Země jako Švédsko, Dánsko a Nizozemsko se původně zavázaly, že umožní práci lidem z nových členských zemí. Nyní však postoj změnily. Bojí se, že příval nové pracovní síly povede ke snížení platů a přetíží jejich systém sociálního zabezpečení.
Britský premiér Tony Blair také začal mít o politice otevřených dveří určité pochybnosti, proto minulý týden požádal o přezkoumání práva možných nových příchozích na sociální dávky. Jeho rozhodnutí odráží obavy, že s tím, jak se ostatní země uzavírají, přitažlivost Británie roste. Specifické obavy jsou z českých a slovenských Romů.
Podle Evropské komise odpovídají nynější "uzavírací" kampaně situaci, která nastala v členských zemích před přístupem Španělska a Portugalska v roce 1986. Španělská invaze se však nekonala. Chudší Portugalsko je možná charakterističtější případ. Počet Portugalců v Británii a v Německu se zvýšil během dekády z 92 tisíc na 153 tisíc a Lucemburk se stal portugalským městem.
Přestože některé nynější země EU trvají na svých obavách z takzvané sociální turistiky, je jen málo důkazů o tom, že příliv migrujících pracovníků by byl s to destabilizovat jejich trh práce. Například polští diplomaté tvrdí, že do Polska se v 90. letech minulého století vrátilo mnoho Poláků z emigrace právě kvůli perspektivě členství země v Evropské unii.
Diplomaté v EU říkají, že Poláci, Češi, Slováci a další jsou ideálními dočasnými zaměstnanci. Jsou vzdělaní, přinášejí novou krev a dynamiku stárnoucí Evropě. Pokud zůstávají, tak hlavně proto, že se ožení nebo vdají. Jejich „migrační profil“ je zásadně odlišný od muslimských skupin, které vzdorují asimilaci a které zakazují dětem, aby uzavíraly sňatky se členy většinové společnosti. Na možnost pracovat v zemích unie bez omezení, která s sebou přináší přechodné období s nutností pracovního povolení, si tak kandidátské země budou muset nějakou dobu počkat.
