Karel IV. byl vyobrazen na zlatém dukátu, díky čemuž se ve střední Evropě objevila vůbec první portrétní mince. Ilustrační snímek

Karel IV. byl vyobrazen na zlatém dukátu, díky čemuž se ve střední Evropě objevila vůbec první portrétní mince. Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Historie financí: jak jsme byli díky Lucemburkům zase jednou světoví

  • 10
O dukátech čteme dětem v pohádkách a možná si ani neuvědomujeme, že se v minulosti jednalo o skutečnou měnu. Platilo se s nimi u nás po staletí. A o jejich uvedení na trh se postaral Jan Lucemburský a jeho syn Karel IV.

Ve 13. století se po celé Evropě dařilo obchodu, a tak rostla potřeba dostatečného množství hodnotných mincí. Zlaté mince, kterými se mohla chlubit jen významná obchodní města a jež se používaly především pro mezinárodní transakce, u nás začal razit Jan Lucemburský.

Byli jsme tak prvním státem na sever od Alp, kde se začalo platit i zlatým florénem. Tyto mince měly svůj původ ve středomořském obchodě. Nejprve byly raženy v roce 1252 ve Florencii (odtud název florén) a o třicet let později také v Benátkách.

Historie financí

  • V seriálu představujeme zajímavé okamžiky z dějin finančnictví.
  • Čtěte také:

Historie financí: Nero přikázal otevřít ústřice. Co to znamenalo?

Florény Jana Lucemburského byly poměrně věrné své předloze: zatímco na původní italské minci byla lilie, znak Florencie, a na druhé straně postava svatého Jana Křtitele, český florén měl vedle postavy sv. Jana Křtitele malého českého lva a opis jména a titulu Jana Lucemburského kolem lilie.

Florénům se podle benátského názvu začalo postupně říkat dukáty. Toto pojmenování se vžilo na základě latinského opisu „Sit tibi Christe datus quem tu regis iste ducatus“ neboli „Tobě, Kriste buďiž dáno toto vévodství, kterému vládneš“.

Karel a první portrétní mince

Dukáty svůj původní italský vzor opustily za Karla IV. Na minci byl od roku 1347 vyobrazen sám mladý král s českou korunou, díky čemuž se ve střední Evropě objevila vůbec první portrétní mince.

Ačkoli byly florény, později dukáty, raženy kvůli nedostatku zlata v jílovských a kašperských nalezištích spíše sporadicky, staly se pevnou součástí českého měnového systému v lucemburském období. Pro panovníka znamenaly mezinárodně uznávanou měnu, čímž se český kov zhodnocoval více než ve formě zlatých šperků.

O autorovi

PhDr. Pavel Szobi, Ph.D.

  • Odborný asistent na Katedře hospodářských dějin Vysoké školy ekonomické v Praze.
  • Věnuje se hospodářským a politickým dějinám 20. století, zejména dějinám Československa a východního bloku.

Dobrá kvalita a stálá hmotnost mincí učinily z dukátů populární platidlo, a přestože byly zřejmě používány pouze pro větší obchody, byly tak oblíbené, že se postupně na naše území dostávaly také uherské dukáty, které začal razit švagr Jana Lucemburského, král Karel Robert z Anjou.

Dukáty se po vynucené pauze během husitských válek znovu začaly razit na přelomu 15. a 16. století za vlády Jagellonců. Jelikož byl obsah zlata v minci bedlivě kontrolován, jednalo se na rozdíl od jiných mincí o velmi spolehlivou měnu. Ojediněle se v českých zemích objevovaly dukáty i v dalším období a poslední z nich přestaly být přijímaným platidlem až v roce 1858.

Pražské groše s hodnotou

Dukáty se tedy používaly hlavně v mezinárodním obchodu. Pro tuzemský obchod a menší platby sloužily v českých zemích ve 14. století především rozšířené stříbrné mince, známé jako pražské groše. Ty se razily více než dvě stě let: od roku 1300 až do roku 1547.

Jeden groš byl mzdou dělníka za jeden den. Kurz nebyl stálý, postupně hodnota stříbrného groše vůči dukátu klesala podle toho, jak klesal podíl stříbra v minci: zatímco jeden florén byl ve 20. letech 14. století ohodnocen na 12 až 13 grošů, v druhé polovině 15. století to bylo dokonce až 34 grošů. Hodnota dukátu se pak ve 40. letech 16. století stabilizovala na 30 pražských grošů, a to už bylo těsně před zrušením grošové měny.

Hojnému využívání pražských grošů pomáhaly kutnohorské doly, jejichž roční těžba dosahovala neuvěřitelných 20 tisíc kilogramů stříbra. A přestože mince hodnotu běžně neudávaly, na našem území to byly právě pražské groše, na nichž byla částka uvedena poprvé. Skutečná hodnota mince byla však dána spíše obsahem stříbra, který postupem času klesal, a do husitských válek ztratil pražský groš dokonce polovinu své původní jakosti.