Ekonomie pro každého

Ekonomie je věda zkoumající chování jednotlivce, skupin jednotlivců či celé ekonomiky při výrobě a směně vzácných komodit. Ekonomie se dělí na mikroekonomii, která se zabývá chováním jednoho jednotlivce (nebo jedné skupiny jednotlivců), a makroekonomii, která se zabývá chováním ekonomiky jako celku.

Makroekonomie tvoří zajímavější část ekonomie, neboť svá tvrzení může potvrdit (nebo vyvrátit) empirickým zkoumáním vývoje a chování různých ekonomik. Empirické výzkumy jsou obvykle založeny na zkoumání základních makroekonomických (neboli agregátních) ukazatelů: HDP( a jeho složek spotřeby, investic, vládních výdajů a čistých vývozů), míry inflace, nezaměstnanosti, nabídky peněz (M1, M2), měnového kurzu a dalších. Na základě historických zkušeností (získaných především v USA) lze mezi těmito veličinami pozorovat následující vztahy:

1. Při růstu HDP klesá nezaměstnanost a naopak (Okunův zákon) – růst výstupu vytváří nové pracovní příležitosti a snižuje se tak počet nezaměstnaných. Tento jev lze sledovat v současné době i v české ekonomice.
2. Čím vyšší je míra nezaměstnanosti, tím nižší je míra inflace, a naopak (Phillipsova křivka) – růst nezaměstnanosti má za následek nízký růst mezd, a proto se nevytváří mzdový tlak na růst spotřebitelských cen. Stejným směrem působí i pokles spotřeby v důsledku poklesu příjmu nezaměstnaných.
3. Čím vyšší je nabídka peněz centrální banky (M1, M2), tím nižší je úroková míra, a naopak – úroková míra je cenou peněz, a proto při růstu nabídky peněz klesá výše úrokové míry.
4. Investice jsou tím vyšší, čím nižší je úroková míra, a naopak – pokles úrokové míry se odráží v poklesu úrokových sazeb z nově čerpaných úvěrů. Úvěry se stávají pro podniky dostupnější a podniky více investují. Vzhledem k tomu, že investice jsou součást HDP, roste i HDP.
5. Posilování měnového kurzu koruny vede k růstu schodku zahraničního obchodu a naopak – tuzemské výrobky se stávají na zahraničních trzích dražšími a tudíž méně poptávanými; zahraniční výrobky se na tuzemském trhu naopak stávají levnějšími a tudíž více poptávanými. Dovoz je tedy vyšší než vývoz. Vzhledem k tomu, že schodek zahraničního obchodu je součástí HDP, dochází za jinak stejných okolností zároveň k poklesu HDP.

Výše uvedené vztahy jsou značným zjednodušením komplikované reality a neplatí tudíž vždy, ale spíše v průměru. Přesto však mohou pomoci tvůrcům hospodářských politik (vláda, centrální banka) při hledání optimální hospodářské politiky. Za optimální hospodářskou politiku lze považovat takovou politiku, která maximalizuje blahobyt obyvatelstva dané země. Jelikož „blahobyt“ je dosti vágní pojem, má se obecně za to, že cílem hospodářské politiky by mělo být dosažení: (a) vysokého a stabilního růstu HDP, (b) nízké nezaměstnanosti, (c) nízké inflace a (d) vyrovnané obchodní bilance. Jak je patrné z uvedených vztahů, není dosažení všech cílů najednou reálné.

Tvůrci hospodářských politik proto obvykle hledají určitý kompromis mezi těmito čtyřmi cíli. Toto hledání lze popsat diagramem ve tvaru čtverce, na jehož vrcholech jsou uvedeny čtyři základní cíle. Skutečný stav ekonomiky pak odpovídá bodu uvnitř tohoto čtverce – lze tedy dosáhnout pouze jednoho či dvou cílů zároveň, nikoliv však všech čtyř. Optimální hospodářská politika pak udržuje ekonomiku v těžišti čtverce E, kde je dosahováno všech čtyř cílů stejnou měrou.

Současnou situaci české ekonomiky lze znázornit bodem C, kdy je dosahováno především nízké inflace a částečně vyrovnané obchodní bilance, růst výstupu je ale hluboko pod potencionálem ekonomiky a nezaměstnanost vysoko nad přirozenou mírou nezaměstnanosti.