Do projektu NASA vybrali šedesát chirurgů, z toho jen tři Evropany – Němce, Maďara a předního českého onkochirurga Stanislava Czudka z Nového Jičína. Na operace za ním jezdí lidé z celého světa.
Jak vypadá operace na dálku z vesmíru, na kterou se chystáte?
Chirurg vyletí do kosmu a odtamtud bude robotem operovat člověka na Zemi. Zkouší se to samozřejmě proto, aby bylo možné v budoucnu opačnou cestou odoperovat kosmonautovi například slepé střevo. Ze šedesáti chirurgů, kteří se na akci připravují, zhruba do pěti let vyberou toho nejlepšího.
Aby se lékař dostal na vrchol, chce to hlavně talent, nebo spoustu dřiny?
Na škole nám říkali, že potřebujeme mít takzvaný TOPL. Trpělivost, obětavost, pracovitost a lidskost. Talent je také důležitý. U chirurga zvlášť manuální zručnost, u primáře i schopnost vyjít s lidmi. Dobrý primář je v podstatě manažer. Musí myslet dopředu. Vědět, co bude za tři roky, za pět let, a svůj tým na to připravit. Je to jako u stromu, který roste nahoru a přitom se větví. Správný lídr tuší, která větev půjde do boku, a včas ji otočí správným směrem.
Trendem ve světě je čím dál větší specializace lékařů, jeden se zaměří například na operaci žaludku, druhý na slinivku. Čím víc má lékař odoperovaných žaludků, tím je v tom dokonalejší. Proto už máme dávno takto rozdělené týmy. V popředí jsou ti nejzkušenější, kteří ostatní vedou a učí je. Není moudré, když do světa jezdí jen primář a slízne smetanu pro sebe. U nás jezdí všichni. Učit se i přednášet. Těší mě, že už i hodně cizinců míří na zkušenou k nám.
Jak postupujete, když najdete u kolegů chyby?
Pracovní tým může být sebezručnější, ale když lidé neumějí mezi sebou komunikovat, je zle, zvlášť u lékařů. Proto není jedno, kdo tým tvoří. Odbornost musí jít ruku v ruce s osobností. Dobrou medicínu lze dělat všude, když je síla a vůle více lidí, kteří chtějí něco dokázat. Každý může chybovat. Jsem tolerantní, když se ze své chyby lékař poučí, přizná ji, v opačných případech neznám bratra. Dotyčného okamžitě propustím.
Kolegové v zahraničí vás uznávají. Potkal vás v kariéře také nějaký neúspěch?
Největším neúspěchem je pro lékaře vždy prohra v boji o zdraví nebo život pacienta. Prohrál jsem hodněkrát, ale bojuji stále. Jinak nám uniklo o kousek vytoužené světové prvenství v operaci robotem na dálku. Chystali jsme se na to dva roky, ale těsně před termínem nás předběhli Američané. Nicméně sociální projekt Doktor Kongo, který jsme připravovali, nevzdávám. To, aby se dali domorodci v Africe operovat robotem na dálku, však nyní stojí na penězích. Desítky hodin na sále, přednášky po světě, vedení lidí.
Jak vydržíte takové vytížení?
Snažím se sportovat. Na svůj životní styl ale pyšný nejsem. Tak žijí jen blázni. Spím zhruba pět hodin. Tuto práci nelze dělat jinak, než že jsme tady od rána do večera. Mimo přednášení na konferencích je i organizuji. Nedávno mě však postihla těžká nemoc. Skončil jsem na vozíku, nemohl se hýbat a sáhl si na dno. Běžně se lidé z této choroby léčí i osm měsíců. Já jsem po třech měsících zpět v sedle. Je to mojí buldočí povahou. Ale jestli si myslíte, že jsem změnil životní styl, tak ne. Byl bych pro tým brzdou a musel bych změnit profesi.
Když je člověk na vrcholu, co ho ještě žene dopředu?
Stále se vzdělávám. Něco mě nutí dělat nové věci, objevovat. Jsem tahoun i pro ostatní. Za necelé tři roky jsme odoperovali nejvíce rakovin tlustého střeva, žaludku, jater a slinivky z celé země. Zkušeností konkurujeme světovým specialistům. A co bych chtěl ještě dokázat? Výzkum rakoviny se ve světě dostal do velmi komplikovaného stavu. Třeba se hledá, jak vypěstovat novou ledvinu, aby nahradila tu nemocnou. Tuším, že existuje jednodušší cesta. Uzdravit tu původní. Rád bych tedy přispěl k objevení léku na rakovinu. Pracuji na tom.
Místo nahoře: Stanislav Czudek
Narozen: 14. listopadu 1958 v Českém Těšíně
Vzdělání: Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
Cesta vzhůru: Post primáře zastával nejprve v Centru miniinvazivní chirurgie Nemocnice Podlesí v Třinci. Nyní je primářem nemocnice a Mendelova onkologického centra v Novém Jičíně.
