Obávám se, že na tuto velmi jednoduše znějící otázku existuje pouze velmi složitá odpověď. Za prvé bych chtěl říci, jako předseda SR GF, že nemáme zatím žádné oficiální informace a na tuto otázku zatím skutečně odpovědět neumíme. Z pozice člena představenstva jiného obchodníka mohu připojit můj, řekněme odborný, názor. Nejdříve bych chtěl všem doporučit k rychlému přečtení §81a - §81d Zákona o CP. Nejsem žádný právní fundamentalista, ale je to skutečně maximálně na 5 minut a docela to usnadní komunikaci.
Každému pak bude jasné, že paralela mezi Fondem pojištění vkladů pro banky a tímto fondem je sice docela velká na straně formalit, ale pro výpočet náhrad lze použít pouze velmi málo. Banka ve velmi zjednodušeném modelu má na straně aktiv investice (řekněme úvěry) a na straně pasiv závazky (řekněme pouze účty) a kapitál. Velice zjednodušeně řečeno, banka se dostane do úpadku tak, že díky vývoji na trhu hodnota aktiv klesne takovým způsobem, že se „vymaže“ celý kapitál a obvykle jejich hodnota nestačí ani na pokrytí závazků. Pak nastupuje spousta procedur (nucená správa, ČNB, atd….) a také Fond pojištění vkladů. Ten si, opět velmi zjednodušeně, vezme výpisy klientských účtů k datu úpadku a podívá se co má být na účtech a na co stačí hodnota aktiv. Pokud nestačí na výplatu vkladů (a jsou splněny ostatní podmínky), doplatí Fond rozdíl až do výše definované zákonem.
U obchodníka je však situace daleko složitější. Aktiva jednotlivých klientů by měla být oddělena od aktiv obchodníka a obchodník by měl pouze zprostředkovávat transakce, případně při nich radit, ale riziko z vývoje trhu by měl nést vždy klient. Tato podmínka platí pokud obchodník se svým vlastním účtem není zároveň protistranou transakcí. Ale to se snad, podle informací z tisku, u PI nestalo.
Ale abych se vrátil k původní otázce „Podle čeho se budou odškodnění klienti vybírat?“ domnívám se, že podle mého názoru, bude u mnoha klientů velmi těžké určit výši náhrady z fondu. Malý příklad:
Jak je zřejmé z tisku, ale i z informací od PI před krachem, PI nabízel několik různě strukturovaných služeb. Takže řekněme, že jsou dva klienti, oba mají 500 000 Kč a oba podepíší smlouvy s PI přesně rok před krachem. Jeden z nich, říkejme mu „pan Opatrnější“ podepíše smlouvu podle které bude dávat příkazy pouze sám a nebude využívat pákového efektu (margin trading). Přesně před rokem si koupí portfolio zhruba kopírující vývoj NASDAQ a celou dobu ho pouze drží.
Druhý klient „pan Odvážný“ smluvně dovolí obchodníkovi rozhodovat za něho, souhlasí s využitím marginu, tj. znásobí svojí expozici riziku z původních 500 000 Kč, ale také je většinu času zainvestovaný do akcií NASDAQ. Situaci s výpočtem náhrady pro pana Opatrnějšího si dovedu velmi dobře představit: NASDAQ spadl za zmíněný rok o 31,50%, takže by pan Opatrný měl mít na účtě zhruba za 342 000 Kč aktiv. Pokud nemá, domnívám se, že je to jasný případ pro řešení z GF.
Ale co s panem Odvážným? Jednak zplnomocnil obchodníka k jednání za něj, takže mohl prodělat mnohem více (ale i méně) než pan Opatrný, ale hlavně využil margin tradingu, proto je klidně možné, že mohl takto skutečně prodělat úplně vše a možná by neměl dostat nic. Alfou a Omegou bude zjistit co se přesně transakci po transakci na účtě pana Odvážného dělo a kdo k tomu dával příkazy. To bude obrovská práce, protože trochu pochybuji, že dokumentace bude tak perfektní, aby šlo vše dát do databáze a spustit nad ní nějaký jednoduchý výpočet.
Jak jsem se soukromě dozvěděl od některých mých přátel, mnohdy klientů PI, údaje na výpisech těch klientů, kteří obchodovali na margin, byly často mírně řečeno netransparentní a oni byli ujišťováni svým makléřem, že „se chybějící papíry brzy vrátí“. Doufám, že k takovým situacím nedocházelo a že jsou to jen pomluvy, ale pokud to je pravda, což zatím nikdo oficiálně neví, dovedu si dohledání skutečného stavu věci představit jen velmi těžko. A osobně hlavně nechápu, jak někdo, po takovém „ujištění“, mohl zůstat jen o jediný den déle klientem.
Kdy se očekává výplata klientů PI?
Vzhledem k odpovědi na první otázku, je zřejmé, že výplata bude možná až po velmi náročné analýze. Opět bych chtěl odkázat na zákon, který udává maximální možný termín, a to až 10 měsíců od zveřejnění oznámení GF, avšak tato lhůta je ve vyjímečných případech prodloužitelná o další 3 měsíce.
Jakým způsobem se teď prázdný fond bude plnit, popř. jaké jsou povinnosti brokeru plnit tento fond (jak to probíhá – jak se počítá jejich příspěvek a zda platí i někdo jiný než broker)?
Plnění fondu je další, poměrně komplexní otázka, která je v zákoně popsána jednoduše. Fond by se měl začít plnit 31.března 2002. K tomuto dni jsou všichni licencovaní obchodníci povinni zaplatit příspěvek rovnající se 0,30% aritmetickému průměru zákaznického majetku v majetku obchodníka ke konci každého kalendářního čtvrtletí předešlého roku. Takové datum bylo zatím jedno (30/3/2001) a obchodníci nejsou povinni údaje o svých předběžných výpočtech příspěvku sdělovat před 31/3/2002, takže odhad plnění by byl pouhou spekulací.
Bude fond letos vyplácet ještě klienty jiné firmy než PI? Jestliže ano, které (např. Finnex)?
Nemám tušení, kdo dále "nebude schopen plnit své závazky", ale pokud zní otázka "letos vyplácet", tak bych, vzhledem k předchozím odpovědím, skoro řekl: "o jakémkoliv plnění v roce 2001 se dá s úspěchem pochybovat".
Očekávají se letos další problémy (úpadky)?
Další problémy doufám nebudou, protože se snad hodně lidí poučí, ale velký obnos bych na to nevsadil. Musím říci, v úrovni risk managementu (řízení rizika) je zřejmě největší rozdíl mezi bankami nebo obchodníky, kteří jsou dcerami či pobočkami v zahraničí licencovaných institucí a některými domácími obchodníky (žádná česká banka už vlastně za pár dní nebude). Neříkám, že mezi domácími obchodníky nejsou světlé vyjímky, ale v průměru to platí. Když své nadřízené v Londýně nebo ve Vídni informuji o některých skutečnostech publikovaných v novinách o kauze PI, mají leckdy problémy vůbec pochopit, co jim vlastně chci říci.
Neříkám, že se v zahraničí nestávají v obchodování problémy, ale obvykle to je selhání dealera a prodělá na tom ta instituce, protože jde o obchody na vlastní účet. Nejznámější je případ Nicka Leesona z Barings. Každý dealer vám potvrdí, že má možnost prodělat svému zaměstnavateli značnou sumu peněz během pár hodin. Ovšem většinou při tom výrazně překročí interní limity a pak následuje neúprosný vyhazov na hodinu. Čím perfektnější je systém instituce, tím dříve na to přijde i bez toho, aby se dotyčný přiznal. A instituce ušetří peníze, protože špatné pozice se rychle propadají do větších ztrát, to už je takové pravidlo. Krajíc padá na zem vždy namazanou stranou.
Ing. Petr Koblic
Pan Koblic získal zkušenosti v Živnostenské bance, kde začal svoji kariéru v roce 1993 jako dealer na finančních trzích a v roce 1997 postoupil na pozice vedoucího obchodování s akciemi a obligacemi a na zástupce ředitele oddělení Treasury. V letech 1997-1998 byl odpovědn za prodej produktů institucionálním klientům ve společnosti Patria Finance. Do společnosti CA IB Securities, a.s., investiční banky skupiny BankAustria-Hypovereinsbank, nastoupil v červnu 1998 jako ředitel obchodování. V roce 2000 byl jmenován členem představenstva CA IB Securities. Je držitelem makléřské licence v ČR, získal makléřské oprávnění Seria 7 v USA, je členem Výboru pro obchodování a předsedou Komise pro deriváty při BCCP, a.s. a vedoucím Sekce obchodníků při Asociaci pro kapitálový trh. V roce 2001 ho Asociace pro kapitálový trh navrhla jako zástupce svých členů do Správní rady GF obchodníků s cennými papíry. Na jaře 2001 byl ministrem financí jmenován předsedou Správní rady GF.
Pro podrobnější informace navštivte stránky společnosti CA IB Securities,a.s. http://www.ca-ib.cz nebo stránky Asociace pro kapitálový trh http://www.akatcr.cz.
