Jejich odpovědi buď pochopíte, nebo ne. V druhém případě píšete doplňující dotazy, prostě až do chvíle, kdy se doberete pravdy. Ale co dělat, když nejste novinář?
Cesta na úřad
Hledám adresu svého úřadu práce a druhý den ráno si jdu stoupnout do fronty. Řada na mě přichází za půl hodiny, takže to nebylo pekelné čekání. Hned ve dveřích hlásím, že se jdu jen optat, jestli náhodou nemáme na něco nárok, to aby nebylo divné, že s sebou nemám potřebné doklady. Líčím poněkud srdceryvně přibarvenou situaci naší rodiny.
Jolana Nováková, redaktorka MF DNES
Pracuji, ale ve firmě to nevypadá dobře. Studující syn je tupec, takže se musí stále učit a nemůže chodit na brigádu. Dcera se vrátila k rodičům s dítětem a bez chlapa. No a manžel to všechno psychicky nevydržel a prchl za mladší milenkou. Čtyři tak žijeme z mého platu a ještě musíme platit hypotéku.
Záleží především na úředníkovi, kterého potkáte
Úřednice mi naslouchá a začíná poměrně jasně vysvětlovat co a jak. Hypotéka je náš problém. Máme dům a ten můžeme prodat, takže pomoc v hmotné nouzi se nás netýká. Dcera bere rodičovskou a mohla by si požádat o přídavek na dítě. Zapisuji si seznam dokladů, které má k žádosti donést. Kdybych přišla o práci, musím zamířit do vedlejších dveří úřadu, vzhledem k věku bych měla pět měsíců nárok na podporu v nezaměstnanosti. Odcházím celkem spokojená.
Čtěte víc o státních dávkách |
Možná i proto, že mi ve skutečnosti o nic nešlo, situace v naší rodině je poklidná a finančně vyrovnaná. Z ohlasů, které jsem dostala od svých přátel na téma „úřad práce a vy“, vyplývá, že nesmírně závisí na úředníkovi, kterému se dostanete do rukou. Tak ať ten váš je alespoň tak šikovný jako moje „dávková paní“.
