Rostoucí náklady na hypotéky kvůli vyšším úrokovým sazbám jasně dokládá opadající zájem o refinancování v prvním čtvrtletí letošního roku. Přičemž meziroční propad objemu poskytnutých hypoték dosáhl v březnu téměř 50 procent.
„Propad v prvním čtvrtletí je tažen zejména refinancovanými hypotékami. To je hlavní důvod, proč nám hypotéky klesají dvojcifernými čísly,“ potvrzuje hlavní ekonom ČBA Jakub Seidler.
Podle něj skutečně nových hypoték v prvním čtvrtletí letošního roku ubylo jen o 8,6 procenta. Naopak letos nově schválené hypotéky jsou tak podle Seidlera stále o 50 procent vyšší než v předpandemickém roce 2020. „Refinancování je v tuto chvíli hlavní příčinou současného propadu,“ říká ekonom.
Zároveň potvrzuje, že aktuální reálné úroky na hypotečním trhu se nyní odvisle od parametrů hypotéky pohybují většinou od pěti procent. A analytici očekávají jejích růst až k šesti procentům a možná i výše.
Odložení konce fixace banky neznají
Namístě je tak otázka, jak se mají připravit a zařídit ty domácnosti, kterým zafixované úroky u hypoték skončí právě v letošním, případně příštím roce. Vycházet musejí z toho, že jim úroková sazba stoupne řádově i o procenta. A že nepůjde o vzácné jednotky hypoték potvrzuje obchodní ředitel skupiny Partners Jan Brejl.
„V letošním a příštím roce bude končit fixace hypotékám v objemu 250 miliard korun,“ říká s tím, že někteří klienti včas zareagovali a u banky si již sjednali takzvanou dopřednou fixaci. Čímž si zajistili významně nižší úrok i u letos refinancovaného úvěru, mnohdy o několik procent.
Pak jsou tady ale klienti, kteří dopředu příliš neplánují, nesledují, a tudíž ani nereagují na vývoj hypotečního trhu. A právě jim se letošní úprava, respektive navýšení úroků u hypotéky zřetelně prodraží. Měsíční nárůst splátky se může podle odborníků pohybovat okolo několika tisíců korun.
„Na průměrné hypotéce ve výši tří milionů korun při srovnání se stejným obdobím, kdy se sazby pohybovaly kolem dvou procent, vzroste měsíční splátka přibližně o pět tisíc korun,“ ilustruje Brejl na jednoduchém s ohledem na vysoké ceny nemovitostí ale nikoli nereálném příkladu.
Revize měsíčních výdajů je krokem číslo jedna
Není proto nereálné, že se letos domácnosti zatížené hypotékou, u které navíc končí fixace, dostanou do nečekaných finančních problémů. Při splatnosti na 25 let a dřívější úrokové 2% sazbě byla totiž splátka cca 4 240 korun na milion dluhu. Při 4,5% sazbě a stejných parametrech je splátka cca 5 560 korun. Pokud by se sazby dostaly na 6 %, měsíční splátka stoupne na 6 440 korun.
Sazby hypoték přerostly 5% hranici. Splátky se prodražují o tisíce |
„Domácnosti, které hypotéku získaly již na hraně svých příjmů, se tak teď do problémů mohou dostat. Na druhou stranu platí, že se domácnosti zpravidla chovají racionálně a v případě ohrožení vlastního bydlení zredukují zbytné náklady,“ říká Brejl.
K prvním krokům takových opatření patří revize veškerých měsíčních, případně i čtvrtletních nákladů rodinného rozpočtu. Z něj si pak vyškrtat ty položky, bez kterých se domácnost, třeba jen na přechodnou dobu, obejde. Pokud ani to nestačí a domácnost nedokáže ze svých příjmů pokrýt své měsíční výdaje, pak je na řadě zvážit snížení měsíčních splátek prostřednictvím prodloužení splatnosti hypotéky.
To potvrzuje i Jakub Seidler z ČBA: „Je tak logické, že s rychlým růstem úrokových sazeb se zvyšuje zájem domácností o prodlužování délky splatnosti hypotéky.“ Přičemž upozorňuje, že doba splatnosti hypotéky by, jak ostatně doporučuje i centrální banka, neměla přesahovat délku ekonomické aktivity žadatele o hypotéku. To znamená obvykle dobu 30 let.
Poslední možností je prodej nemovitosti
Pokud ani to nepostačí, při dlouhodobě neudržitelně vysokých splátkách pak podle Jana Brejla nezbývá než přistoupit k prodeji nemovitost a pořídit si méně nákladné bydlení. Anebo přejít do nájemního bydlení.
„Důležité je reagovat včas a nedostat se do situace, kdy nejsem schopen splácet a zavřu si tak cestu k dalším úvěrovým možnostem,“ upozorňuje Brejl a dodává, že rozhodování o tom, jak naložit s hypotékou nad rámec příjmů, nicméně není nikdy lehké.
To, že nejde o malování čerta na zeď, dokládá i praxe, kdy již nyní mnoho lidí, aby zvládlo utáhnout své výdaje, včetně hypotéky, běžně pracuje ve vícero pracích, případně má k hlavní práci ještě nějaký přivýdělek. A zvednout si příjem přibráním další práce už pro ně nepřichází do úvahy. Jednoduše proto, že na to nemají sílu a ani čas.
