Ve většině případů tady již nevystačíme s klasickými formami prezenčního vzdělávání. Proto je nutno sáhnout po nových vzdělávacích technologiích. Jednou z možností je také e-learning, jinak řečeno elektronické vzdělávání. To je jen o málo mladší než první počítače, k jejichž většímu a dynamičtějšímu využití dochází zejména v posledních pěti letech. Souvisí to s rozvojem celosvětové sítě internet. Toto pro e-learning nejdůležitější přenosové médium expanduje takřka do většiny domácností a pro firmy se počítačová síť s napojením stává nutností. Lze očekávat, že další expanze nastane s podstatným zlevněním poplatků za připojení k internetu.
O co vlastně jde?
E-learning je elektronicky distribuované vzdělávání, které je relativně rychlé a levné. Opusťme zažitou asociaci e-learningu s technologiemi, tady jde hlavně o učení, navíc založené na řízeném samostudiu. To je důležité si uvědomit. E-learning dává studentům novou příležitost a snaží se přitom řešit dva úkoly: zvládnout velké množství studentů v jediném okamžiku (při zachování kvality studia) a přinášet dostatečně aktuální informace. I při těchto požadavcích si elektronická výuka zachovává možnost personalizace studia, a tím skutečného řešení výuky na míru. Z velké části je výuka založena na samostudiu, které může být podporováno tutorem. Ten v elektronickém studiu zastupuje učitele známého z prezenčních forem studia. Míra řízení vzdělávacího procesu ze strany tutora je variabilní a závisí na probíraném tématu a záměrech autora studijní jednotky nebo programu.
Strach z e-learningu je zbytečný, výuka je individuální
Ekonomický tlak zvyšujících se nákladů, požadavky na pracovníky, kteří by měli být schopni fungovat v podmínkách informační společnosti, větší různorodost absolventů vysokých škol a rostoucí tlak nových informací v jednotlivých oborech - to vše způsobuje, že v mnohých podnicích prochází práce s lidskými zdroji obdobím změn. Reakcí mnoha organizací na tyto změny je rozvoj distančních vzdělávacích kurzů a programů on-line. V tuzemsku zatím počítačová gramotnost pokulhává za ostatními státy západní Evropy, nemluvě o USA, kde je využití e-learningových technologií nejdále. Důvodů je několik. Na prvním místě je to neznalost terminologie a přímých vazeb uvnitř problematiky. A to jak ze strany studentů, tak i ze strany manažerů vzdělávání a v konečné fázi i autorů, kteří by byli schopni připravovat kvalitní elektronické kurzy. Ale v dnešní době už nepokládáme otázku "E-learning ano, či ne?", nýbrž "E-learning kdy?" Odpověď je jasná: Teď hned. Obavy z obtížnosti studia prostřednictvím počítače jsou liché. Jednou z býhod e-learningu je možnost volit tempo studia podle možností studentů.
Není to všelék
Není ovšem pravda, že zavedením e-learningu již všichni všechno vědí. Žádná nová metoda sama o sobě nikoho nic nenaučí - vždy je někde student, který se musí chtít učit. Obecně lze říci, že kvalita studijních programů pro e-learning je závislá na zkušenostech a nápaditosti autora, kvalitách a přístupu tutora. Výsledek je přímo úměrný míře osobní odpovědnosti studenta za vlastní studium. (Sledujte od příštího úterý na stránkách přílohy Vzdělávání nepravidelný miniseriál o e-learningu.)
Autor článku je e-learning manažer společnosti ella.cz
