Ti nejšťastnější v letních vedrech využívají flexibilní pracovní dobu či rovnou home office (s častým výjezdem na chatu). Ti méně šťastní mohou využít leda tak klasické a ze zákona povinné „benefity“, jež jim mají práci alespoň trochu ochladit.
Co ukládá zákon?
„Zákon pamatuje zejména na větrání, vlhkost či teplotu, zaměstnavatel ale také musí umožnit svým zaměstnancům přístup k pitné vodě v dostatečném množství,“ vypočítává Petra Sochorová z advokátní kanceláře Havel, Holásek & Partners.
Je samozřejmě rozdíl mezi zaměstnáním v kanceláři a ve výrobě, náplň a hlavně náročnost práce je diametrálně odlišná. Režim v „těžších zaměstnáních“ se musí upravit, dosáhne-li teplota prostředí 32 °C. U administrativních činností musí dojít k úpravě pracovního režimu až tehdy, oteplí-li se na pracovišti na více než 36 °C, což je v době klimatizací takřka nereálné.
Dřív na směnu
Co by tedy měl zaměstnavatel zavést? Třeba častější a přesně naplánované a hlídané přestávky. Za vybírání přestávek je zodpovědný zaměstnavatel.
Dále lze omezit některé práce, jak říká Milada Fukalová ze společnosti ArcelorMittal Ostrava: „Zaměstnanci, kteří vykonávají některé náročné činnosti, dělají pouze nejnutnější aktivity související s technologií, údržbou a opravami zařízení a také mají možnost vyměňovat si propocený pracovní oděv několikrát za směnu.“
Jen pro zajímavost, právě v této společnosti čelí zaměstnanci vysokým teplotám celoročně, teplota ve vysokých pecích při odpichu dosahuje běžně až k sedmdesáti stupňům a hutníci se musí střídat v krátkých intervalech.
Další možností, jak se vypořádat s vysokými letními teplotami, je i úprava pracovní doby, jak to mají v kolektivní smlouvě zakotvené třeba pracovníci karlovarských skláren Moser.
„Pokud trvají takzvané tropické teploty, tedy teploty vyšší než 30 °C, více než tři dny, může vrchní mistr hutního provozu se souhlasem výrobního ředitele posunout začátek pracovní směny na 5:30 místo původních 6:30. A rovněž může pracovní směnu zkrátit do půl jedné odpoledne místo do tří hodin. V posledních dvou letech jsme se ale i díky celozávodní dovolené úpravám směn vyhnuli,“ říká za Moser personální ředitelka Světlana Hančová.
Ochranné nápoje
Pokud se venkovní teploty zvýší, je zaměstnavatel povinen dohlédnout i na to, aby jeho lidé měli dobrý pitný režim. Pro administrativní činnosti platí „povinnost k náhradě ztráty tekutin“, jak o tom mluví zákoník práce, při venkovní teplotě vyšší než 30 °C. Důležité je, že zaměstnavatel tuto povinnost financuje sám a nesmí náklady jakýmkoliv způsobem přenášet na zaměstnance.
Zákon mluví o takzvaných ochranných nápojích. Jde hlavně o nápoje s určitým obsahem minerálů. „Ochranným nápojem může být za určitých podmínek též pivo se sníženým obsahem alkoholu. Zákoník práce totiž pro zaměstnance, kteří pracují v takových nepříznivých mikroklimatických podmínkách, jako jsou například sklárny či hutě, stanoví výjimku ze zákazu požívání alkoholu na pracovišti,“ uvádí advokát Martin Hrdlík ze společnosti KPMG.
Většina zaměstnavatelů dostatečný pitný režim řeší barely nebo džbány s vodou na chodbách, v kuchyňce či relaxační místnosti. Časté jsou i takzvané sodobary, kde si zaměstnanec může vodu načepovat bez omezení. Třeba společnost Vodafone svým zaměstnancům dokonce správný pitný režim v létě pravidelně připomíná.
Speciální provozy mají stále speciální oblečení
Letním teplotám lze snadno čelit i úpravou oblečení. Mnoho firem netrvá na přísném dress codu a toleruje když ne přímo šortky, tak třeba plátěné kalhoty a decentní tílka.
Na letní oblečení ovšem mohou zapomenout třeba zaměstnanci speciálních provozů, kteří musí při práci nosit zvláštní ochranné oblečení. „Předepsané oblečení z hlediska bezpečnosti práce nelze měnit, neboť provoz například kraťasy, sandály nebo různá tílka neumožňuje. V provozu se však dbá více na výměnu vzduchu a změnu režimu přestávek vždy tak, aby aktuální klimatické podmínky neohrozily naše zaměstnance,“ říká k tomu Kateřina Tobiášová Mattasová ze společnosti Škoda Transportation.
Obdobně mluví i Petr Šuleř z Jaderné elektrárny Temelín: „U nás je specifická situace u zaměstnanců v takzvaném kontrolovaném pásmu, například na reaktorovém sále a v některých dalších provozech. Zde platí velmi striktní podmínky pro chování i oblékání a například jiné než předepsané oblečení či konzumace jídla a nápojů nepřicházejí v úvahu. Teplota v těchto provozech je nicméně spíše konstantní a zaměstnanci i dodavatelé s těmito podmínkami počítají. Navíc zde fungují nápojová místa a speciální bufety, které mohou využívat.“
Boje o chladný vzduch
Evergreenem kancelářských sporů jsou hádky o nastavení klimatizace. Pro jednoho je teplota nízká, pro druhého vysoká. Nejhůře jsou na tom ti, kteří sedí přímo pod klimatizačním průduchem, i přes léto mají ve výbavě svetr nebo šálu.
Každá rada je v tomto případě drahá. „Termostat by ideálně měla obsluhovat jen jedna osoba a jeho nastavení by se měnit nemělo,“ říká Jaromír Popek ze společnosti U1, která zařizuje kancelářské a komerční prostory a s řešením kancelářského mikroklimatu má zkušenosti. „Pokud někomu bude zima, doporučuji se projít po kanceláři, protože je to často známkou nedostatečného prokrvení organismu. Jednoduchým řešením je také svetr. Důležité je i správné nastavení celé vzduchotechniky v budově, na což ale téměř nikdo nemyslí.“
Příklady, jak se firmy starají o své zaměstnance
- Zaměstnanci v Dellu si mohou půjčit piknikové deky a obědovou pauzu strávit venku.
- Unilever má zmrzliny Algida a Míša v každé kuchyňce.
- ArcelorMittal Ostrava nabízí nealkoholické pivo a speciální nápoje s patentovaným preparátem na ochranu imunity v deseti příchutích.
- Raiffeisen stavební spořitelna má méně přísný dresscode a pružnou pracovní dobu.
- V Moseru mají skláři po celý rok nárok na čtyři nízkostupňová piva za směnu.
