Objem prostředků spravovaných investičními společnostmi ve fondech kolektivního investování již několik let trvale roste. Jen za poslední rok, jak uvádí souhrnná statistika asociace AKAT, vzrostla jejich hodnota na 315,2 miliardy Kč, což je o 16,19 % více než v roce 2006. Na druhé straně však stále stojí velká část obyvatel České republiky, která nechce o tomto typu investice ani slyšet a při zmínce o investici prostřednictvím podílových fondů se jim ježí vlasy na hlavě.
I přestože se nabídka fondů stále rozrůstá a fondy mohou investorům nabídnout odměnu v podobě zajímavých zisků, klienti bank se stále raději spokojí s pevně úročenými vklady na termínovaných a spořicích účtech, kde jsou jejich vklady vázány výpovědní lhůtou a kde jejich výnos nakonec stejně zhltne inflace.
Potencionální investory stále odrazuje zdánlivá složitost investice do podílových fondů a skutečnost, že investované prostředky nejsou ze zákona pojištěny, jako je tomu u depozitních účtů bank, a hodnota investice v čase může dokonce klesnout pod hodnotu počáteční investice. Ano, investice s využitím otevřených podílových fondů přináší určitá rizika, která klient u depozitních účtů řešit nemusí, nicméně při dodržování určité investiční strategie, jakou může být právě pravidelné investování, klient může tato rizika eliminovat a z dlouhodobého hlediska může dosáhnout velice zajímavého zhodnocení.
Podstata pravidelného investování spočívá v investování stále stejné částky v pravidelných, nejčastěji měsíčních, intervalech do konkrétního fondu (případně investičního programu, zahrnujícího více fondů), přičemž výše pravidelné investice se odvíjí od individuálních možností klienta a klient se tak může vyvarovat fatálních dopadů chybně načasovaných jednorázových investic větších částek. Příkladem může být investice načasovaná na 10. září 2001.
Srovnání vývoje investice při pravidelném investování a hodnoty podílového listu naleznete ZDE.
Pravidelné investování funguje na principu tzv. průměrování investice
Investor v tomto případě za stále stejnou částku kupuje rozdílné množství podílových listů. Pokud jejich cena roste, inverstor za konstantní částku koupí menší množství „drahých“ podílových jednotek a naopak při poklesu za stejnou částku pořídí větší množství relativně „levných“ jednotek, čímž se průměrná cena všech držených jednotek snižuje a klientovi se zároveň daří vyhladit extrémní výkyvy ve výkonnosti fondu. Díky tomuto efektu může i naturelem konzervativní klient investovat do rizikovějších fondů, jejichž kurz zaznamenává výraznější výkyvy, ale v dlouhodobém horizontu nabízí také potenciálně vyšší výnos.
- Pravidelné investování má několik pozitivních specifik, kterými se liší od spekulativních jednorázových investic, případně od jiných forem dlouhodobého spoření. Jaká to jsou?
- investor se nemusí snažit najít ten „nejvhodnější okamžik“ pro investici, ale prostředky ukládá průběžně
- investovat lze i v malých částkách, vhodné pro doplnění dalších spořících programů (stavební spoření, penzijní připojištění, spořící účty)
- existují speciální fondy pro pravidelné investory, které nabízejí zvýhodněné poplatkové podmínky oproti jednorázovým investicím
- eliminace výkyvů kurzu ceny podílových jednotek, která je založena na průměrování ceny podílové jednotky. I konzervativní investor si může zvolit fond s větším kolísáním denní hodnoty investice, protože se tyto výkyvy v delším horizontu „vyhladí“
- kapitálové investice jsou na rozdíl od spořicích účtů apod. po půl roce osvobozeny od daňové povinnosti
Dosud hovoříme zejména o pozitivních vlastnostech programu pravidelného investování, ale co se děje s investicí v případě výraznějších a trvalejších poklesů, kterých jsme v součanosti svědky a jejichž konec není zatím nikdo schopen odhadnout?
Někomu se to může zdát paradoxní, ale pro start programu pravidelných investic je nejvýhodnější právě tato situace klesajících trhů. Při tomto vývoji klient nakupuje měsíc od měsíce stále větší množství stále levnějších podílových jednotek s výhledem na budoucí růst, kdy mu tyto levně koupené jednotky přinesou velice zajímavý výnos. Předpokládá tedy variantu A - údolí.
Naopak problém může nastat u investorů, kteří velkou část investičního horizontu investovali při rostoucích trzích a v době kdy prostředky plánují utrácet (důchodový věk nebo naopak studia dětí) padají trhy vytrvale dolů. V tomto případě jeho „draze“ koupené jednotky v druhé fázi cyklu ztrácí na hodnotě a klient se může dostat i pod úroveň hodnoty reálně vložených prostředků. Varianta B - duha.
Vývoj hodnoty investice naleznete ZDE
S variantou B by měl investor ve svém investičním plánu počítat a s dostatečným předstihem před dobou potřeby likvidních prostředků by měl z rizikových investic pomalu začít ustupovat a prostředky převádět ve prospěch méně volatilních - konzervativních investic (dluhopisové fondy, peněžní trh nebo i spořicí účty). Případně se svěřit do služeb profesionálů a investovat prostřednictvím tzv. fondů životního cyklu.
Programy pravidelného investování, případně fondy životního cyklu v současnosti nabízí většina investičních společností. Příkladem může být Komerční banka, ČSOB, Česká spořitelna, Conseq, ČP Invest a další, nicméně klient se v případě těchto programů velmi často zavazuje k dodržování určitých vstupních podmínek, díky nimž získává slevy na vstupní či správní poplatky a při jejich porušení je i sankcionován.
Předpokladem k úspěchu je již několikrát zmíněná pravidelnost
Zapomnětlivý klient, či klient, který v sobě nezapře naturel spekulanta pokoušejícího se načasovat „nejlevnější“ nákupy, by se měl sám proti sobě pojistit zadáním trvalého příkazu na svém účtu a investici alespoň po nějaký čas nechat žít vlastním životem.
Více čtěte ma Investujeme.cz
