Sorry mnelo být plus

Tenhle článek tu už před lety byl.to už nemáte o čem psát?

„Prvním východiskem, jak vyřešit nedostatek bytů, byl poválečný odsun Němců. Tím se uvolnily byty, které měly uspokojit poptávku. Volné byty se ovšem často nacházely v obcích, které nebyly nikdy dosídleny, což byla okolnost, kterou politická reprezentace nebrala v úvahu. Spousta bytů proto zůstala neobydlená a rychle chátrala. Během pětiletého období se u nás snížil počet bytů o 12,1 %, tedy o hodnotu, která byla v rámci bytové situace na území Evropy zcela nevídaná,“ přibližuje Vlastimil Nigrin.

Zdroj: https://finance.idnes.cz/historie-bydleni-socialismus-najem-druzstevni-byt-podnikovy-byt-sonda-odbornici-giu-/sporeni.aspx?c=A180822_094159_sporeni_sov

V roce 1960 poté, kdy Sudetští Němci poukazovali na to, že byli vyhnáni a jejich domy zejí prázdnotou a rozpadají se, přijali českoslovenští komunisté úžasný plán:

Co není osídlené, protože Češi se do pohraničí nehrnou, to zbouráme.

Takže dřevěné chalupy, které si nekoupili lufťáci, byly zapáleny a základy rozmetány Perunitem.

Na starosti to měla Československá lidová armáda. Přijeli vojáci, zapálili chalupu, která vysušená hořela jak hranice pro čarodějnici.

Takto třeba skončila i chaloupka Jana Třísky ve Zdobnici, kterou pan Tříska moc nevyužíval.

Pohled na hořící chalupy ve stráni připomínal vyhlazení Ležáků, jen ti mrtví chyběli.

Několik slov k rodinným domům. Někdy v 80. letech mi kamarád nabídl, že mohu za 200 tisíc postavit dům na vesnici. Půjčky potvrzoval národní výbor a pokud člověk postavil a zkolaudoval do 2 let a v obci dožil určitou dobu, nemusel polovinu půjčky splácet. Takže za 100 tisíc jste mohli bydlet ve svém. Domky byly v řadovce, ale podsklepené, dvě patra a kdo chtěl, mohl si dodělat ještě podkroví. Pokud vím, dnes se tyto domy, postavené v 80. letech, prodávají nad 3 miliony.Kdo chtěl a nebyl líný, mohl mít celekm rychle i družstevní domek, ale musel na něm odpracovat stanovené hodiny. To připomínám p. Slabyhoudovi. Když nechtěl nebo nemohl pracovat, musel čekat, až mu někdo domek postaví. Nebyla to strašná doba. Pracovití měli domek poměrně rychle a myslím, že i levně.

Jenomže oni domek neměli. Byl až do zaplacení majetkem družstva. A už vůbec neplatí "kdo chtěl". Takových příležitostí bylo minimum.

U obrázku 44/75 máte chybu. Nebyly to skleničky na hořčici ale od hořčice. Po vypotřebování hořčice a vymytí se používaly jako klasické kuchyňské skleničky.

Tak tak, hořčičný servis se tomu říkalo. Nejdřív byly válcové, pak měly soudečkový spodek.

Říkalo se , že po socialismu budoucí archeologové vykopou jen ty skleničky od hořčice.

Byla to hrozná doba. Rodiče dostali družstevní byt až, když bylo jejich prvnímu dítěti 5 let. Sami měli už tehdy přes 30. let. Do té doby bydleli odděleně. Matka s námi na vesnici u rodičů. Otec 70 km daleko ve městě u svých rodičů. Vídali se jen o víkendech.

Samozřejmě byli profese, případně měl člověk dostatečně privilegovaný nebo měl známosti, že se k bytu dostal dřív.

Na dostavěném sídlišti nebyly školky ani školy. Stavěly se postupně. Školky samozřejmě opět jen pro provilegované. Otec mě musel každý den vozit do školky na druhý konec Brna. Až na poslední rok jsem mohl jít poblíž. A to jen proto, že na stavbě školky otec odracoval zdarma hodně hodin. I tak jsem to místo nakonec dostal jen díky autoritě paní ředitelky. Už si na něj samozřejmě dělali nárok další privilegovaní.

Sranda byla i zdravotnictví. Já jsem měl odstáté uši. Jako 7 letý jsem šel na plastiku. Řekli mi, že to bude chvíli trvat. Ozvali se mi za 9 let až po revoluci. Privilegovaní samozřejmě opět měli ty čekací lhůty mnohem kratší.

Byla to fakt hrozná doba.

A nebo si napít do dlaní a postavit si vlastní dům. Ale na to si ne každý troufl. Navíc - stavět svépomocí byla v tehdejší době rodinná akce na několik let. Ale ono dnes na venkově tomu není jinak..

Lidi tu nadavaji na panelaky, ale at se podivaji jak bydli pulka sveta... to I ty nase panelaky jsou luxus... teplo, elektrika, pitna voda, tepla voda....

Kdyz me bylo 10 let, slozili za me rodice dost velkou castku na druzstevni byt. Kdyz me bylo 25, sel jsem se do druzstva Prukopnik ze zvedavosti zeptat, kdy byt dostanu. Bylo mi receno, ze jeste aspon 10 let...

Ale ja si byt pronajal uz za rok. Ve Vancouveru.

Ty pořadníky byly mazec. Na tetu přišla řada (dávala si ho před svatbou) rok před tím, než se v dvaadvaceti letech vdávala její dcera. No, alespoň měla sestřenka kde bydlet..

Jako neprivilegovaný student jsem žádnou kolej nemohl dostat, bydlel jsem v Praze v suterénní místnosti v podnájmu, za postel jsem platil 100 Kčs měsíčně. Jedna stěna byla trvale vlhká a pokrytá plísní, ale co naplat, nic lepšího jsem 1958 v Praze nenašel.

CITACE:

"Byt 3+1 o 70 metrech čtverečních tak stál měsíčně pouhých 175 korun československých. Mzdy ovšem nebyly příliš vysoké, na konci roku 1989 bral průměrný Čech měsíčně 3 170 korun hrubého."

Mi vychází, že při mzdě 31 700 Kč by mělo být nájemné 1 750 Kč. Navíc se tyto ceny neměnily po dobu 25 let.

Pokud si článek přečtete, tak zjistíte, že nájmy byly nízké a bytů se stavělo více. Je jasné, že dnes jsou jiné technologie, ale ty jsou za 40 let vždy u všeho a přitom ceny relativně (v poměru ke mzdám) nerostou, či klesají (pivo, auta, elektronika, .......)

ne tak úplně, brala jsem 1600 čistého jako signalista na dráze a byt 2+1 mě stál včetně elektriky,plynu, tepla, vody měsíčně 350.- Kčs komplet, když měla mladá rodina auto tak to byl takový luxus, my ho tedy měli od začátku (1984) ale nové nebylo, tehdy si pamatuji že myslím cca 45 tis stála nová Š120, přesně si už nevybavím, ale co si vybavím zcela přesně tak fronty na jakékoliv maso, nebo ovoce, v zelenině byla hlavně cibule, brambory a kyselé zelí na váhu.

Litr mléka za 2 kačky a za stovku se dalo už nakoupit na celý víkend