Martin Tománek je specialista investičního plánování společnosti Partners, který spravuje jednorázové investice nad milion korun a měsíční investice nad 20 tisíc korun. Hodnotí jejich investiční strategie i výkonnost, sleduje výši poplatků, které se účtují podílníkům, a doplňuje jimi portfolia svých zákazníků.
Těm, kteří chtějí investovat peníze do podílových fondů a také je zhodnotit, radí: „Doporučil bych každému, aby se v investování nejdříve dovzdělal. Některé zajímavé knihy o investování jsou dostupné i v češtině. Například ́Inteligentní investor ́ od Benjamina Grahama. Ten, kdo na to nemá čas, dělat to nechce, by si pak měl najít solidního investičního poradce.“
Každý, kdo chce investovat do podílového fondu, by měl podle Tománka mít představu o tom, v jakém poměru a do čeho bude investovat. „Teprve pak si může vybírat fond, protože bude vědět, že do akcií dá třeba 60 % kapitálu a zbytek rozloží třeba mezi hotovost nebo dluhopisy.“
Čtěte také |
Podobný názor má i ředitel prodeje investiční společnosti Conseq Richard Siuda. Podle něj totiž průzkumy zkoumající finanční gramotnost české veřejnosti dopadají většinou velmi žalostně.
„Lidé nevědí, kolik odevzdávají státu na daních, na zdravotním a sociálním pojištění. Nevědí, co znamená složené úročení, takže si nedokážou spočítat, jak důležité je s úsporami začít včas. Nevědí, kolik jim z jejich peněz ukousne inflace, když je nechají ležet na běžném účtu, stejně jako nevědí, jak moc peněz přeplatí na úrocích ze spotřebitelského úvěru. A teď po nich chtějte, aby se orientovali v podílových fondech,“ glosuje Richard Siuda.
Stupeň rizika investice si učíte samiVyberte si mezi konzervativním, vyvážením či dynamickým přístupem k riziku a mějte své investice pod kontrolou. |
Jednou ze základních podmínek investice do podílového fondu je investovat jen ty peníze, které nebudou nikomu scházet v rozpočtu. A mnozí analytici tvrdí, že investice do fondů patří do skupiny takových financí, na které je nejlepší v momentě, kdy odejdou z účtu, okamžitě zapomenout. A znovu se o ně starat až v době jejich výběru.
„Ještě dříve než peníze do fondu investujete, je třeba mít nějakou finanční rezervu pro případ nepředpokládaných výdajů. Přičemž rezerva není ani dům za Prahou, ani pole na Moravě. Rezerva jsou finance, které můžu kdykoli použít, ale nepotřebuji je k životu,“ vysvětluje Martin Tománek.
Stanovte si investiční horizont a buďte trpěliví
Mezi nejčastější motivy investování do podílových fondů patří ukládání pravidelných částek na penzi, nebo jednorázové vložení většího objemu peněz do fondů s cílem jejich zhodnocení.
V případě, že investor nehodlá do fondu investovat větší objem peněz a spíše ho chce využívat ke „spoření“, měl by volit nějaký typ globálně diverzifikovaného fondu, anebo třeba takzvaný fond fondů. Což je fond, který investuje do dalších fondů.
Taková volba mu garantuje solidní diverzifikaci investice. V obou případech je však nutné stanovit si takzvaný investiční horizont. To je doba, za kterou budu chtít peníze z fondu vybrat. „Tohle lidé velmi často podceňují, i když je to nejdůležitější, protože od toho se odvíjejí jejich další kroky, jako je třeba výběr fondu,“ říká Martin Tománek.
Dále je podle něj nutné si uvědomit, že případné zhodnocení či ztráta investovaných peněz stojí a padá v přístupu investora k vývoji na trzích. V případě podílových fondů přitom platí slova známého investora Warrena Buffetta. Ten řekl, že akciový trh funguje jako velké distribuční centrum, jež přesouvá peníze od velmi aktivních investorů k investorům trpělivým.
Podle Richarda Siudy je právě trpělivost tím, co obvykle rozhodne, zda investice do fondu bude zisková nebo ztrátová. Zhatit ji může buď náhlá potřeba peněz, která investora donutí peníze z fondu vybrat bez ohledu na jím stanovený investiční horizont, anebo jeho neuvážené jednání ve chvíli, kdy se trhy, a tak i jeho investice, nevyvíjejí podle jeho představ.
„Investorům bych proto doporučil, aby se nesnažili časovat trh, aby byli disciplinovaní v dodržení svého investičního horizontu a aby ignorovali všechny ty předpovědi vývoje trhů. Většinou jsou k ničemu,“ tvrdí analytik Tománek.
Obvykle platí, že vůbec nejkratší investiční horizont u podílových fondů (zejména akciových) začíná na pěti letech držení investice, v ideálním případě pak na sedmi. Čím delší je však doba jejího trvání, tím větší je šance na zhodnocení investovaných peněz za předpokladu, že nejsou z trhů, potažmo z podílových fondů, vybrány v nevhodný okamžik. Tedy ve chvíli, kdy finanční trhy a spolu s nimi i hodnota investice klesá na hodnotě.
„Často vidíme, že někteří klienti v momentě, kdy začnou trhy kolísat, začnou okamžitě vybírat své investované peníze. Což jim obvykle přinese jen ztrátu,“ tvrdí Richard Siuda.
Poplatky za fondy jsou v Čechách vysoké
Zajistěte se do budoucnaNechte si zdarma vysvětlit, jak na investice. Vydělat vám mohou i malé částky. |
„Když sestavuji portfolio, sleduji především jeho diverzifikaci a poplatky. Dávám pozor na fondy s vysokými poplatky, které bývají v Česku nabízeny,“ říká Martin Tománek. Upozorňuje tak na důležitou věc jak u podílových fondů, tak investic jako takových. Tou je výše poplatků správci fondu, kterému investor za řízení jeho investice platí.
„Nevidím jediný racionální důvod, proč bych měl za správu například smíšeného nebo akciového fondu platit manažerský poplatek dvě nebo dvě a půl procenta,“ říká Martin Tománek.
Nejdůležitější je u každého podílového fondu sledovat takzvané roční náklady, které jsou uváděny poněkud neprakticky jako „náklady hrazené z majetku fondu v průběhu roku“. Platí, že roční náklady fondu zahrnují manažerský poplatek, tedy poplatek za správu, a další různé administrativní náklady. Investor je najde v dokumentu Klíčové informace pro investory, který musí každý fond povinně zveřejnit.
U některých akciových fondů nabízených v České republice se roční náklady pohybují kolem 1,7 nebo 1,8 procenta, u jiných se mohou vyšplhat až na 2,5 procenta, nebo ještě výš.
Někdy mohou být naopak i nižší. „V nabídce máme také globálně diverzifikovaný akciový fond s nulovým vstupním poplatkem, jehož roční náklady na správu činí 1,5 procenta,“ dává příklad Martin Mašát, portfolio manažer Partners investiční společnosti.
Ovšem poplatky nelze hodnotit jen z pohledu jejich výše. Je třeba vzít v úvahu nastavení celého fondu, jakou má fond investiční strategii, kdo ho obhospodařuje i jakou má historii. A důležité je srovnávat jednotlivé tuzemské fondy mezi sebou, přičemž některé z nich mohou z hlediska nákladů v některých ohledech vyjít i levněji než fondy zahraniční.
Jak vybrat fond?
Finanční analytici jsou zajedno v tom, že investoři by po zvážení, proč chtějí investovat právě prostřednictvím podílových fondů, měli pečlivě posuzovat jak výši poplatků na fond, tak také jeho výkonnost na trhu. Tu si mohou porovnat s výkonností více podobně zaměřených podílových fondů.
„Fondů, které v určitý moment zazáří, přinesou ohromný zisk, je mnoho. Vždy je ale potřeba posuzovat výkonnost fondu v delším časovém horizontu. Teprve pak zjistíte, že ty drahé a třeba i aktuálně veleúspěšné fondy v delším časovém horizontu přinesou nižší výnosy než ty fondy, které jsou levnější,“ říká Martin Tománek.
Investor by se měl také zajímat o investiční strategii daného fondu, jeho volatilitu a celkovou rizikovost. A v neposlední řadě také o osobu portfolio manažera, který je zodpovědný za investiční rozhodování.
