Prostřednictvím dluhopisů si státy půjčují na financování svého rozpočtu. Zpravidla jsou věřiteli velké instituce jako banky, investiční fondy nebo pojišťovny, které státu půjčí na předem dohodnuté období peníze, za něž stát platí pravidelný úrok. S dluhopisy pak tyto instituce dále obchodují mezi sebou a například prostřednictvím podílových fondů do nich mohou investovat i drobní investoři. Další možností, jak si může stát půjčit, je pak prodej dluhopisů přímo občanům, jako se děje u nás v případě Dluhopisů Republiky.
Vláda nabízí občanům v aktuální emisi do 18. června k nákupu dva typy dluhopisů, tzv. reinvestiční a protiinflační. Řadu parametrů mají stejnou (1 Kč = 1 dluhopis, splatnost na 7 let, výplata výnosů při splatnosti…), liší se především v systému úročení. Zatímco u reinvestičního dluhopisu úroková sazba postupně stoupá z nepříliš lákavých 0,5 % v prvním roce až na zajímavějších 2,75 % v sedmém roce, u protiinflačního dluhopisu není sazba dopředu známá a odvíjí se od meziroční míry inflace zveřejňované Českým statistickým úřadem. Lze očekávat, že v následujících letech se budeme s inflací pohybovat spíše nad hranicí 2 % ročně.
Předčasné splacení
Letošní novinkou je, že u dluhopisů pořízených v tomto roce jsou výnosy osvobozeny od 15procentní srážkové daně. A ještě jeden důležitý společný parametr, dluhopisy lze splatit i předčasně, jednou ročně ve stanoveném období, a to bez jakékoliv finanční sankce. Takto je možné získat zpět ale jen prostředky do půl milionu korun, nad tuto částku stát vrátí jen 50 procent a o zbytek budete muset zažádat až v příštím roce.
Při investici milion korun by vám tak stát při první žádosti vrátil (bez započtení výnosů) maximálně 750 tisíc (500 tisíc + 250 tisíc) a 250 tisíc byste mohli vybrat až následující rok, úročení by vám samozřejmě u této částky běželo dál. Pro někoho, kdo ví, že tyto peníze nebude potřebovat, nemusí být toto nevýhoda, ale pro někoho, kdo by chtěl s prostředky nakládat pružněji, může jít o komplikaci. V případě předčasného splacení reinvestičního dluhopisu se také připravíte o zajímavé úročení v posledních letech sedmiletého období.
Michal Valentík Vystudoval VŠE v Praze se specializací na finance a ekonomické teorie. Má bohaté zkušenosti z kapitálového trhu, působil jako makléř v Patria Finance a investiční stratég ve společnosti Generali Investment. Je členem investičního výboru Broker Trust. |
A teď k otázce z úvodu. Měly by být dluhopisy součástí vašeho investičního portfolia? Odpověď zní ano. Alespoň částečně. Vhodné je rozložení, kdy je část prostředků investovaná do stabilních dluhopisů a část do dynamičtějších aktiv jako akcie, které sice více kolísají, ale nabízejí i vyšší zhodnocení. Státní dluhopisy by měly být součástí každého portfolia, a to buď jako železná rezerva, která se dá kdykoliv proměnit zpátky na peníze, když je potřebujeme pro aktuální spotřebu, nebo jako rezerva pro případné rebalancování portfolia, když propadnou rizikovějších třídy aktiv jako akcie a je vhodné je koupit za výhodnější ceny.
To jsou dva základní argumenty, které mluví ve prospěch státních dluhopisů. Pro investory, kteří se chtějí pojistit proti inflaci, je vhodné zvolit státní dluhopisy, jejichž výnos se odvíjí od výše inflace. Tímto způsobem se stávají státní dluhopisy uchovatelem hodnoty.
Pozor na korporátní odpad
Běžný občan nemusí investovat jen do popisovaných Dluhopisů Republiky, ale prostřednictvím podílových fondů lze investici rozložit mezi dluhopisy více států. Výhodou je, že v případě fondů lze peníze získat zpět rychleji. Fondy umožňují nakombinovat také státní a korporátní (firemní) dluhopisy od zavedených a renomovaných společností, které mají vyšší výnos. Podtrhuji slova zavedené a renomované, sice i takové společnosti mohou zkrachovat, ale je to málo pravděpodobné.
Mnohem větší riziko je u rok fungujících, „bezejmenných“ a v podstatě nemajetných firem, které slibují vysoký výnos, ale v řadě případů jde jen o past na investory, kterým se firmy snaží prodat dluhopisy napřímo. Takovým nabídkám je třeba se vyhýbat obloukem, stejně jako to dělají banky nebo manažeři fondů, kteří umějí poměrně spolehlivě oddělit dluhopisové zrno od plev. V případě, že firma nebude schopná platit své závazky, bývají nároky dluhopisových věřitelů často uspokojeny až jako poslední a leckdy o celou investici přijdou.
