Manželé Svobodovi si od banky půjčili 1,8 milionu korun. V roce 2010, když si hypoteční úvěr brali, využili ještě tehdy běžnou plovoucí úrokovou sazbu ve výši 3,93 % ročně.
Porovnejte si sazby hypoték a vyberte tu nejvýhodnější. |
„V té době naplno jela akorát finanční krize, úroky u hypoték byly tedy podstatně vyšší, než byly v minulých letech a jsou i teď. Měsíční splátka nám tak vycházela na 13 250 korun,“ vzpomíná pan Svoboda.
U plovoucí úrokové sazby, která se odvíjí o aktuální referenční sazby České národní banky, manželé ale dlouho nezůstali. Už v roce 2014 využili takzvaný prefix, to znamená refinancování hypotéky rok před výročím fixace, a sáhli po pevně zafixovaném úroku na dobu pěti let ve výši 2,89 %. „Tento úrok nám měl platit až do letoška, ale nakonec bylo všechno úplně jinak,“ upřesňuje Svoboda.
S tehdejší nabídkou na 2,89% úrok byli spokojeni, banka jim úrok ve smlouvě dokonce i tučně zvýraznila. Díky tomu jim klesla měsíční hypotéční splátka na 12 443 korun. Tuto částku měli navíc v návrhu nové hypotéční smlouvy uvedenou jako řádnou měsíční splátku.
Podmínky pro získání slevy
Problém se však ukázal vzápětí. Podmínkou výše úroku bylo uzavření pojištění proti riziku neschopnosti hypotéku splácet. A to znamenalo, že měsíční splátka hypotéky nebyla ta, co banka zvýraznila tučně ve smlouvě, ale stoupla o splátku pojištění na 13 069 korun. Což však nebylo ve smlouvě uvedeno zdaleka tak zřetelně.
„Věděli jsme, že platíme pojištění, ale banka nám to podala tak, že je to podmínka, abychom dosáhli na nižší úrok a na slevu z něj ve výši 0,30 procenta. Tak jsme na to kývli,“ vzpomíná Svoboda.
Jak dodává, v tu chvíli jim nedošlo, že brát si pojištění proti neschopnosti splácet hypotéku je zbytečné, protože oba měli již uzavřenou smlouvu o životním pojištění včetně pojištění rizika invalidity a dlouhodobé pracovní neschopnosti. Což v praxi znamená, že v momentě, když by je zdravotní problémy vyřadily z pracovního procesu, nebo by jim neumožňovaly vydělávat tolik, kolik vydělávají, od pojišťovny by dostali peníze, z nichž by mohli uhradit i splátky hypotéky.
Pojištění jako podmínka nižšího úroku však nebyla jedinou. Aby manželé Svobodovi dosáhli na další slevu na úroku ve výši 0,20 %, museli si u banky otevřít běžný účet s povinným měsíčním obratem ve výši 1,5násobku sjednané měsíční splátky úvěru. I na to kývli, i když kvůli významně nižším nebo žádným poplatkům využívali jinou banku.
Ovšem ani tím nabídka slev od banky nekončila. Slevu ve výši 0,10 % jim banka nabídla za to, že každý měsíc využijí její kreditní kartu. „Chtěla po nás minimální transakci ve výši 600 korun. I to se nám nejevilo jako problém, protože celková sleva na úroku u hypotéky byla 0,60 %, čímž jsme se dostali na tehdy docela slušný úrok 2,89 %,“ vzpomíná Svoboda.
Primárně proto řešili slevu na úroku, protože hypotéka je dlouhodobý závazek a každé desetina procenta z úroku má při dlouhodobém splácení svůj význam. Zároveň žili v mylném domnění, že budou platit měsíční splátku hypotéky, jak ji mají uvedenou a zvýrazněnou ve smlouvě. Jenomže to se spletli, což zjistili, když jim po refinancování přišla k úhradě hypoteční splátka včetně pojištění.
Hodně drahá sleva
Podle finanční poradkyně skupiny Partners Dany Míchalové hrátky s pojištěním neschopnosti splácet hypotéku a dalšími slevami na hypotečním úroku výměnou za nabrání dalších služeb od banky, patří k výbavě mnohých bank na trhu.
„Někdy se slevy mohou skutečně vyplatit, což ale málokdy platí, zvláště když má dlužník uzavřené ještě životní pojištění, takže pojištění platí vlastně dvakrát. Ale to neplatí jen u hypoték, ale i u dalších typů úvěrů, u nichž je pojištění důvodem pro slevu na úroku,“ vysvětluje.
Lidé podle Míchalové na triky bank i nebankovních institucí často skočí, protože se ve věci neorientují, anebo si nedají práci si vše náležitě spočítat dopředu. Což je i klasický příklad manželů Svobodových, kterým po propočtech doporučila, aby se pokusili duplicitní pojištění proti neschopnosti splácet v bance zrušit.
„Sjednaná úroková sazba v jejich případě byla ve výši 2,89 %. Ovšem za podmínky dodržení tří podmínek: pojištění, běžného účtu a využívání kreditní karty. Potřeba bylo z toho odebrat náklady na pojištění a úrok navýšit o slevu, kterou jim banka za to, že si pojištění uzavřou, poskytla,“ upřesňuje.
Pojištění proti neschopnosti splácet
Manželům Svobodovým vyšlo, že pojištění jim měsíční splátku zvedlo o 626 korun. Což se jim zdálo dost. Zvlášť, když si uvědomili, že ani nejsou účastníkem smlouvy o pojištění. Pojištění je totiž uzavřeno mezi bankou a pojišťovnou, což zjednodušeně znamená, že pojištěnec v případě pojistné události nemá žádnou možnost vstupovat do pojistného procesu.
„Co se týče pojištění proti neschopnosti splácet hypotéku, je třeba říci, že podmínky pro výplatu pojistného plnění jsou ve vztahu k pojištěnému nastaveny dost tvrdě. Tedy v praxi bývá často oříšek, se k pojistnému plnění vůbec dostat,“ vysvětluje Dana Míchalová.
Jako příklad uvádí klienta, který onemocněl rakovinou, musel odejít z práce, ale pojišťovna mu odmítla doplatit hypotéku z toho důvodu, že jí ve zdravotním dotazníku zamlčel, že se v minulosti léčil se zády. „Pojištění proti neschopnosti splácet hypotéku má oproti klasickému životnímu pojištění pak ještě tu nevýhodu, že kryje jenom hypotéku. Jenže lidé, když kvůli nemoci přestanou vydělávat, potřebují v praxi podstatně více peněz, než jen na to, aby zaplatili hypotéční splátku,“ upřesňuje Míchalová.
Jednání s bankou nebylo snadné
„Chtěli jsme pojištění vypovědět i za tu cenu, že nám úrokovou sazbu banka navýší o tu její 0,3% slevu. Podle našich výpočtů by se nám to vyplatilo, protože za pojištění bychom bance hradili ročně 7 512 korun. A to je dost, protože, když jsme tyhle peníze započítali jako úrok od banky na hypotéce, nebyli jsme na úroku 2,89 %, ale na sazbě přes 3,7 %,“ říká pan Svoboda.
Jednání s bankou ale nebylo snadné. Když se jim přes peripetie nakonec podařilo do banky objednat, dozvěděli se, že není problém pojištění zrušit, ale bude je to stát pět tisíc korun na poplatku. S tím, že nižší úrok a bez pojištění jim nenaběhne hned, ale až po dané lhůtě. „Co se dalo dělat. Nejdříve jsem se uklidnil, pak jsem jim zaplatil,“ vzpomíná Svoboda.
Po této zkušenosti byli už manželé obezřetní. „Loni, když nám prefix umožňoval hypotéku refinancovat, jsme od naší původní banky odešli k jiné. Samozřejmě, že nám také nabízeli pojištění proti neschopnosti splácet, ale nikdo nám ho nenutil, to znamená, že jsme se dohodli docela v pohodě za úroku ve výši 2,4 % a bez pojištění,“ uzavírá.
