnik. Pak jsem nastoupil k policii, svou náklonnost ke zbraním, munici a výbušninám jsem neustále rozvíjel, až jsem se přes pozici kriminalistického technika dostal k pyrotechnice.
Co je pro vaše povolání nejdůležitější?
Znalosti, které musíme stále doplňovat a rozšiřovat, psychická odolnost, zodpovědnost, ostražitost, schopnost zachovat chladnou hlavu a pud sebezáchovy. Musíme mít respekt, jsou to nebezpečné věci, ale nesmí přerůst v panický strach.
Pracují u vás také ženy?
U policie nejsou, ale v armádě se začínají objevovat. Myslím, že to není povolání pro ženy. Je to sice krásná práce, ale také těžká a namáhavá, fyzicky i psychicky. Navíc mnohdy zasahujeme v nepříjemných podmínkách. Když třeba taháme dělostřelecký granát nebo leteckou pumu, která má přes 25 kilo, z jámy plné bahna, je to pěkná dřina. Ale ženy se pyrotechnikem stát mohou.
Štve vás něco na vaší práci?
Na práci ne, vadími však přístup některých funkcionářů. Byli jsme například na 168 výjezdech, ale ukázalo se, že pouze v 10 případech jsme pracovali s ostrou výbušninou, takže někteří funkcionáři počítají jen těch 10 výjezdů, zbylých 158 se někam vytratilo. S tím nesouhlasím. Pro nás jsou všechny výjezdy ostré, musíme se navléknout do ochranného obleku, používáme stejnou techniku, psychické vypětí je úplně shodné.
