Vojtěch Lanna mladší | foto: Archiv: Vila Lanna

Syn pracovitého pantáty, který peníze z rodinných firem dával do umění

  • 4
Vojtěch Lanna mladší byl synem takzvaného vltavského admirála. A byť byl jeho otec mimořádně schopný podnikatel, rozhodně nestál v jeho stínu. Rodinné firmy vedl dobře, navíc se stal největším českým mecenášem umění 19. století.

Rodina Lannova přišla na jih Čech z oblasti u rakouského Salcburku. Vojtěch Lanna starší se narodil v Českých Budějovicích. Vystudoval ČVUT v Praze a hodně cestoval. Už ve svých 20 letech postavil vlastní vor, který naložil zbožím a prodal v Hamburku. V roce 1833, tedy ve svých sedmadvaceti letech, se stal c. k. správcem veškerých regulačních a udržovacích prací na Vltavě a Labi. U šífařů to byl pracovitý pantáta Lána, který byl od rána se zástěrou v provozu.

Později byl spoluzakladatelem uhelného dolu, slévárny a železárny na Kladně. Obchodoval s dřevem, uhlím, solí, stavěl mosty. Může se říci, že se podílel na průmyslové revoluci v polovině 19. století. Zemřel v Praze v roce 1866 ve věku 61 let. Na přepracování. A zanechal tu jediného syna, také Vojtěcha.

Ten se po studijní cestě po belgických a anglických dolech, hutích a železárnách, ocitl v otcově firmě. Začal poznával veškeré lannovské obory podnikání. Tedy pracoval v loděnici, seznámil se s tajemstvím stavby dřevěných jihočeských naháčů (speciální lodě), s úskalími obchodní plavby na Vltavě a Labi, organizoval práci v grafitovém dole, vedl pražskou pilu a obchod dřívím, na Kladně se seznámil s ekonomikou dolování uhlí, stavbou vysoké pece, odléváním železa, poté byl stavbyvedoucím železnice z Kladna do Nučic.

Inspirující osobnosti

Vladimír List: Průbojný profesor elektrifikoval Československo, metro chtěl již před válkou

Marie Magdaléna Trčková z Lípy: šlechtična kvůli rozpolcenosti přišla o majetek

Karl Wittgenstein: vybudoval slavnou ocelárnu Poldi, zůstal však neznámý

Bethel Henry baron von Strousberg: král železnic, který zapomněl plánovat

Karel IV.: císař a král by byl skvělým manažerem komunikátorem

  • Co si počít s tou spoustou vědomostí, které máme z hodin dějepisu? Možná vybudovat v sobě hrdost na vlastní národ a možná si uvědomit, že kdo se nepoučí z chyb minulosti, je odsouzen je opakovat.
  • Seriál historických osobností z pohledu managementu se snaží propojit historii s tím, co se děje v současnosti.
  • Nejedná se o výsledek primárního výzkumu. Informace vycházejí ze sekundárních zdrojů - kronik, disertačních prací, uznávaných knih historiků. Často jsou použity přesné citace textu.
  • Kde se dozvědět více? V tomto článku bylo čerpáno například z knihy Hospodářský vzestup českých zemí od poloviny 18. století do konce monarchie či Vila Lanna, Historický ústav AV ČR

Mladý Vojtěch Lanna tedy poznal práci lodníka, dělníka, horníka, hutníka, skladníka, účetního, pokladníka, dílovedoucího a byl i spoluředitelem firmy, když ho otec v roce 1858 učinil „společníkem s podpisovým právem“.

Nemoc ho přivedla k umění

V roce 1859 se rodina odstěhovala z Českých Budějovic do nového paláce v Hybernské ulici v Praze. O dva roky později Vojtěch Lanna mladší těžce onemocněl. Do deníku si tehdy zapsal: „žaludeční obtíže“. To mělo pro jeho další životní působení zásadní dopady. A to především ve zvolnění životního tempa a přehodnocení priorit. Začal se zabývat uměním, žít život s antickým klidem. Obklopovat se krásou časem prověřených hodnot. Postupně se z něj stal velký znalec umění.

I s tímto novým přístupem velmi efektivně vedl po otcově smrti všechny jeho firmy. Byl předsedou správní rady společnosti Dráhy Františka Josefa I., stavěl železnice, později se jeho zájem přesunul na kanalizaci řek a vodní a pobřežní stavby, obchodoval se dřívím a solí. Jeho stavby jsou jasně rozpoznatelné díky nezaměnitelným kamenným bosážím a žluto-hnědě-červené hrázděné civilní architektuře. Vidět jsou například v holešovickém přístavu.

Sen o muzeu

Vojtěch na svých obchodních cestách navštěvoval mnohá muzea, galerie, antikvariáty, aukce, místní sběratele a vetešníky. Nakupoval artefakty nebo i celé kolekce do sbírky, kterou vystavoval ve svém pražském paláci a v čerstvě dostavěné bubenečské vile.

Časem se stal vůdčí osobností pražské sběratelské smetánky a začal aktivně spoluvytvářet místní kulturní a umělecké klima. Stal se jednatelem Společnosti vlasteneckých přátel umění, členem Krasoumné jednoty a korespondentem vídeňského muzejního spolku a členem četných zahraničních spolků přátel umění.

Přál si založit v Praze umělecko-průmyslové muzeum. Jeho sen se stal v roce 1885 skutečností. Dostal funkci předsedy komise pro nákup uměleckých předmětů. Hlavně byl ale jeho mecenášem, neboť jeho rozkvět podporoval nejen velkými finančními prostředky, ale také darováním uměleckých předmětů či ucelených kolekcí.

O autorovi

  • Učí na Katedře managementu Fakulty podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické v Praze (VŠE) a několika MBA programech ve světě.
  • Je absolventem cambridgské univerzity Judge Business School a dále se vzdělává na UCL a VŠE.
  • Působil na pozicích obchodního ředitele a ředitele divize, pak zjistil, že má dar vymýšlet inovativní způsoby předávání vědomostí a od té chvíle se věnuje výuce privátně ve firmách i na vysokých školách.
David Anthony Procházka

V roce 1906 například muzeu věnoval i svou nejoblíbenější sbírku skla o 1114 předmětech, které pocházely z antiky, raně novověké slávy benátských dílen a též z domácí produkce.

Kromě nákupu uměleckých předmětů ale také každoročně věnoval stovky metráků kladenského uhlí pražským chudým a v Českých Budějovicích založil sirotčinec. Vojtěch finančně a materiálně podpořil například i Payerovu expedici k severnímu pólu. Šest tisíc tabulek čokolády pomohlo tehdy expedici přežít. Za všechny tyto skutky byl Vojtěch Lanna mladší povýšen v roce 1868 do šlechtického stavu.

V roce 1877 obdržel Rytířský kříž Řádu císaře Františka Josefa I., v roce 1891 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny Říšské rady a město Praha ho později ocenilo pamětní medailí. Akademie věd České republiky dnes vlastní část Lannova majetku a hrdě se hlásí k jeho ideálům.

Vojtěch zemřel 31. prosince 1909, pohřben je na pražských Olšanech. Měl také jednoho syna, Vojtěcha Františka Josefa, který ovšem vedení rodinných firem po čase vzdal kvůli špatnému zdraví. Firma byla nakonec znárodněna v roce 1948 a začleněna do národního podniku Československé stavební závody.

Poučení pro manažery

  • Pokud plánujete předat firmu následníkovi, je potřeba začít připravovat potomka již od útlého mládí. Je vhodné, aby si sám sáhl na jednotlivé procesy, poznal život zaměstnance v daném podniku a nasál podnikovou kulturu. Teprve pak je možné ho seznamovat s dodavateli a zákazníky a následně ho zapojit do strategického rozhodování.
  • Podnikání a vedení podniků není jen o rozpoznávání vhodných situací pro rozšíření působení firmy a rozmnožování jmění. Ale i o filantropii, pomoci zajímavým studentským projektům, pomoci měnit svět kolem sebe a vnímat svůj úspěch jako závazek společnosti, který chceme vracet.