Psal se rok 1951, když americká Pojišťovací a důchodová asociace učitelů analyzovala vývoj inflace, cen akcií a dluhopisů a změn v průměrné délce života. Ukázalo se, že investování asociace (fungující už jako pojišťovny) do dluhopisů bylo chybou. Stejnou chybou by ovšem bývalo bylo pouhé investování do akcií. Nejlepší penze by si páni profesoři zajistili, pokud by investovali do akcií i dluhopisů. 1. června 1952 proto začal fungovat Univerzitní důchodový akciový fond s tím, že výše penzí vyplácených tímto fondem bude kolísat v závislosti na výši dosaženého zhodnocení.
Tato skutečnost – pohyblivost výše vyplácené penze – znamenala významný posun oproti dosavadní praxi garantovaných plnění. Docela předvídavě se dnes jeví komentář editora časopisu Fortune, který o otevření Univerzitního důchodového akciového fondu prohlásil, že jde „o největší pojišťovací událost od schválení zákona o sociálním pojištění“. Viděno z dnešního pohledu asi lze o té převratnosti i pochybovat. Buď jak buď v Evropě se dnes přes 40 % předepsaného pojistného životního pojištění vztahuje právě k IŽP. (Konzervativní Češi jsou ovšem poněkud stranou tohoto trendu, když u nás je uvedený poměr okolo 15 %).
Tím podstatným, co z dnešního pohledu odlišilo IŽP oproti klasickému kapitálovému životnímu pojištění, jsou dvě věci – 1. transparentnost IŽP a 2. přenesení investičního rizika přímo na klienta. Klient ví, jakou část z placeného pojistného pojišťovna používá pro krytí rizikových pojištění (jsou-li sjednány), kolik si pojišťovna ukrajuje na poplatcích a kolik zbývá pro investování. Navíc má právo (fakticky vzato povinnost) zvolit si – mezi pojišťovnou nabízenými druhy investic – takové, které odpovídají jeho investičním záměrům.
Investiční životní pojištění je „investičním“ proto, že výnos z klientovy pojistky je plně závislý na úspěšnosti fondů, či investičních programů, které klient zvolil. IŽP z principu negarantuje výnos např. v podobě technické úrokové míry uplatňované u klasického kapitálového životního pojištění. Na druhé straně výnosy z obhospodařování prostředků jdou ve prospěch klientů. Těmito základními vlastnostmi výhody IŽP začínají a bohužel i končí. Existuje řada věcí, kvůli kterým se vyplatí hodně dlouho zvažovat uzavření IŽP.
Poplatky
|
|
Kapitálové životní pojištění? Rozhodně ne! Čtěte ZDE. |
Kromě výše uvedených se vyskytují i poplatky za změnu alokace pojistného, poplatky z inkasa pojistného, poplatky za dodatečné přesuny mezi fondy a další. Obzvláště vstupní poplatky IŽP patří k tomu nejdrsnějšímu, co lze v českém pojišťovnictví vidět. Představte si, že půjdete do banky a budete se chtít domluvit na pravidelném investování rok co rok. Zaplatíte bance první vklad a s hrůzou zjistíte, že banka si strhla 80 % vašeho ročního vkladu a příští rok se chystá spolknout dalších 20 %. V bankovnictví nemyslitelná věc je v pojišťovnictví každodenní realitou (např. uvedené proporce se týkají konkrétního pojištění pojišťovny Aviva).
Právní rámec a regulace
Klient IŽP se stává majitelem tzv. „podílových jednotek“, jejichž hodnota kolísá podle změn hodnoty pořízených aktiv. Klient tak drží v rukou poukázku na poměrnou hodnotu jednoho z aktiv pojišťovny, vnitřního fondu, který rozhodně není skutečným subjektem kolektivního investování. Zatímco investiční činnost podílových a investičních fondů podléhá striktním (někdy až příliš) pravidlům, pak regulace pojišťoven při investování prostředků IŽP je zcela nedostatečná. Jako by si to těch 7,7 mld. Kč investovaných do IŽP (ke 31.12.2004) snad ani nezasloužilo.
Nejméně problematická je situace, kdy klient prostřednictvím pojišťovny pořizuje podílové listy existujících podílových fondů. Pojišťovna však může nabízet investiční programy, u kterých je to sama pojišťovna, kdo rozhoduje o alokaci svěřených peněz. Na takovéto případy se však zákon o kolektivním investování nevtahuje a kupodivu je neřeší ani zákon o pojišťovnictví včetně zavazující vyhlášky.
Ekonomická výhodnost
|
|
Vyplatí se vám pojištění od Baroše? Více ZDE. |
Stojí za to, porovnat si výnosnost kombinace spočívající v investování do podílového fondu a sjednání rizikového životního pojištění na jedné straně a uzavření IŽP na straně druhé. Pro konkrétní modelovou situaci – muže ve věku 45 let, který si sjedná a) IŽP a b) kombinaci investice do podílových fondů a rizikového životního pojištění s klesající pojistnou částkou 300 tis. Kč.
Výpočet vychází tak, že pokud by klient neuplatňoval daňové odpočty ze zaplaceného pojistného, nemá vůbec smysl o IŽP uvažovat. Pouze v situaci, kdy klient zároveň uplatňuje daňové odpočty a přitom se nachází v nejvyšším daňovém pásmu, je IŽP výhodnější oproti uvedené kombinaci. Tento výpočet byl proveden na datech z pojišťovny, která patří k poplatkově „lačnějším“. Je zřejmé, že výhodnost v konkrétním případě závisí především na poplatcích spojených s IŽP a možnosti uplatňovat si daňové odpočty ze zaplaceného pojistného. Bohužel uplatňovaná poplatková politika pojišťoven spolu s neochotou našince akceptovat negarantovaný výnos při skončení pojištění zatím brání většímu prosazení se IŽP.
Jak jste spokojeni s výhodami, které vám nabízí vaše investiční životní pojištěníní fond? Napište nám, těšíme se na vaše názory a zkušenosti.
