Investiční strategie pro třetí tisíciletí (1.díl).

  • 3
V prvním dílem našeho seriálu se autor zaměřuje na nejpodstatnější principy spojené s investováním. Jde o nejdůležitější zásady, díky nimž by se měl investor vyvarovat fatálních chyb a zároveň by měl pochopit klíčové zákonitosti investování.
V prvním dílem našeho seriálu se autor zaměřuje na nejpodstatnější principy spojené s investováním. Jde o nejdůležitější zásady, díky nimž by se měl investor vyvarovat fatálních chyb a zároveň by měl pochopit klíčové zákonitosti investování.

Co je podstatné

  • Účelem investičního managementu není „překonat trh“. Mnoho laiků (a někdy bohužel i profesionálů) se mylně domnívá, že cílem investičního manažera je „přechytračit“ kapitálový trh a prostřednictvím spekulací dosáhnout maximálních výnosů. Skutečným úkolem investičního manažera je dosažení stanovených finančních cílů. Ty mohou být stanoveny různým způsobem a ne vždy je podstatná maximalizace výnosů. Někdy může být důležitějším cílem omezení rizika nebo zabezpečení stabilního příjmu.
  • Nic není zadarmo. Za vyšší výnosy se vždy a za všech okolností platí vyšším rizikem. Z tohoto pravidla neexistuje výjimka. Lidé, kteří si to neuvědomí, sedají na lep podvodníkům, kteří nabízejí zaručené 25% nebo i vyšší výnosy. Jejich oběti samozřejmě o peníze přijdou. Na kapitálovém trhu sice skutečně lze dosáhnout takovýchto výnosů (i vyšších), ale je přitom nutné počítat s rizikem. Existují však různé druhy rizika. „Dobrá“ rizika nepředstavují zásadní nebezpečí a poučený investor je může s klidem podstoupit. Jde hlavně o rizika běžných výkyvů indexů cenných papírů. „Špatným“ rizikům (kam patří riziko nepoctivého jednání a politická rizika) by se měl každý vyhnout.
  • Investiční horizont hraje roli.I dobrá investice, která může být velmi vhodná pro dlouhodobého investora, je schopna připravit těžké chvíle investorovi s krátkodobým horizontem. Koupíte-li například akciový fond, může vás propad akciového indexu krátkodobě připravit třeba o 20 % hodnoty vaší investice. Po několika letech se však akcie mohou natolik zhodnotit, že se na tuto záležitost budete dívat jako na úsměvnou epizodu. Zcela jinak může situaci hodnotit investor, který se snažil pomocí akcií zhodnotit peníze určené na placení daní během příštích dvou měsíců.
  • Nikdo nemá křišťálovou kouli. Nikdo, ani nejlepší odborníci, neumí dokonale předpovídat, jak se budou vyvíjet kursy akcií, kam půjde dolar, marka nebo úrokové míry. I slavný spekulant George Soros prodělal v roce 1997 na špatném odhadu vývoje thajské měny několik set milionů dolarů. Podobný neúspěch zaznamenal o dva roky později při neúspěšné spekulaci na pokles „internetových“ akcií. A pokud se takto splete finanční génius, bylo by naivní příliš se spoléhat na předpovědi běžných analytiků. Nejlepší předpovědí je často žádná předpověď. Skutečně poctiví finančníci nepředstírají, že umějí předpovídat budoucnost. Věštecké schopnosti nemá na kapitálových trzích nikdo. A pokud přece jen někteří investoři zakládají svoji strategii na předpovědích, jde o velmi rizikové podnikání, které si mohou dovolit jen ti, kteří jsou ochotni tolerovat i dosti podstatné ztráty.
  • Minulost se neopakuje. Nejhorší možnou metodou předpovídání výnosů cenných papírů je zjistit si údaje o výnosech v nedávné minulosti a „protáhnout“ je do budoucnosti. Například v osmdesátých letech měl japonský akciový trh vynikající výkonnost, mnohem lepší než trhy USA a západní Evropy. Koncem roku 1989 se však trend prudce zlomil a japonské akcie poklesly až na polovinu své maximální hodnoty. Podobný vývoj, pouze o něco rychlejší a drastičtější, nastal v letech 1996–98 v Rusku. Právě tak dobře však mohou být několikaleté poklesy vystřídány růstem. Navzdory tomu, že „protahování“ krátkodobých trendů (ve skutečnosti nejde o trendy, nýbrž o krátkodobé výkyvy) je nejhorší myslitelnou prognostickou metodou, těší se u veřejnosti velké oblibě.
  • Nikdy nesázejme vše na jednu kartu. Rozprostření investic mezi různé cenné papíry se nazývá diverzifikace. Bohužel ne každý člověk je s existencí tohoto pojmu seznámen. Autor se například v praxi setkal s jistou středoškolskou učitelkou, která v roce 1996 investovala celé své jmění v hodnotě jednoho milionu korun do akcií Harvardského průmyslového holdingu. Odbornou pomoc začala hledat teprve ve chvíli, kdy se její majetek smrskl z milionu na šest set tisíc.
  • Neexistuje žádná bezriziková investice. Možná si myslíte, že vaše peníze jsou na bankovním účtu v bezpečí. Není to pravda. I když nebudeme brát v úvahu bankovní vklady, stále je tu riziko inflace. Čím delší vklad máte, tím větší inflační riziko podstupujete. Ani krátkodobé vklady nejsou bezrizikové, protože úrokové sazby se mění. Nikdy nevíte, za jakou sazbu budete ukládat za rok nebo dokonce za pět let. V důsledku existence rizika inflace a rizika úrokových měr nelze hovořit o žádné investici jako o zcela bezrizikové – a to jsme ještě nehovořili například o politickém riziku.
V dalším textu této publikace lze nalézt bližší vysvětlení, proč jsou tato pravidla důležitá, jak ve skutečnosti funguje svět financí a jak je možné mechanismy trhu použít k vlastnímu prospěchu: jak rozmnožit hodnotu investovaných peněz a jak se vyhnout ztrátám. Na rozdíl od Niederhofferova Vzdělání spekulanta se v knize, kterou právě čtete, nedozvíte žádné pikantní detaily o autorovi, ani to, jaká je jeho oblíbená značka squashových raket.

Úryvek je z knihy Investiční strategie pro třetí tisíciletí (2.rozšířené vydání) z nakladatelství Grada Publishing, které vydává další publikace v edici FINANCE např:
Finanční rizika
Finanční matematika pro každého
Psychologie, algoritmy a umělá inteligence na kapitálových trzích