Stát podporuje dlouhodobé úspory Čechů hlavně skrze 3. pilíř penzijního spoření a životní pojištění. Nově by se oba produkty spojily pod jeden „účet“ a ještě by si s podporou státu mohli lidé spořit pomocí investic do cenných papírů, podílových fondů a dalších investic. Které investice by byly povolené a jak by je stát kontroloval, nechme prozatím na ministerstvu a ČNB.
Dlouhodobé úspory vzrostou
Hlavní myšlenkou celého návrhu je zvětšit úroveň úspor obyvatel. Hlavně se to týká potenciálních zdrojů pro život v důchodu. Penzijní systém, kde dominuje první pilíř, je dlouhodobě neudržitelný a časem se změní na jakousi minimální solidární dávku pro všechny. Na více nebudou peníze. Už nyní Ústavní soud, a nejen on, kroutí hlavou nad nespravedlivým rozdělováním vybraných peněz na důchodovém účtu.
Velké úspory totiž nelze čekat u státem podporovaného životního pojištění. Protože se stále jedná o pojištění, a ne o spoření. Nejenže je spoření skrze pojistky často nákladné, ale vlastně ani přesně nevíme kolik spoříme, protože část mizí na pojištěné riziko. Schválně, kdo z vás byl s úsporami z pojištění spokojen?
Nová forma spoření. Stát chce daňově zvýhodnit dlouhodobé investice |
Jako třetí pilíř dlouhodobých úspor stát navrhuje právě přímé investice. Vždyť akciové podílové fondy by dlouhodobě měly přinášet mnohem více než inflace, na 40letém horizontu je to přes 8 % ročně. Poslední dobou i kvůli splasknutí internetové dot-com bubliny z roku 2000, finanční krizi z roku 2008, komoditní krizi či současné pandemii je výnos nižší, ale vždy se dlouhodobé investice vzpamatovaly a dále rostou a nechávají inflaci daleko za sebou.
Který produkt vyhraje?
Chcete výhodně investovat. Porovnejte si nabídky na trhu. |
Lidé by si sami určili, jak daňové odečty v rámci celého účtu dlouhodobých investic využít. Z pohledu dlouhodobého střadatele se samozřejmě nejlépe jeví penzijní spoření a investice. Pojištění bohužel prohrává na celé čáře. Hlavně se primárně nejedná o spoření a ani investiční část pojistky nemá kvalitativně (nákladově, výkonnostně) oproti podílovým fondům a „penzijku“ šanci.
U zbylých dvou produktů je to remíza, ale hlavně si ani moc nekonkurují. Soukromé spoření skrze penzijní společnosti (třetí pilíř penzijního systému) je podporováno především přímými příspěvky. Nicméně, ty jsou omezeny a při spoření nad 1000 korun měsíčně už nic nedostanete, takže nemá smysl si spořit více. Tedy pokud nevyužíváte odečty od daní, které by šlo využít právě třeba i u investic či pojištění.
| Vlastní měsíční platba v Kč | 100 | 300 | 500 | 800 | 1000 | 1500 | 2000 | 3000 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Státní měsíční příspěvek v Kč | 0 | 90 | 130 | 190 | 230 | 230 | 230 | 230 |
| Roční úspora na daních v Kč | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 900 | 1800 | 3600 |
| Celkem roční výhody v Kč | 0 | 1080 | 1560 | 2280 | 2760 | 3660 | 4560 | 6360 |
Navíc příspěvky od státu s postupem času relativně klesají a mají rozhodně jinou váhu na začátku spoření, než když máte naspořeno třeba 100 tisíc. Od tisíce korun výše je již u „penzijka“ na zvážení, jestli daňovou úlevu využít buď přes přímé investice či opět přes důchodový účastnický fond.
Nevýhodou „penzijka“, nebo spíše jeho základním rysem je, že se jedná o spoření na důchod a je tedy vysoce nelikvidní. Správně byste peníze měli vidět až v důchodu. U přímých investic, například do podílových fondů“, je zaručena likvidita, která se může čas od času hodit. Hlavně, když se náhle něco stane. Představte si třeba, že by na celý svět padla další pandemie a přijdete zničehonic o práci.
Jinak jsou oba dva tyto produkty srovnatelné a doplňují se, jak po stránce výkonnostní (lze si vybrat strategii), tak nákladové (průběžné náklady jsou transparentní a existují fondy, které mají malé či nulové vstupní náklady). Regulace je u obou investičních produktů také na vysoké úrovni. Je pak na uvážení každého, jak daňovou odečty pro účet dlouhodobých investic využije.
Vyhraje pojištění, penzijní spoření nebo investice?
