Nespořte, Investujte!Není jen jeden způsob, jak se zajistit na stáří. Poradíme, jak spořit na důchod pomocí investic. |
Myšlenka je celkem jednoduchá: naprostá většina klientů třetího pilíře volí výplatu peněz jednorázově, v duchu hesla lepší vrabec v hrsti. To je podle důchodové komise problém, protože pak hrozí, že jim později ve stáří už žádné peníze na přilepšenou ke státní penzi nezbudou.
Do jisté míry je to pravda. Finančně nezodpovědných je v populaci dost na to, aby to byl problém skutečně makroekonomický. Zároveň mají lidé sklon vlastní finanční gramotnost spíše nadhodnocovat. Podobně, jako jsme všichni nadprůměrní řidiči, i když je to samozřejmě matematicky nemožné.
Když vodit za ručičku, tak chytře
Jak na tuto skutečnost zareagovat? Kacířská myšlenka je, nechat lidi udělat jejich vlastní rozhodnutí a nést důsledky. I když ta rozhodnutí budou třeba špatná.
Z této možnosti samozřejmě akademikům i politikům vstávají hrůzou vlasy na hlavě, protože oni přece umí finančně plánovat lépe než prostý lid. A pak je tu také fakt, že v celkově liberálnějším systému by bylo méně teplých míst a méně miliard k přerozdělování. To je jedna z mála věcí, na které se rozhádaní politici zřejmě celkem shodnou.
Čtěte článek, na který Aleš Tůma ve své glose reagujeStát štědře podporuje spoření na důchod, ale lidé si peníze vybírají najednou a v penzi jsou odkázáni na důchody a sociální dávky. Důchod po částech a ne najednou, žádá vláda. Experti řeší, jak na to |
Ale ani paternalistický přístup státu nemusí nutně mít podobu brutálních regulací. Stačí pošťouchnutí. Tento termín pochází z práce behaviorálních ekonomů Richarda Thalera a Casse Sunsteina. Stačí zkrátka lidi vhodně motivovat. Někdy může stačit pouhá formulace či lehce vychytralý návrh formuláře. Pravověrný liberál něco takového těžko stráví. Ale je fakt, že pošťouchnutí nezbavuje nikoho možnosti volby.
Hlavně ne změnu změny
Jedno takové opatření ostatně vláda letos zavedla. Pokud si peníze vyberete formou penze na 10 a více let, budou osvobozeny od daně z výnosu. Což může být částka v řádu desítek, nebo dokonce stovek tisíc.
Aleš Tůmainvestiční analytik Partners Absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor mezinárodní obchod a specializaci peněžní ekonomie a bankovnictví. V médiích často komentuje vývoj na finančních trzích, makroekonomickou situaci, investiční trendy nebo výsledky podílových fondů. Je držitelem titulu Chartered Financial Analyst.  |
Zdanění není zrovna jemné řešení, ale v tomto případě jde o změnu stávajících pravidel (danilo se vždy) ve směru jejich liberalizace: Nezdaníme vás, když budete odpovědnější. Pokud chce stát střadatele motivovat ještě víc, nechť je informace o dani třeba povinně výraznou součástí formuláře, na kterém si střadatel bude výběr zařizovat.
Není penze jako penze
Navíc debatě o dlouhodobosti moc neprospívá, když do ní šéf komise Martin Potůček přidává ještě doživotní penze. To je, na rozdíl od výplaty na pevně danou dobu, pojistný problém. Finanční instituce musí krýt i riziko dlouhověkosti klientů. Navíc při současných extrémně nízkých úrokových sazbách se dost těžko „garantuje“ atraktivní výše penze.
Stejný problém by měl i uvažovaný státní penzijní fond. Pokud by garantoval vyšší než „tržní“ penzi, pouze by přenášel riziko zpět na veřejné finance. Své o tom ví penzijní plány amerických států a firem. Příliš štědře nastavený plán už ostatně nejednu firmu položil, a na úrovni států bude ještě veselo.
Důležitá je důvěra
Česko bohužel, například na rozdíl od Norska, nemá významná naleziště ropy a tedy ani svůj státní fond, do kterého by mohlo zisky z ní ukládat a moudře investovat. Slovo moudře je na místě, tedy přinejmenším v případě Norů, kteří v tom opravdu nejsou amatéři.
Ropa nás tedy nezachrání. Rozhodně nás ale nezachrání ani podobné výbušné nápady. Nikdo totiž nebude mít motivaci ve třetím pilíři dlouhodobě zůstávat, když nebude mít důvěru, že se pravidla během doby výplaty penze zase čtyřikrát nezmění!
A ještě poznámka na závěr: I když mezi lidmi padají silná slova na adresu penzijního spoření, stále dává smysl ho využívat. I s rizikem budoucích změn pravidel. Stačí se podívat na příklad druhého pilíře. Kdo do něj místo remcání ve stylu „však on mi to stát stejně sebere“ vstoupil, bude teď při jeho zrušení, inkasovat docela slušnou sumu, navíc čistá ruka bez daně.
