Při výběru hraje roli i finanční zdraví

Při výběru hraje roli i finanční zdraví

Investor s dobrým úsudkem používá jednoduchá kritéria

Můžeme pravděpodobně říci, že skupina akcií minimálně průměrné kvality, splňující rovněž kritérium finanční stability, získatelná za nízké násobky běžných zisků a za ceny pod úrovni účetní hodnoty, by měla slibovat uspokojivé investiční výsledky.

Dalším na řadě pro zkoumání a možný výběr jsou různé druhořadé společnosti, jež mají relativně dobré výsledky, uspokojivý historický vývoj, avšak pro všeobecnou investiční veřejnost nemají, jak se zdá, žádné kouzlo.

Do této skupiny budou patřit společnosti typu Eltra a Emhart při závěrečných cenách roku 1970. Existují různé způsoby, jak vyhledávat takovéto společnosti. Rádi bychom zde vyzkoušeli jeden originální způsob a poskytli relativně podrobný příklad výběru akcie. Náš přístup lze použít ke dvěma účelům. Pro mnoho našich čtenářů bude tato metoda znamenat značnou praktickou hodnotu, neboť alespoň naznačí cestu k dalším alternativním metodám, jenž bude možno vyzkoušet.

V sérii článků z knihy nejvýznamnějšího investičního poradce 20. století se dozvíte od nejzasvěcenějšího "guru investování", jak se jako investor, makléř nebo investiční poradce vyhnete závažným chybám a jaké dlouhodobě úspěšné strategie při investování uplatnit.
Aniž by měl nějaké vzdělání v oboru ekonomie nebo financí, stal se brzy Benjamin Graham nejen úspěšným investorem a portfolio manažerem, ale také předním teoretikem. Jestliže řada věcí, která je napsána ve financích, zní často po několika měsících či dokonce týdnech poněkud hloupě, Grahamovy zásady publikované před mnoha desetiletími jako by časem získávaly ještě více na síle a pravdivosti
.

Navíc to, co se budeme snažit ukázat, jim může pomoci lépe se seznámit s reálným světem běžných akcií a představit jim ty nejvíce fascinující a neocenitelné malé publikace na světě.

Jedná se o Průvodce akciemi agentury Standard & Poor’s (Standard & Poor’s Stock Guide), který je vydáván měsíčně a který je možno si pořídit na základě ročního předplatného. Popřípadě lze využít některých makléřských domů, které tyto publikace (na požádání) poskytují svým klientům.

Podstatnou část Průvodce tvoří na více než 230 stránkách zhuštěné statistické informace o akciích 4 500 společností. Ty zahrnují všechny emise kotované na různých burzách, řekněme 3 000 akcií a 1 500 nekotovaných titulů. Většina údajů, které potřebujeme pro první, možná i druhý pohled na společnost, lze nalézt v tomto kompendiu. (Podle našeho názoru zde chybí hodnota čistých aktiv, respektive účetní hodnota na akcii, kterou lze však získat z obsáhlejších publikací Standard & Poor’s nebo i jinde.)

Investor, jenž si libuje ve finančních údajích o společnostech, se bude s Průvodcem akciemi cítit jako koza v petrželi. Průvodce může otevřít na libovolné straně a před očima se mu objeví panoráma vítězství a útrap akciového trhu, vždy s nejvyššími a nejnižšími cenami akcií od roku 1936 tam, kde jsou k dispozici.

Najde společnosti, jež zvýšily svou hodnotu 2000krát – z miniaturních objemů při nejnižších cenách až do majestátních výšin v době nejvyšších cen. (Za stejné období vykázala prestižní růstová společnost IBM pouze 333násobný nárůst.) Najde rovněž společnosti (a to nijak výjimečně), jejichž akcie vzrostly z 0,375 dolaru na 68 dolarů a poté spadly na 3 dolary.

Ve sloupečku dividendy objeví investor záznam z roku 1791 o dividendě vyplacené společností Industrial National Bank of Rhode Island (jež se nedávno rozhodla pro změnu svého pradávného názvu). Podívá-li se do Průvodce z konce roku 1969, uvidí, že Penn Central (nástupnická společnost bývalé Pennsylvania Railroad) vyplácela plynule dividendy od roku 1848, bohužel byla odsouzena k bankrotu o několik měsíců později. Objeví společnosti, jež se prodávají pouze za dvojnásobek průměrného zisku, ale i společnosti, jež se obchodují za 99násobek.

V mnoha případech bude pro něj velice obtížné odhadnout z názvu společnosti její předmět podnikání; na každou společnost nazvanou „logicky“, jako například U. S. Steel, zde budou tři společnosti nazvané například ITI Corp. (vybavení pekáren) nebo Santa Fe Industries (převážně železniční společnost). Může se kochat mimořádnou různorodostí cenových vývojů, historických záznamů o dividendách a ziscích, finančních pozic, kapitalizací a spoustou dalších představitelných a/i nepředstavitelných údajů. Zpátečnický konzervatismus, obyčejné jednotvárné společnosti, nejneobvyklejší kombinace hlavních oborů činnosti, všechny možné druhy vynálezů a udělátek z Wall Street – to všechno tam je a čeká na to, až tím začne někdo s vážným cílem brouzdat, analyzovat a pátrat. 

V Průvodci jsou ve zvláštním sloupci uvedeny aktuální dividendové výnosy a poměry P/E vypočtené podle údajů za posledních 12 měsíců, kde je to možné. S pomocí této poslední položky začneme náš příklad z oblasti výběru akcií.

Dělení zrna od plev
Předpokládejme, že hledáme nějaký jednoznačný ukazatel, podle něhož poznáme, že je akcie levná. Prvním vodítkem, jež nás napadne, je nízká cena v poměru k aktuálnímu zisku. Sestavíme tedy prvotní seznam akcií, jež se koncem roku 1970 obchodovaly za méně než devítinásobek zisku na akcii. Tento údaj je velice příhodně uveden v posledním sloupečku na sudě číslovaných stránkách. Pro účely našeho ilustrativního příkladu budeme dále pracovat s prvními 20 akciemi s nízkým násobkem zisku; seznam bude začínat akcií (uvedenou na 6. místě) společnosti Aberdeen Mfg., jež uzavřela v roce 1970 na ceně 10,25 dolaru, tedy na devítinásobku zisku na akcii (1,25 dolaru) za období dvanácti měsíců končící v září 1970. Posledním dvacátým na našem seznamu bude akcie společnosti American Maize Products, jež uzavřela v roce 1970 na ceně 9,5 dolaru za akcii, rovněž devítinásobku zisku.

Skupina se možná zdá příliš obyčejná, s deseti tituly obchodovanými za méně než 10 dolarů za akcii. (Tato skutečnost není příliš důležitá; pravděpodobně – nikoliv nezbytně – by odradila opatrné investory od takového seznamu, ale pro podnikavého investora může být tato skutečnost po zralé úvaze vyhovující.) Než se pustíme do dalšího zkoumání našeho seznamu, podíváme se na některá čísla. Náš seznam představuje přibližně 10 % prvních 200 akciových titulů uvedených v Průvodci. To znamená, že Průvodce by měl obsahovat zhruba 450 akcií, jež se obchodují za násobek menší než 10. To je již pěkný počet kandidátů do dalšího výběrového kola.

Nyní se pokusíme aplikovat na náš seznam další výběrová kritéria, relativně podobná těm, jež jsme doporučili opatrnému investorovi, avšak nikoliv tak přísná. Navrhujeme následující:

1. Finanční zdraví:
(a) běžná likvidita (poměr oběžných aktiv a krátkodobých závazků) je nejméně 1,5 a (b) zadlužení není větší než 110 % čistých oběžných aktiv (v případě průmyslového podniku).

2. Stabilita zisků:
společnost za posledních pět let uvedených v Průvodci akciemi nevykázala záporný výsledek hospodaření (ztrátu).

3. Dividendové výplaty:
alespoň nějaká dividenda v běžném období.

4. Růst zisku:
zisk za loňský rok větší než zisk roku 1966.

5. Cena:
méně než 120 % čistých hmotných aktiv.

Údaje o zisku uvedené v Průvodci byly většinou hodnoty z konce září 1970, tzn. nezahrnovaly poslední čtvrtletí roku, které nemusí být pro společnosti zrovna tím nejlepším. Avšak inteligentní investor nemůže vždy chtít modré z nebe – alespoň ne pro začátek. Všimněte si rovněž, že jsme nestanovili žádnou spodní hranici pro velikost podniku. I malé společnosti mohou představovat dostatečně bezpečnou investici, jsou-li pořizovány s opatrností a na skupinovém základě.

"Inteligentní investor" je daleko nejlepší kniha, která kdy byla o investicích napsána. Je to jedna z nejčtenějších publikací svého druhu, ale také paradoxně v praxi snad nejvíce ignorovaná. Taková už je lidská povaha. Jednoduché věci se snažíme dělat složitě.

Aplikujeme-li těchto dalších pět kritérií na naši skupinu 20 podniků (kandidátů), zúží se výběr na pouhých 5. Pokračujme v našem hledání až do okamžiku, kdy z prvních 450 akciových titulů uvedených v Průvodci vygenerujeme malé „portfolio“ 15 společností, jež splňují všech šest našich požadavků. (Tyto společnosti jsou vyjmenovány v tabulce ZDE společně se základními údaji.) Skupina podniků, kterou zde prezentujeme, je vybrána pouze pro ilustraci příkladu a nemusela by samozřejmě být volbou pro našeho zvídavého investora.

Je pravdou, že při použití této metody v reálném světě má investor mnohem širší výběr. Pakliže lze tento přístup oddělování zrna od plev použít na všech 4 500 společností uvedených v akciovém Průvodci a pakliže bude platit stejné procento úspěšnosti výběru jako v našem desetinovém vzorku, budeme mít na konci zhruba 150 akcií, jenž splňují všech šest výběrových kritérií. Podnikavý investor pak bude mít dostatečný prostor pro aplikaci svého vlastního úsudku – nebo svých náklonností a předpojatostí – při provádění třetího stupně výběru, v jehož rámci bude z tohoto širokého seznamu vybrána, dejme tomu, každá pátá akcie.

Publikace Průvodce akciemi obsahuje rovněž informace nazvané Earnings & Dividend Rankings, tj. žebříček – rating – zisků a dividend, jenž je sestavován podle stability a tempa růstu těchto faktorů za posledních osm let. (To znamená, že cenová atraktivita zde není brána v úvahu.)

Údaje o ratingové známce podle S & P jsou uvedeny u našich společností rovněž v tabulce 15-1. Deset z 15 titulů má známku B+ (= průměr), jedna společnost (American Maize) má „vysokou“ známku A. Pokud by chtěl náš podnikavý investor přidat ještě sedmé výběrové kritérium, pak pokud by vybíral pouze společnosti s průměrným a vyšším ratingem podle Standard & Poor’s, stále by mu zbyla skupina asi 100 akcií, z nichž by mohl vybírat.

Můžeme pravděpodobně říci, že skupina akcií minimálně průměrné kvality, splňující rovněž kritérium finanční stability, získatelná za nízké násobky běžných zisků a za ceny pod úrovni účetní hodnoty, by měla slibovat uspokojivé investiční výsledky.

Samostatná kritéria pro výběr běžných akcií
Zvídavého čtenáře by mohla napadnout otázka, zda lze z výběru lepšího než průměrného portfolia udělat jednodušší záležitost, než jsme právě naznačili. Nebylo by možné použít nějaké jediné, samostatně přijatelné kritérium – jako je třeba nízký poměr P/E nebo vysoký dividendový výnos nebo velká hodnota aktiv společnosti? Dvě metody tohoto druhu, u nichž jsme zjistili, že v minulosti – v delším časovém horizontu – dávaly konzistentně dobré výsledky, jsou tyto: (a) nákupy akcií velkých společností při nízkých úrovních poměru P/E (např. akcií indexu DJI); (b) výběr diverzifikované skupiny akcií, jež se obchodovaly za ceny pod účetní hodnotou čistých oběžných aktiv (tj. pod hodnotou pracovního kapitálu). Již jsme se zmínili o tom, že investování do akcií indexu DJI s nízkým poměrem P/E koncem roku 1968 vycházelo velice špatně, měříme-li výsledky vzhledem k situaci v polovině roku 1971. Naproti tomu investování do akcií za ceny pod účetní hodnotou pracovního kapitálu nemělo tak špatné výsledky; jedinou nevýhodou tohoto přístupu je skutečnost, že během posledních let prakticky vymizely investiční příležitosti.

Existují ještě jiná jednoduchá kritéria?
V průběhu psaní této knihy jsme provedli řadu „experimentů“, kde každý byl založen na samostatném, relativně jednoznačném kritériu. Použitá data byla jednoduše zjistitelná v akciovém průvodci společnosti Standard & Poor’s. Ve všech případech jsme předpokládali výběr portfolia o třiceti akciích, pořízených za ceny konce roku 1968 a přecenění k 30. 6. 1971. Aplikovali jsme postupně následující samostatně stojící kritéria na jinak náhodný výběr:

  • (1) nízký násobek aktuálního zisku (bez omezení pouze na akcie indexu DJI).
  • (2) Vysoký dividendový výnos.
  • (3) Velice dlouhá nepřerušená historie dividendových výplat.
  • (4) Velice velký podnik, měřeno počtem vydaných akcií.
  • (5) Silná finanční stabilita.
  • (6) Nízká cena v dolarech za akcii.
  • (7) Nízká cena vzhledem k předcházející vysoké ceně.
  • (8) Vysoká ratingová známka podle Standard & Poor’s.

Lze si povšimnout, že v Průvodci akciemi je každému z těchto kritérií věnován alespoň jeden sloupeček. To naznačuje, že vydavatel se domnívá, že každý z těchto ukazatelů je důležitý pro analýzu a výběr běžných akcií. (Jak jsme se již zmínili, rádi bychom zde viděli ještě jednu hodnotu, a to hodnotu čistých oběžných aktiv na akcii.)

Nejdůležitější skutečnost, která vyplynula z našich různých testů, se týká výkonnosti akcií pořízených náhodně. Testovali jsme tuto výkonnost na třech portfoliích o třiceti akciích, kde každé portfolio bylo sestaveno z akcií, jež byly uvedeny na prvním řádku Průvodce akciemi z 31. prosince 1968 a jež byly rovněž uvedeny ve vydání průvodce z 31. srpna 1971. Mezi těmito dvěma daty nedošlo prakticky k žádné změně hodnoty kompozitního indexu S & P a index DJI ztratil asi 5 %. Avšak našich 90 náhodně vybraných akcií pokleslo v průměru o 22 %; nepočítaje 19 titulů, jenž byly vyřazeny z průvodce a vykázaly pravděpodobně ještě větší ztráty.

Tyto srovnávací výsledky nepochybně odrážejí náchylnost menších akcií nižší kvality být v obdobích býčích trhů relativně nadhodnoceny; v případě následného cenového kolapsu pak nejenom že utrpí mnohem větší propad hodnoty než významnější tituly, ale rovněž jejich rekonvalescence k původním hodnotám trvá mnohem déle a někdy k ní nedojde vůbec. Ponaučením pro inteligentního investora by mělo být samozřejmě vyhnout se druhořadým akciím při tvorbě portfolia, pokud – to platí pro podnikavého investora – nejsou tyto druhořadé tituly vyloženým výhodným nákupem.

Výsledky, k nimž jsme dospěli při analýzách našich portfolií, lze shrnout takto:
Pouze tři z analyzovaných skupin vykázaly lepší výsledky než kompozitní index S & P (to znamená rovněž lepší než index DJI); byly to: (1) průmyslové akcie s nejvyšší ratingovou známkou (A+). Tyto akcie vzrostly o 9,5 % za sledované období v porovnání s 2,4% poklesem akcií průmyslových společností indexu S & P a 5,6% poklesem indexu DJI. (Avšak deset podniků veřejných služeb s ratingem A+ se propadlo o 18 % ve srovnání se 14% propadem akciového indexu S & P pro podniky veřejných služeb – v němž je obsaženo 55 akcií.) Stojí za zmínku, že ratingové známky se v tomto testu velice dobře osvědčily. Ve všech případech vykázalo portfolio s lepšími ratingovými známkami lepší výsledky než portfolia s horším ratingem; (2) společnosti s počtem vydaných akcií přesahujícím 50 milionů téměř nezměnily svou hodnotu jako celek, opět ve srovnání s drobnými poklesy hodnoty indexů; (3) jakkoliv se to může zdát zvláštní, drahé akcie (více než 100 dolarů za akcii) vykázaly jako skupiny malý (1%) nárůst hodnoty.

Mezi našimi testy jsme učinili rovněž jeden, jenž byl založen na účetní hodnotě na akcii, což je údaj, který není uveden Průvodci akciemi. V tomto případě jsme zjistili – na rozdíl od naší investiční filozofie – že společnosti, které jednak byly velké a jednak obsahovaly v tržním ocenění svých akcií velkou hodnotu goodwillu, podaly jako celek v tomto dvouapůlletém období držby velice dobrý výkon. (Hodnotou goodwillu rozumíme částku, o niž převyšuje tržní cena akcie účetní hodnotu.) Náš seznam společností s obřím goodwillem tvořilo 30 akcií, u nichž hodnota goodwillu přesahovala miliardu dolarů a představovala více než polovinu tržní ceny. Celková tržní hodnota těchto goodwillových položek na konci roku 1968 přesahovala 120 miliard dolarů! Přes všechna tato optimistická tržní ocenění vykázala skupina jako celek cenový nárůst o 15 % (v období od prosince 1968 do srpna 1971) a zaujala první místo v žebříčku výkonnosti mezi přibližně dvaceti analyzovanými portfolii. 

Takovouto skutečnost nelze v práci o strategiích investování v žádném případě ignorovat.

Nepochybně platí, že akcie společností, v nichž se snoubí ctnosti, jako jsou velikost, vynikající historie ziskovosti, veřejnost očekávající další růst zisku v budoucnosti a nepřehlédnutelné zvýšení ceny, mají přinejmenším významnou kinetickou energii, moment, jenž udržuje jejich výkonnost, i když se jejich cena může dle našich kvantitativních parametrů jevit jako příliš vysoká. Tržní energie má schopnost udržet ceny těchto akcií víceméně do nekonečna. (Přirozeně že tento předpoklad neplatí pro každou individuální akcii v této kategorii. Kupříkladu cena akcie společnosti IBM – neodiskutovatelného vůdce z hlediska goodwillu – poklesla v tomto 30měsíčním období z 315 na 304 dolarů.)

Je velice obtížné posoudit, do jaké míry je nadprůměrný výkon akcie určen „skutečnou“ nebo objektivní investiční hodnotou a do jaké míry je dán zavedenou popularitou. Oba faktory zde bezpochyby hrají svou důležitou roli. Zcela jednoznačně by pak dlouhodobá, ale i současná tržní výkonnost kvalifikovala tyto goodwillové obry do diverzifikovaného portfolia běžných akcií. My však upřednostňujeme jiné druhy investic, které v sobě slučují příznivé investiční faktory, mezi něž patří hodnota (hmotných) aktiv, která by měla dosahovat alespoň dvou třetin tržní ceny.

Testy dalších kritérií obecně naznačují, že náhodně vybrané vzorky s příznivou hodnotou daného kritéria vykazovaly lepší výsledky než skupiny s opačnou (nepříznivou) hodnotou – např. akcie s nižším poměrem P/E zaznamenaly v tomto období menší pokles než akcie s vysokými násobky a dlouhodobí plátci dividend rovněž ztratili menší část hodnoty než společnosti, jež koncem roku 1968 dividendy nevyplácely. Do této míry můžeme prohlásit, že výsledky testů podporují naše doporučení, aby akcie vybrané do portfolia splňovaly kombinaci kvantitativních nebo materiálních kritérií.

Na závěr bychom měli zhodnotit, o kolik byly výsledky našich portfolií jako celek horší než cenový vývoj kompozitního indexu S & P. Cena indexu je váženým průměrem, kde vahami jsou velikosti jednotlivých společností, kdežto naše testy spočívaly v tom, že jsme brali vždy jednu akcii od každé společnosti. Velký důraz kladený metodou výpočtu ceny indexu S & P na obří podniky měl evidentně za následek významný rozdíl ve výsledku a znova poukazuje na větší cenovou stabilitu těchto velkých společností ve srovnání s běžnými společnostmi.

Cílem tohoto revidovaného vydání Inteligentního investora je aplikovat Grahamovy myšlenky na podmínky současných finančních trhů a přesto nechat jeho původní text v nedotčené podobě (s výjimkami poznámek pod čarou uváděných pro vysvětlení). Po každé Grahamově kapitole následuje komentář. V těchto průvodcích čtenáře po původním textu jsou uváděny i současné příklady, na kterých je nejlépe možné pozorovat jak aktuální  a jak osvobozující  zůstávají Grahamovy zásady i v současnosti.

Úryvek z knihy: Inteligentní investor

1. díl: I opatrný investor může dobře vydělávat
2. díl: Spekulace spíše obohatí někoho jiného než vás
3. díl: Okázalé triky v investování znamenají smrt
4. díl: Spekulaci musíte brát stejně jako hráč návštěvu kasina
5. díl: Investor i spekulant musí věnovat pozornost předpovědím o vývoji trhu
6. díl: Mazaný investor nakupuje na medvědím trhu a prodává na býčím
7. díl: Moudrý investor nevěří, že z něj denní fluktuace udělají boháče
8. díl: Nebojácný investor dokáže využít chyb akciového trhu
9. díl: Investor nesmí připustit, aby ho kolísání trhu zneklidnilo
10. díl: Cenu akcií ovlivňuje pět klíčových oblastí
11. díl: Ohlídejte si nástrahy ukazatele „zisk na akcii“
12. díl: Bdělý investor sleduje účetnictví podniků pozpátku
13. díl: Opatrný investor si vybírá pouze kvalitní obligace
14. díl: Diverzifikace zvyšuje šanci správného rozhodnutí
15. díl: Pesimistické akcie mohou přinést nečekaný zisk

Úryvek je z knihy
"Inteligentní investor"
vydané nakladatelstvím
Grada Publishing,
více informací naleznete na
www.grada.cz