Rozhlédnete-li se kolem po našich podnicích, zjistíte, že takový postoj zdaleka není ojedinělý. Zjistíte dokonce, že se způsob vedení lidí a řízení práce od dob otrokářů vlastně příliš nevyvinul. Dnešní šéfové stejně jako oni rozkazují, nevysvětlují, natož aby diskutovali.
Arogantně kritizují za nepochopení. Trestají za chyby a na místě, kdy by se dalo chválit, mlčí. Lidem nedají víc, než je nutné - ani to poděkování. Co se změnilo? Fyzické tresty jsou sice již výjimkou (ano, jsou pracoviště, kde i v roce 2005 padnou facky) a zaměstnanci můžou prásknout do stolu a odejít. Ale většinou to neudělají ze strachu z následků.
Milý šéfe, jestli chcete otroky, chovejte se jako otrokář. Stavte na své pozici - jste přece Šéf a oni jsou pouze podřízení. Pravidly, která pro ně vyhlásíte, se nenechte omezovat. Chtějte po lidech, aby chodili v osm hodin ráno do práce, a vy choďte klidně v devět - bude jasnější, kdo je tady pánem. Zadávejte jim úkoly bez vysvětlení a občas zkontrolujte výsledky. A řekněte jen: Tohle je špatně. Neobtěžujte se tím, že oznámíte, jakou představu máte. Zařvěte, když máte pocit, že na pracovišti klesá morálka nebo když se podřízení tváří nechápavě - zřejmě si myslíte, že se morálka zvýší a podřízení ihned porozumějí. Nechte si všechno podepsat - ať máte krytá záda, kdyby náhodou něco... Jestli vám tohle připomíná váš styl řízení, tak pozor na následky.
Otrokářský styl produkuje otroky. Otrok se podřídí. Pasivně čeká na zadání úkolu. Neudělá víc, než je nutné. Snaží se neudělat chybu, takže, co se nepovede, raději tutlá, nebo lže. Ví, že se za chybu trestá - proto nezariskuje. Má strach říci vlastní názor, zeptat se na cokoli, i když úkol nepochopil. Kdyby mohl, o přesčasech by v práci nebyl. Těší se na svobodu - odpoledne a večer po práci, víkendy, dovolenou. Kdyby to šlo, vyhnul by se pracovišti obloukem. Přitom stačí málo a vše může být úplně jinak. Všichni toužíme po svobodě. Čím více jí lidem dokážete dát, tím více se vám to vrátí v podobě vyššího nasazení a chuti do práce.
 |
