Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Postavil se na vlastní nohy, dnes jeho dřevěné hodinky znají po celém světě

aktualizováno 
Když Pavel Tesařík během studia narazil na jednom ze zahraničních portálů na dřevěné hodinky, začal se pídit, kde by se daly sehnat. Nakonec si je nechal podle svého návrhu vyrobit. Přestože není hodinář, ani designer, jeho hodinky dnes nosí lidé v pětatřiceti zemích světa. Díky přírodnímu materiálu je každý kus originál.

Sedmadvacetiletý Pavel Tesařík dnes prodává dřevěné hodinky do pětatřiceti zemí světa. | foto: archiv Pavla TesaříkaiDNES.cz

Jak se stalo, že jste začal vyrábět dřevěné hodinky?
Někdy v roce 2013 jsem narazil na designovém portálu na článek o dřevěných hodinkách. Přišlo mi to jako velice zajímavý a netradiční nápad. V tu dobu existovalo ve světě pouze pár kvalitnějších značek s velkým výběrem modelových řad, z toho asi dvě byly k dostání na českém trhu. Protože jsem prostě „hodinkový“, začal jsem pátrat po podrobnějších informacích o jejich výrobě a podobně.

A co bylo pak?
Nosím rád hodinky s větším průměrem ciferníku, když jsem ale prohledával tehdejší nabídku dřevěných hodinek, žádný z modelů mě neoslovil. A tak mě napadlo, že si vyrobím vlastní. Podobu hodinek jsem měl v hlavě, k tomu jsem však potřeboval minimálně řezbářskou zručnost a hodinářskou přesnost. Těmi jsem ale neoplýval.

Jak jste si tedy poradil?
Bylo nutné sehnat někoho, kdo by byl schopen hodinky vyrobit podle mého návrhu. Podle něj měl mít ciferník hodinek číselník s kovovými detaily, protože jsem nechtěl pouze vypálit čísla do dřevěné dýhy. To mi byl schopen poskytnout z oslovených firem pouze výrobce ze zahraničí, konkrétně z Asie.

Zajímavé profese

Můžete prozradit, jak tato spolupráce funguje?
Zkráceně to funguje tak, že vypracuji návrh vzhledu, na jehož základě je vytvořen funkční prototyp. Ten se poté několik měsíců testuje, aby byly zjištěny případné problémy před menší sériovou výrobou.

Nejprve jsou strojově vyřezány jednotlivé dřevěné díly, které se poté ručně brousí a leští. Tělo hodinek je osazeno sklem, ciferníkem, strojkem, ručičkami a pouzdrem na fixaci strojku. Ve finále jsou jednotlivé dřevěné dílky řemínku kompletovány do sebe a jsou osazeny na tělo hodinek. Protože je tu velký podíl ruční práce, trvá výroba a kompletace jedné série více než měsíc.

S kolika dodavateli spolupracujete?
Celkově spolupracuji se čtyřmi výrobci. Tři mi vyrábějí dřevěné části a kompletaci hodinek, jeden vyrábí kožené a textilní řemínky. Nedávno se v prodejní nabídce objevila řada s pletenými bavlněnými řemínky, které ručně plete jedna slečna z Česka.

Napsal jste na téma dřevěných hodinek diplomovou práci.
Věděl jsem, že psaním diplomové práce strávím velké množství času a chtěl jsem jej využít efektivně. Šlo mi hlavně o to, aby půl roku snahy neskončilo po obhajobě někde v šuplíku a aby bylo možné ji použít. Navíc, pokud píšete o něčem, co je vám blízké, pracuje se mnohonásobně lépe. Proto jsem se zeptal svého vedoucího diplomové práce, zda by bylo možné zpracovat téma týkající se mého plánovaného projektu. A on souhlasil.

Pavel Tesařík (27)

„Já osobně nosím rád hodinky s větším průměrem ciferníku,“ říká usměvavý muž.
  • Původně vystudoval učební obor s maturitou - obchodník.
  • Pokračoval na VŠB-TUO, kde vystudoval komerční inženýrství v oblasti surovin.
  • V roce 2015 založil firmu Woowa, podniká jako fyzická osoba.
  • V témže roce zprovoznil na internetu svůj e-shop.
  • Vyrůstal v obci Třemešek u Šumperka, nyní žije a pracuje v Šumperku.
  • Je svobodný, zadaný.

Co jste původně studoval?
Původně jsem vystudoval výuční obor obchodník s maturitou. Tady jsem se vlastně poprvé dostal do provozu fungování obchodu, většinou supermarketů, kde jsme měli praxi. Pamatuji si, že nás paní mistrová v jedné z praktických hodin učila úhledně balit bonboniéry a lahve do balicího papíru. Já s tím neuvěřitelně zápasil, nešlo mi to. V hlavě jsem si zanadával, že tohle v životě potřebovat nebudu. A dnes? Ručně balím jeden balík za druhým a vím, že pokud by zákazníkovi dorazil balík v „salátovém vydání“, omotaný izolepou, asi by nebyl nadšený. Skoro pokaždé si při tom na slova mistrové vzpomenu.

Proč jste pak šel na vysokou školu?
Na vysokou školu jsem chtěl jít, protože jsem bral vysokoškolský titul jako pomoc, která mi otevře více dveří na pracovní pohovory. Mí prarodiče byli nejdříve k této myšlence skeptičtí, obávali se, že vysokoškolské studium bude finančně náročné, spíše si přáli, abych šel po maturitě pracovat.

Hovoříte o prarodičích. Co vaši rodiče?
Když jsem byl malý, přišel jsem postupně o oba rodiče. Víc bych se k tomu nevyjadřoval. Do péče si mě pak vzali babička s dědečkem. Stali se vlastně mými druhými rodiči. Vychovali mě, dali mi vzdělání a podporu v tom, co dělám. Jsem jim za vše vděčný, záleží mi na jejich názoru, i když se v něm občas rozcházíme.

Vím, že jste si už během studií přivydělával na různých brigádách. Co jste dělal s vydělanými penězi?
Při studiích jsem chodil na brigády, abych měl na přilepšení, na nájem, zábavu, abych nebyl tak závislý na rodině, prostě jsem se chtěl trochu osamostatnit jako většina mých tehdejších vrstevníků. Také jsem si řekl, že by bylo dobré začít podnikat už během studií.

Proč?
Ten důvod byl zcela prozaický. Vycházel jsem z toho, že člověk je mladý, většinou ještě nemá rodinu, kterou musí živit, neplatí například hypotéku, a tak je tlak na úspěch menší a může si dovolit více zariskovat. Čím více sílily chutě rozjet něco svého, začal jsem střádat výdělky, abych měl na první investici a nemusel se hned na začátku zadlužit u banky.

A co na to babička s dědečkem?
Prarodiče mi neustále kladli na srdce, že vkročit do života s úvěry na projekt, který třeba nemusí vyjít, je velmi riskantní. Obávali se, abych neprodělal kalhoty, jak se lidově říká. Na počáteční investici jsem si našetřil zhruba po necelých dvou letech brigád, kdy jsem pracoval jako promotér notebooků v jednom z obchodních řetězců prodávajících elektroniku. Když jsem s hodinkami začínal, bral jsem to jako pokračování přivýdělku místo brigády. Po ukončení studií jsem si řekl, že se tím pokusím uživit. A vyšlo to.

Kolik jste si do začátku našetřil?
Začínal jsem s počáteční investicí, která nepřesáhla 100 tisíc korun.

Kdy a jak jste vyrobil první hodinky?
První náčrt hodinek jsem vytvořil v roce 2013, na jaře 2014 jsem držel v rukou první prototypy na základě návrhu. K počáteční menší sériové výrobě vedla ještě dlouhá cesta, od testování hodinek až po rozhodnutí, zda do toho opravdu jít.

S dřevěnými hodinkami dobývá mladý inženýr svět.

S dřevěnými hodinkami dobývá mladý inženýr svět.

Pak jste už začal vyrábět sériově.
Vlastně všechno začalo tím, že mí kamarádi viděli mé první hodinky na mé ruce a ptali se mě, kde jsem je vzal a jestli se dají někde koupit. To byl první impuls k tomu, abych se zamyslel nad sériovou výrobou. První hodinky se rozprodaly téměř všechny mezi kamarády. Peníze, které jsem utržil, jsem znovu použil na výrobu dalších modelových řad. Vlastně to tak dělám stále, vydělané peníze se snažím dávat zpět do živnosti. Do marketingu jsem v prvním roce investoval minimum peněz, takže lidé se o hodinkách dozvídali buď šuškandou mezi sebou, nebo jednoduchým vyhledáním na internetu. Čím více bylo hodinek mezi lidmi, tím více byly na očích.

S kolika typy jste začínal a kolik jich vyrábíte dnes?
Prvních takřka devět měsíců byly v nabídce pouze dvě varianty hodinek, což není mnoho. Letos před Vánoci nabídnu šest modelových řad, které čítají zhruba 45 variant. Každý půlrok se snažím představit minimálně jeden nový design.

Kdo všechno vaše hodinky kupuje a kde?
Zákazníci se liší i podle jednotlivých měsíců v roce. Na jaře a na podzim kupují hodinky hrdé mámy svým dětem jako dárek k promocím nebo maturitám, na Valentýna si je darují páry, v létě je zase vysoká poptávka po dárcích pro novomanžele. Nejvyšší poptávka je na Vánoce. Kromě toho slouží v průběhu roku jako dárek k různým výročím, narozením dětí a podobně. Oblíbené jsou i mezi lidmi, kteří mají alergii na kovy.

Většina hodinek se prodá přes e-shop, který funguje necelé dva roky. Hodně zákazníků si přálo vidět hodinky „naživo“, proto jsem v tomto roce navázal spolupráci s partnerským obchodem v Praze, kde jsou hodinky vystaveny.

Fotogalerie

Kolik hodinek ročně vyrobíte a kolik stojí?
Jednotlivé modelové řady jsou vyráběny v omezených počtech, několikrát do roka podle skladových zásob. Oproti minulému roku ale výroba roste. Pokud jde o cenu, její rozpětí se pohybuje přibližně od dvou tisíc do necelých tří tisíc korun. Záleží na vybraném modelu.

Jak se vaše hodinky jmenují, kdo vám vymyslel logo a design?
Logo jsem si vymyslel a načrtl já, kamarád grafik mi jej pak hodil do křivek, aby bylo použitelné. Vzniklo velice jednoduše, nic složitého. Jmenují se Woowa, což je zkratka anglického spojení wood watch, tedy dřevěné hodinky. Při vyslovení to ve mně vyvolávalo zvuk sovy, proto jsem přidal ke dvěma písmenům O zobák, oči a logo bylo na světě.

V kolika zemích je o vaše hodinky zájem?
Celkem jsou hodinky asi v pětatřiceti státech světa, například v Chile, Indii, Austrálii, Japonsku, JAR, USA, Kanadě nebo Indonésii. V průběhu následujícího měsíce by měl portugalský obchodní partner ve své zemi spustit internetový obchod s těmito hodinkami.

Vraťme se ještě na začátek. Jak tehdy vypadal váš prodej hodinek v praxi?
Zpočátku jsem se všechno snažil dělat sám. Tiskl jsem a vystřihoval záruční listy, razítkoval krabičky, které jsem různě upravoval, aby korespondovaly s jejich obsahem a aby se zákazníkům líbily. K tomu jsem samozřejmě vymýšlel vzhled nových hodinek, staral se o web, řešil výrobu, účetnictví, základní marketing, fotil jsem produkty, opravoval hodinky, komunikoval se zákazníky a podobně.

Chtěl jsem prostě snížit náklady na minimum, ostatně jako každý živnost

Může se hodit

Buďte úspěšní! Nastartujte svoji kariéru na jobDNES.cz. Vybírejte z aktuální nabídky volných pracovních míst.

ník.S rostoucí poptávkou jsem postupně zjistil, že od tohoto způsobu práce musím upustit. Vlastně jsem dělal všechno a nic pořádně, protože jsem nestíhal.

Jak to vypadá dnes?
Obalové materiály si na základě návrhu nechávám vyrábět v jedné místní firmě, se složitějšími opravami se obracím na hodináře. O tisk se stará taktéž místní tiskárna, mám účetní, spolupracuji s fotografy nebo externě s lidmi, kteří mi radí ohledně on-line reklamních kampaní. Mám tak více času na rychlou komunikaci se zákazníky, řešení jejich přání nebo na starost o velkoobchod, e-shop, expedici a další mravenčí činnost pro rozvoj obchodu, na kterou nezbývalo mnoho prostoru. Výpomoc potřebuji s expedicí hlavně v exponovaných měsících před Vánoci.

Můžete prozradit váš roční obrat? Jak vás tato práce živí?
Pár měsíců zpět jsem se stal plátcem DPH, zaplatím si jídlo, nájem, daně, osobní režie, takže jsem spokojený. Zbytek peněz se snažím vracet zpět do rozvoje obchodu.

Co je váš největší nepřítel v podnikání?
Asi nejistota. Nejistota výdělku, příjmů. Nejistota toho, že předpisy, které živnostník dodržuje, mohou být klidně každý rok jiné, stejně jako poplatky, které odvádí, a na které musí reagovat. Ale tohle je pro všechny stejné.

Jaké máte plány?
Mezi nejbližší plány, na kterých pracuji, patří rozšíření prodejní sítě v kamenných prodejnách ve větších městech České republiky a také zvýšení prodejů na zahraničních trzích. Pokud se podívám do daleké budoucnosti, tak bych rád vyráběl hodinky kompletně u nás v Česku, včetně všech komponentů a dal tak práci šikovným lidem. Teprve potom bych si možná mohl říci, že se jedná o úspěšné podnikání. Prozatím budu rád, když se budu dále živit touto prací, kterou mám rád a která mě baví.

Autor: pro iDNES.cz


Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ilustrační snímek
Poradna: mám méně peněz než kolegyně na stejné pozici. Jak se bránit?

Diskriminace je strašák nejednoho zaměstnavatele. A není se čemu divit. Pokud firma nezajistí rovné zacházení, hrozí jí milionová pokuta. Jak je to s...  celý článek

Ilustrační snímek
V cizině pracují tisíce Čechů. Jak musí řešit daně, odvody a penzi

Stále více Čechů odjíždí za prací do zahraničí. Jsou to lékaři, úspěšní manažeři, čerství absolventi, ale i řemeslníci, dělníci a lidé využívající sezonní...  celý článek

Jakub Pok založil v roce 2009 Školu paměti, kde nyní působí jako lektor....
Umí naučit lidi, jak vylepšovat paměť. A mají s tím obrovský úspěch

Manželé Jakub a Lucie Pokovi se seznámili během studií a už deset let je spojuje i úspěšné podnikání. Do jejich Školy paměti se hlásí stovky lidí a Jakub dnes...  celý článek

Další nabídka

Kurzy.cz

Další krize už nezačne na Wall Street. Zrodit se může tam, kde je i budoucnost f...
Další krize už nezačne na Wall Street. Zrodit se může tam, kde je i budoucnost f...

Od poslední finanční krize uplynulo deset let. Zaznívají hlasy, že další už je za rohem. William Magnuson na stránkách ... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.