Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dynastie kovářů: pro naše řemeslo je i dnes práce

aktualizováno 
Kovářská díla rodiny Beranových se ztrácí v údolí Botiče ve staré Hostivaři v Praze. Před sto lety tu byly statky, teď tu stojí paneláky. Práce však neubylo. Místo loukoťových kol, podkov a motyk teď hostivařští kováři dělají brány, ploty či mříže.

Otec a syn dnes provozují jednu z největších kovářských dílen v Česku. "Můj dědeček, zakladatel firmy,by měl z toho rozkvětu radost. Věřím, že naše dynastie bude pokračovat, máme totiž kovařinu v krvi,“ říká Jan Beran starší. | foto: Lukáš Procházka, MF DNES

V rohu začouzené dílny hoří oheň a osvětluje kladiva, železné kleště a kovadlinu. "Tu koupil můj děda a v roce 1897 tu začal s kovařinou. Pro kováře tady bylo práce dost, proto děda tehdy dílnu koupil," říká Jan Beran, třetí z rodu pražských kovářů.

Jejich firma prosperuje i ve 3. tisíciletí a patří k největším v republice. Kromě dvaasedmdesátiletého Jana Berana v ní pracuje i jeho syn Jan, oba pak mají ještě osm zaměstnanců.

Fakta

Kovářská dílna v Hostivaři

  • V historických pramenech se objevuje už v roce 1845. Na konci 19. století ji koupil kovář František Beran. Vyučil v řemesle i svého syna Jana (1909), který kovárnu převzal.
  • Jeho syn Jan (1939) pokračoval v rodinné tradici. V kovárně pracuje se svým synem Janem (1968), kterému podnik nedávno předal.

Zakladatel firmy František Beran by měl asi z rozkvětu radost...
To určitě. Můj syn už zastupuje čtvrtou generaci a věřím, že naše dynastie bude pokračovat. Máme kovařinu v krvi. V oboru jsme teď velká firma, kováři většinou pracují ve dvou nebo ve třech. Jeden čas jsme měli dokonce i osmnáct lidí. To bylo po revoluci. Dostali jsme tehdy velkou zakázku, stavěli jsme na pumpách takové železné konstrukce, říkali jsme jim totemy. A kvůli ní jsme nabrali nové lidi. Dělali jsme to asi deset let. Pak objednávka skončila a museli jsme stavy opět redukovat. Teď jsme na optimálním počtu.

Ne vždy se vám vedlo tak dobře. Kolikrát za to století hrozilo, že kovárna zanikne?
Asi dvakrát. Poprvé v roce 1952, kdy tátovi sebrali dílnu komunisti. Muselo to pro něj být hrozné, ale moc o tom nemluvil. Nakonec kovárnu nezrušili, udělali z ní část tehdejšího družstva kovářů a tátu pověřili vedením. Tak se s tím nějak vyrovnal – dělal ve svém, svou práci. Rodina tu mohla dál bydlet. Druhá krize přišla v 70. letech, kdy se uvažovalo o tom, že celou starou Hostivař zbourají. To jsem se opravdu bál, že přijdeme o všechno a půjdeme do paneláku. Plánovali jsme tehdy se synem, že si kovárnu uděláme alespoň na chalupě a budeme to dělat jen tak pro radost. Z bourání ale nakonec sešlo, takže jsme tu zůstali.

Kovárnu jste dostal zpátky v restituci?
V roce 1990 jsem hned podal žádost o navrácení majetku, jako první ze šestatřiceti provozoven družstva kovářů, které po republice existovaly. Dostali jsme ji velmi rychle. Jen stroje jsme si museli dokoupit. Šel jsem si do banky půjčit dvě stě tisíc korun. Pamatuji si, jak mi pořád nabízeli víc: "Nechcete rovnou milion nebo dva? Dvě stě tisíc – to pro nás není tak zajímavé." Ale dali mi je. Úrok byl tehdy 22 procent.

Nebál jste se?
Docela ano, neměl jsem s podnikáním žádné zkušenosti, ale zase to nebyla tak velká částka. Naštěstí se zakázky začaly sypat. Rozšířili jsme dílny, využili jsme i náš původní byt, který u kovárny od konce 19. století byl. Neodstěhovali jsme se však daleko, koupili jsme pozemek hned vedle a postavili si dům.

 "Syn si letos udělal dovolenou po 17 letech."

Každý řemeslník, který bydlí u své dílny, říká, že je vlastně pořád v práci.
To je pravda. Nejenom že máte tendenci chodit do dílny v sobotu a v neděli, ale i zákazníci běžně jezdí o víkendu nebo večer. Syn si letos udělal dovolenou po 17 letech.

Chtěl jste být vždycky kovářem?
Tak nějak to vyplynulo ze situace, vyrůstal jsem v kovárně a měl k tomu řemeslu blízko. Nicméně jsem vystudoval strojní průmyslovku a po škole dělal nějakou dobu projektanta. Když šel táta do důchodu, tak jsem se sem vrátil a stal se ze mě kovář. Řemeslo jsem uměl a ta práce mě baví.

Kovařina je těžká práce...
Na to si zvyknete. Musíte si dávat pozor u výhně a dodržovat bezpečnostní normy. S těžkými věcmi nám pomáhají jeřáby, už je netaháme. Dobrá je kožená vesta, která chrání od úlomků železa. Nosíme i ochranné brýle, nevěřila byste, kolik jemných železných vloček nám při broušení napadá do očí. Máme tady nedaleko oční lékařku a navštěvujeme ji celkem často.

Z čeho je tak velká kovárna živa?
Hlavně z užitkové kovařiny, to znamená výroby bran, plotů, klik, zámků... Poslední dobou lidé chtějí krbové náčiní nebo různé lucerny, vývěsní štíty. Protože se hodně krade, docela často mřížujeme okna. Nabízíme ale i plastiky. Jak přibývá golfistů, vyrábíme pro golfové kluby ceny do soutěží nebo na výzdobu klubovny. Zákazníkům připravujeme návrhy, pokud nepřijdou s konkrétní představou.

Kolik si za svou práci účtujete?
Například brány vyjdou na víc než sto tisíc korun, záleží, jaké jsou. Pokud si ovšem poručíte – jako jeden náš klient – pokrýt špičaté konce čtyřiadvacetikarátovým zlatem, počítejte s vyšší cifrou. Když jsme to dodělali, pán na to tak koukal a pak řekl: "Co když to bude dráždit sousedy? Nebylo by lepší to zlato přetřít na černo?" Nakonec to nechal zlaté. Klika se štítkem stojí dva nebo dva a půl tisíce, dělá se docela dlouho, zhruba dvanáct hodin.

"Dělali jsme také kovanou bránu v Senátu, oplocení norského velvyslanectví, velkou bránu k Havlově vile na Barrandově."

Na které zakázky jste opravdu hrdí?
Je jich hodně. Myslím, že pěkný je náš plot kolem ministerstva obrany, pochlubit se můžeme i bránou na zámku Sychrov, bránou a oplocením na zámku Frýdlant v Čechách. Dělali jsme také kovanou bránu v Senátu, oplocení norského velvyslanectví, velkou bránu k Havlově vile na Barrandově. Pěkná zakázka byla také brána a plot u trojského zámku, bavila mě secesní mříž v jednom hotelu na Starém Městě. Většina zakázek je pražských, ale děláme i v regionech, dokonce v zahraničí.

Říká se, že řemeslo má zlaté dno, platí to i za hospodářské krize?
Pokles zakázek jsme zaznamenali až letos. Loňský rok byl ještě úspěšný, ale od ledna cítíme, že lidé hodně vyčkávají a šetří. Někteří dokonce i smlouvají o ceně. Není to ale zatím nic hrozného, takže úsporná opatření nepřipravujeme, propouštět se nebude. Dva kováři odešli do důchodu, nové za ně nabírat nebudeme. Uvidíme, jak se situace vyvine.

Takže ani mzdy jste nesnižovali?
Vůbec ne. Naopak jsme kovářům dali takový benefit – každý den jim vozíme do práce obědy z nedalekého hostince, mají je zdarma. Nedávno jsem četl, že většina lidí na průměrnou mzdu nedosáhne, ale naši kováři v té většině nejsou, naopak.

Jste členem Českého kovářského spolku, víte, co se v oboru děje. Kam tedy spěje české kovářství?
Rozhodně ne k zániku, o kovářské výrobky bude pořád zájem. Čeští kováři patří podle mého názoru k těm nejlepším na světě, jeďte se podívat třeba na výstavu kovářských prací Hefaiston na Helfštýně. Uvidíte tam překrásné věci. Potvrzují mi to každý rok i učedníci, kteří u nás v dílně dělají praxi. Jsou to vesměs šikovní kluci. Bohužel řada z nich odchází do jiných oborů, protože nejsou volná místa, a pustit se do podnikání není lehké. Zařídit si dílnu stojí dost peněz.




Nejčtenější

Proč jsou kanály kulaté? Obvyklé i nezvyklé otázky padající u pohovorů

Ilustrační snímek

Při pracovním pohovoru čelí uchazeči různým otázkám personalistů. Třeba dotaz „Jaké jsou vaše silné a slabé stránky?“...

Zažil úspěch i pád. Dnes mluví o renesanci podnikání se zážitky

Jan Hájek

Před deseti lety založil firmu na zážitky. Lidem nabízí lety balonem, jízdu v rychlém autě, adrenalin ve větrném tunelu...



Kvíz: volno na svatbu či stěhování. Kdy ho musí firma proplatit?

Ilustrační snímek

Pokud jste zaměstnaní, pak určitě víte, že máte nárok na dovolenou. Jak je to ale v případech, kdy do práce nemůžete...

Tři osvědčené zásady, jak se vyhnout pracovnímu stresu z termínů

Ilustrační snímek

Stresuje vás, že máte před sebou úkol s pevně stanoveným termínem, o kterém víte, že je šibeniční? Nebo se umíte...

Polovina Čechů dá pod stromeček peníze, je to podle psychologa správné?

Ilustrační snímek

Darovat k Vánocům obálku s penězi v letošním roce plánuje 48 % Čechů. Vyplynulo to z aktuálního průzkumu finanční...

Další z rubriky

Co si Češi závidí a co by chtěli mít jisté. Zapojte se do ankety

Ilustrační snímek

O Češích se říká, že jsou závistiví. Ale je česká závist stále tak silná, že se nám nedaří vymanit z klubka intrik,...

Dva roky marně hledá práci. Je jí totiž přes padesát let

Ilustrační snímek

Absolvovala vysokou školu, pracovala v zahraničí, ovládá cizí jazyky. Přesto se paní Jiřině nedaří najít práci. Na vině...

Chtěl utáhnout nájem, tak začal podnikat a už má sedmičlenný tým

Radek Danč, provozovatel brněnské společnosti Internesto

Radka Danče dovedla k podnikání před pár lety tak trochu finanční nouze. Jako student bydlel v centru Brna a kamarád z...

Další nabídka

Kurzy.cz

Nepatří vám pozemek nebo dům? Stát hledá vlastníky pro "pozemky bez majitele"
Nepatří vám pozemek nebo dům? Stát hledá vlastníky pro "pozemky bez majitele"

V Česku je stále mnoho pozemků a domů, které mají neznámého majitele, nebo se o ně právoplatný majitel nepřihlásil. Úřa... celý článek



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.