Británie si však vymohla výjimku, že lze pracovat i více, pokud se zaměstnanec nároku na 48hodinový pracovní týden sám dobrovolně zřekne. Obdobné postupy se rozšířily do dalších členských zemí. Nová pravidla hry mají omezit zneužívání těchto výjimek. Nyní Evropská komise debatuje na téma, zda se všemi výjimkami z pravidel skoncovat, nebo je umožnit dohodou v kolektivní smlouvě či individuální dobrovolnou dohodou.
Jde také o vypořádání se s důsledky rozsudku Evropského soudního dvora, který dal loni v září za pravdu německému lékaři z Kielu. Norbert Jürgen zažaloval místní nemocnici, že ho platí jen za dobu skutečně odvedené práce, nikoli za všechen čas strávený v pohotovosti na pracovišti. Soud uznal, že podle stávající směrnice je pracovní dobou jakékoliv časové období, během něhož je zaměstnanec k dispozici zaměstnavateli, tedy nemá volno.
 |
Řekněte si v práci o maximum. Čtěte ZDE |
Drtivá většina zaměstnavatelů zastává názor, že je třeba přesně určit, co to je pracovní pohotovost. Zvážit se má také možnost prodloužení referenčního období, na jehož základě se 48hodinový týden vypočítává, z dosavadních čtyř na 12 měsíců.
I český zákoník práce povoluje odpracovat nejvýše 48 hodin týdně. V Česku se však dosud všechny pracovní poměry posuzují samostatně, zatímco Evropská komise chce, aby se pracovní čas v jednotlivých zaměstnáních sčítal tak, aby celkově nepřesáhl 48 hodin. Ani u českých lékařů se čas v pohotovosti, byť honorovaný, nezapočítává do pracovní doby, která zahrnuje pouze čas strávený vlastní prací.
|
Ať už se jedná o ženu či muže, šéf musí být schopný vést lidi a to tím nejlepším možným způsobem. |
