Tvůrci posílají do televize své náměty, Veronika Sobková je s kolegy studuje a na společných poradách vybírají, které filmy se v daném roce natočí. Pak následují schůzky s režiséry, kteří podrobněji popisují své představy o chystaném dokumentu – o čem bude, kde se bude točit, kdo v něm bude vystupovat. „Bavíme se třeba o tom, zda by se myšlenka filmu nedala vyjádřit jinak nebo jaká bude jeho vizuální koncepce,“ upřesňuje Veronika Sobková.
Režisér po schůzce sestaví podrobnější scénář, o kterém pak znovu s dramaturgem diskutuje. „Někdy se stává, že se mi scénář dlouho nelíbí, mám třeba pocit, že režisér úplně neví, co chce říct nebo jak to řekne, případně jak bude hledat odpovědi na své otázky. Nad scénářem se proto několikrát sejdeme. Pak se dohodneme s produkcí, která udělá rozpočet filmu, a může začít natáčení,“ popisuje dramaturgyně.
Tvrdí, že je na režiséry poměrně přísná. Zatím se však s nikým nedostala do vážnějšího konfliktu. Možná i proto, že sama natočila několik filmů a režii se věnuje i po práci. „Myslím, že je to velká výhoda. Dokážu režiséry lépe pochopit a snažím se jim dělat takového dramaturga, jakého bych chtěla sama,“ tvrdí Veronika Sobková. Protože vystudovala dokumentaristiku a filmy by ráda točila i v budoucnu, považuje své současné povolání za dobrou průpravu. „Dívám se vlastně na profesi režiséra z druhé strany. Vidím zblízka, jak režiséři tvoří a jak svoje filmy potom prosazují.“
Nestojím režisérům za zády
Přímo na natáčení filmů Veronika Sobková nechodí. Dokumenty často vznikají v soukromí lidí a režiséři někdy stojí za kamerou sami. „Kontrola“ na místě by je mohla rušit. Dramaturgovi však postupně pouštějí již natočené části filmu, a společně se zamýšlejí nad další koncepcí. „Ptám se, jak bude dokument vypadat jako celek, co se ještě dotočí a podobně. Je to vlastně takový systém otázek a odpovědí. Totéž probíhá znovu, když už je celý film ve střižně,“ přibližuje Sobková.
Dobrý dramaturg podle ní režiséra do ničeho netlačí. „Měl by z něj vytáhnout to nejlepší. Musí ale respektovat, že každý tvůrce je jiný. Osvědčilo se mi svůj názor na tvorbu nikomu nenutit a podávat ho jen jako návrh. Samozřejmě jiná věc je dodržování termínů či slibů. Tam musím být nekompromisní.“ Režiséři, kteří dohodu opakovaně poruší, nemohou čekat, že s nimi bude televize spolupracovat příště.
Výhoda dlouhých chodeb
K práci Veroniky Sobkové patří také spousta administrativy, vyplňování formulářů či účast na tiskových konferencích. A nečekaně také – dálkový pochod. V nekonečných koridorech České televize nachodí jen mezi svou kanceláří a střižnou snad několik kilometrů denně. Proto docela překvapí, když mezi oblíbenými způsoby relaxace uvede „dlouhé chození“. Táhlým televizním chodbám totiž přiznává jednu výhodu – pokud ji něco v kanceláři rozčilí, než dojde do střižny, je klidná.
Ve volném čase relaxuje na in-line bruslích. Dle očekávání večer dokumenty nesleduje. Práci si však přece jen nosí domů. „Nerada sedím dlouho za stolem. Proto si někdy doma lehnu na zem a čtu náměty, scénáře nebo koprodukční smlouvy,“ říká s úsměvem.
Dramaturg by měl z režiséra vytáhnout to nejlepší. To se nepovede, pokud ho bude během tvorby do něčeho nutit.
Jak pracuje Dramaturg
Dohlíží na výrobu filmu od námětu až po jeho konečnou podobu. Konzultuje s režisérem scénář, natáčení i střih. Při tvorbě zastupuje toho, kdo film vyrábí – tedy televizi či filmové studio. Na rozdíl od producenta, který hlídá rozpočet, se zaměřuje hlavně na obsahovou a tvůrčí stránku filmu.
