Byl jste nominován na cenu Hoteliér roku. Za tipem byl váš zaměstnanec, to by vás asi mělo těšit?
To rozhodně, potěšilo mě to moc, obzvláště když si s tím kolega dal takovou práci a hezky vše sepsal. Cenu jsem sice nezískal, ale musím říct, že i tak to pro mě mělo pozitivní efekt. Díky nominaci jsem měl možnost ohlédnout se za tím, co má člověk za sebou a zjistit, že už přeci jen něco málo zvládnul a možná je i pro pár lidí v oboru tak trochu vzorem.
Hledáte dobrého zaměstnavatele? Najděte ho na internetovém pracovním portálu jobDNES.cz. |
Co děláte pro své zaměstnance, aby u vás byli spokojení?
Já bych v tom nehledal žádnou velkou vědu. Osobně si myslím, že je to o lidském přístupu, o tom vytvořit kvalitní pracovní prostředí, starat se o něj a neustále ho vylepšovat a hlavně vytvořit kolektiv lidí, kteří budou táhnout za jeden provaz, budou rozumět společnému cíli a půjdou za ním. Společně s kolegy děláme pro zaměstnance doslova první poslední. Vždy se snažíme v rámci možností maximálně vycházet vstříc jejich prosbám, požadavkům i nápadům.
Jak je motivujete, aby se na recepci usmívali a i číšníci byli stále milí?
Toto mají naši zaměstnanci již v sobě, občas se to nějakým školením trochu opráší, ale jinak je to vlastně jedna z typických charakteristik našich týmů. Cílíme na usměvavé a milé zaměstnance a já jsem přesvědčen, že je to vidět, hosté to oceňují a je to jeden z důvodů, proč se do našich hotelů vrací.
Je dnes těžké najít kvalitní personál?
Jak vypadá dnešní trh práce, všichni víme, to není potřeba více rozebírat. Ano, je to těžké, je to hodně těžké, ale není to nemožné. Řekl bych, že se nám to celkem daří. Ve srovnání s minulostí je to sice běh na delší trať, ale kvalitní personál se dá stále najít.
Pojďme ale k vašim začátkům. Hotelnictví byl vždycky váš sen? A pokud ano, čím jste se inspiroval, má to třeba nějakou tradici v rodině?
V rodině určitě nějaké koketování s pohostinstvím probíhalo, byl tam k němu pozitivní vztah, ale neřekl bych, že je to tradice. Nebyl to sen, ale bylo to něco, co mě vždy hodně bavilo a když vás něco baví, tak věci kolem se pak posouvají tím správným směrem samy.
Začínal jste v patnácti jako číšník na plesech. To byla náhoda a jen snaha si jako student něco přivydělat?
Náhoda to trochu byla, ale zároveň to bylo něco, co mě lákalo, co jsem si chtěl vyzkoušet. Nakonec se ukázalo, že to byla ta nejlepší brigáda, jakou jsem v té době mohl mít. Bylo náročné každý víkend trávit na plesech do čtyř hodin do rána, ale byla tam super parta a skvělí vedoucí. Mimochodem, z dnešního pohledu mě již tenkrát formovali a díky nim jsem si vytvářel správné pracovní návyky, tímto panu Novákovi, Řípovi a Zakonovovi moc děkuji.
Co jste vystudoval a kam jste nastoupil po škole? Jaká byla vaše první pracovní zkušenost?
Vystudoval jsem gymnázium, pak jsem se dvakrát pokoušel o vysokou školu, nejdřív obor ekonomie - management a pak medicína, ale ani jedno bohužel nevyšlo, tak jsem si našel vlastní cestu. První práce na plný úvazek byla pozice portýra v hotelu Clarion Old Town v Hradební ulici.
Pokud vím, prošel jste řadou profesí. Která byla pro vás klíčová z hlediska dalšího směřování?
Máte pravdu, pár jich bylo. Portýr, recepční, banketový číšník, housekeeping supervisor, housekeeping manager, front office manager, operation manager. Klíčová pro mě paradoxně byla krátká zkušenost mimo hotelnictví. Pracoval jsem jako deputy manager v obchodním řetězci v Irsku. Tenkrát vedli náborovou kampaň, nalákali mě na vyšší mzdu a byla to i moje první manažerská zkušenost. Hodně jsem se za poměrně krátkou dobu naučil, ale nakonec jsem se sám přesvědčil o tom, že peníze nejsou všechno a když vás práce nebaví, tak se jí dlouhodobě věnovat nelze. Řekl bych, že to pro mě byla zkušenost k nezaplacení.
Myslíte, že by si podobnou zkušeností měl alespoň v určitém měřítku projít každý ředitel hotelu?
To je čistě individuální, znám spoustu ředitelů, kteří v ruce nikdy nedrželi platíčko a přesto dělají svou práci na výbornou. Vypracovat se odspodu vám poskytne velký přehled, jen tak nic vás nepřekvapí a málokdy narazíte na něco, s čím si nebudete vědět rady. Já sám jsem na to hrdý, ale nutnost to rozhodně není.
Obsluhoval jste „anglického krále“?
K pár VIP návštěvám jsem se nachomýtl, dokonce i k návštěvě anglické královské rodiny, ale krále jsem neobsluhoval. Kdybyste se mě ale zeptala na dalajlamu, tam už bych odpověděl kladně. Návštěva VIP hostů je pro personál téměř vždy velmi náročná, ale zároveň to jsou přesně ty události, které posouvají vaši profesionalitu na vyšší úroveň.
Jaký jste měl cíl?
Na začátku to byly určitě peníze, pak chuť učit se nové věci a posouvat se pozičně nahoru. Od určité doby jsem měl silnou touhu za sebou vidět výsledky dobře odvedené práce a zároveň se u práce bavit, a tak to mám doteď.
Čtyři roky jste byl ředitelem největšího šumavského hotelu. Jak jste se na to místo dostal?
Gorjan Lazarov, náš CEO, pod kterým jsem pracoval i u předchozího zaměstnavatele, mi řekl, že Orea hledá nové ředitele do regionů. Chvíli jsem nad tím přemýšlel a pak jsem se přihlásil do výběrového řízení. Prošel jsem výběrovým procesem, testem osobnosti a najednou jsem byl na Šumavě.
Orea mě lákala, protože se chtěla posunout dál, chtěla zlepšit přístup k hostům, rozvíjet zaměstnance a měla jasný plán, jak postupně zrekonstruovat celé své portfolio. V neposlední řádě hrálo roli i to, že je to čistě česká firma. Navíc lokace je tak nádherná, že si jí zamilujete hned při první návštěvě. Já jsem si ty čtyři roky na Šumavě neskutečně užil, kdybych byl o 10 let starší, tak bych tam chtěl zůstat a jiné výzvy bych nehledal.
Tam jste „zaměstnali“ i roboty?
Ano je to tak, projevili o práci u nás zájem, tak jsme je vzali. (smích) Pomáhali nám v restauraci a na baru s roznosem jídla a pití. Ušetřili našim zaměstnancům hodně kroků, bavíme se o kilometrech denně. A navíc musím přiznat, že pozitivní ohlasy, jak od hostů, tak od zaměstnanců, totálně předčily naše očekávání, takže plánujeme portfolio robotů na některých hotelech i nadále rozšiřovat.
Samozřejmě lidský kontakt je v hotelnictví nenahraditelný, ale pokud se budou objevovat stroje, které budou schopné zjednodušit nebo dokonce částečně ulevit od práce našim zaměstnancům, tak nás budou zajímat. Je to přirozený vývoj, inovace by měly zajímat každou dobrou firmu.
Jan Lauterkranz (38 let)
|
Dnes ředitelujete dvěma pražským hotelům. Jak vypadá váš pracovní den?
Pokaždé trošičku jinak. Některé dny se soustředím na schůzky s klienty, obchodními partnery, pohovory se zaměstnanci, abych se další den mohl zase plně věnovat provozu hotelu. V zásadě ale začínám každý den tím, že se podívám na mail, následuje ranní porada s kolegy, poté si dám kolečko po hotelu a následně se zabývám tím, co je potřeba, ať už je to práce na dlouhodobě nastavených cílech, případně nenadálé provozní záležitosti, které zrovna přinesl den.
Součástí mé práce je samozřejmě i kontakt s hosty, o který se snažím co nejvíce. Denně si čtu zpětnou vazbu, ohlasy klientů, které mi pomáhají prioritizovat, na čem je potřeba zapracovat, ať už to jsou služby, vybavení hotelu a pokojů, nastavení standardů nebo přístupu k hostům. Odpoledne, případně večer se pak znovu vracím k poště. Nejlépe vynaložený čas je ale vždy ten, který strávím se zaměstnanci, to je investice, která se mi vrací.
Jaká schopnost, znalost je pro ředitele hotelu nejdůležitější, co by mu nemělo chybět, aby vykonával funkci správně?
Osobně si myslím, že je to empatie a schopnost správně podávat zpětnou vazbu.
Měl jste někdy období, že jste si řekl, že ředitelování máte dost a chcete úplně změnit obor, jít do kanceláře, v klidu si odpracovat osm hodin a jít domů s čistou hlavou?
Zatím jsem takové období neměl, doteď mě komplikované situace vždy motivovaly k ještě k větší výkonům, snad to tak i zůstane. Práce od pondělí do pátku tzv. od do není nic pro mě. A už vůbec ne v kanceláři, natož v jiném oboru. Pro mě osobně by to byl příliš velký stereotyp, ale člověk nikdy neví.
Z portýra jste se vypracoval na ředitele hotelu, pozičně už se tedy asi nemáte kam posunout?
Pozičně se nejde posouvat do nekonečna. Ale co rozhodně jde, neustále pracovat na tom, aby práce, kterou odvádím, měla lepší a lepší výsledky a byla pro firmu i mé kolegy opravdovým přínosem. Vidět za sebou dobře odvedenou práci, mít kolem sebe spokojené zaměstnance, rozvíjet je a podílet se na celkové vizi firmy, to je něco, co mě motivuje samo o sobě. Pokud budu schopný rozvíjet tyto atributy i nadále, tak to vždy budu zároveň vnímat i jako kariérní posun.
Máte přece jen ještě nějaký vysněný cíl?
Vysněná meta by určitě byla mít vlastní hotel, ale to je ještě daleko.
