Konkrétní rozložení akcií podle regionů závisí především na výši kapitálu.

Konkrétní rozložení akcií podle regionů závisí především na výši kapitálu.

Investovat do akcií je možné mnoha způsoby

Akcie představuje podíl na akciové společnosti. Vlastník akcie se může podílet na rozhodování o některých zásadních věcech. Proč rozdělovat akcie mezi různé regiony? Kdy je výhodné nakoupit akcie podle hospodářských odvětví?

Akcie by v portfoliu neměly chybět. V prvním díle seriálu jsem uváděl, že pro dynamické investory s dlouhodobým investičním horizontem doporučuji cca čtyřicetiprocentní podíl akcií v portfoliu. Tuto akciovou složku je dobré dále strukturovat.

Regionální rozložení akcií
První dimenze struktury akcií je regionální. Ta se v posledních letech jeví jako nepodstatná. Akcie v USA, EU, východní Evropě, Japonsku, jižní Americe, jihovýchodní Asii (no prostě po celém světě) trendují svorně jako Chip & Dale. Nabízí se tedy otázka, proč diverzifikovat mezi různé regiony?

S postupující globalizací může mít geografická diverzifikace skutečně menší a menší význam. Přesto má své opodstatnění. Zejména v rozložení akcií mezi vyspělé a rozvíjející se trhy. Vyspělé trhy (USA, západní Evropa, Japonsko a Austrálie) by měly tvořit většinu portfolia. Jejich vývoj bývá stabilnější. Kromě nižší volatility nabízí vyspělé trhy také vyšší dividendy.

Naproti tomu více volatilní emerging markets by měly být pouze doplňkem akciové složky portfolia. Investoři jsou dnes ze všech stran masírováni pohádkovými zisky fondů obsahujících v názvu slova jako BRIC, Emerging Markets, Latin America, Asie ex Japan, Eastern Europe a jiné.

Avšak zde je třeba rozlišovat mezi potenciálem ekonomik těchto zemí, který bývá často zdůrazňován při prezentaci emerging markets a o kterém není pochyb, a mezi potenciálem růstu konkrétních akcií. Mnoho čínských akcií, ale třeba i akcií v naší republice, je oceněno dráž, než je tomu u akcií etablovaných společností z vyspělých zemí. (Ale o rizicích EM až někdy jindy, to by bylo na více stránek.)

Konkrétní rozložení akciové složky podle regionů závisí především na výši kapitálu. Má-li investor dostatek prostředků, může do portfolia zahrnovat přímo konkrétní akciové trhy a spekulovat na jejich lepší vývoj oproti jiným. Pakliže je investor omezen objemem kapitálu, to znamená nemůže do portfolia zahrnout tolik jednotlivých instrumentů, pak je dobré volit alespoň jeden globální instrument na vyspělé trhy a jeden globální instrument na emerging markets.

Sektorové rozložení akcií
Kromě geografické diverzifikace má veliké opodstatnění také strukturování akcií podle hospodářských sektorů. Hospodářství se totiž nikdy nevyvíjí rovnoměrně napříč všemi sektory. Existují teorie, podle kterých se daří jednotlivým sektorům v závislosti na hospodářském cyklu a na tržním trendu.

Na sektorové rotaci se snaží profitovat různé investiční instrumenty a nutno přiznat, že mnohé mají zajímavou outperformance oproti benchmarku, kterým bývá index celého trhu. Právě tato nadvýkonnost může být jedním z tržně neutrálních přístupů – strategií, jak profitovat na akciích bez ohledu na trend jejich pohybu. (Více rozeberu až v díle věnovaném strategiím.)

U pasivního portfolia, kde je cílem na začátku zainvestovat a posléze pouze udržovat stabilní poměr aktiv, doporučuji rovnoměrně rozložit celé portfolio a mírně převažovat sektory, které nejsou tolik závislé na hospodářském cyklu. Takovými jsou například zdravotnictví nebo potravinářský průmysl. Naproti tomu stojí velmi cyklicky vázané sektory energie či základní materiály.

Osobně při sestavování portfolia mírně protěžuji biotechnologie a software, protože v těchto odvětvích vidím veliký potenciál. Jako čistě spekulativní zahrnuji někdy do portfolia úzká odvětví jako zpracování pitné vody, ochrana dat apod.

Podle tržní kapitalizace
Akciovou složku je dále dobré strukturovat podle tržní kapitalizace firem. Velké a zavedené firmy s pravidelně vyplácenými dividendami, tzv. blue chips akcie, vykazují stabilnější vývoj. Menší firmy se zase mohou těšit vyšším výnosům v době akciového boomu, jakého jsme svědky od roku 2003.

Mezi investory je zavedené třídění akcií na large cap, mid cap, small cap a někdy ještě micro cap. Pasivní portfolio by mělo být zaměřeno především na large cap instrumenty, avšak je dobré část kapitálu investovat i do menších firem. Konkrétní rozložení je opět determinováno zejména výší kapitálu. 

Více na investujeme.cz