K novému směřování své kariéry přistoupila Blanka Nováková pragmaticky. „Na všech pozicích, které mě zajímaly, požadovali angličtinu, a tak jsem odjela na rok a půl do Anglie,“ říká plavovlasá žena. Po návratu už to šlo jak po másle. „Poslala jsem životopis do technologické společnosti Anect a oni mě přijali díky mému vzdělání a znalosti angličtiny, jelikož jsem nastupovala do oddělení obchodní podpory, kde jsem zároveň dělala korektury,“ říká novopečená členka managementu.
Zatímco pro vás je čeština hračkou, lidé z IT oboru s ní občas bojují. Máte v oboru nějaké oblíbené slovo?
Už dávno jsem se musela smířit s firemním newspeakem – lektvarem uvařeným z anglicismů a zkratek zasazených do české větné konstrukce. Pamatuji si, že když jsem v Anectu začínala, jedna kolegyně-obchodnice mluvila o tom, jak chtěla někoho vyskvízovat, tedy zmáčknout. Tehdy mě to skoro až pohoršilo.
A dnes?
Dneska mluvím podobně. Navíc především bez zkratek se u nás člověk neobejde – BoM, EUS, SLM, PNP, TS, PS, AM... jsou jich desítky, možná stovky. Moje nejoblíbenější už z podstaty mé role je SLA – Service Level Agreement, tedy dohoda o úrovni služeb.
Blanka Nováková (1982)
|
Co vás na informatice tak baví?
Baví mě ta dynamika, to, že se svět informačních technologií neustále proměňuje, že nevíme, co přesně budeme dělat za rok nebo třeba i za půl. Klade to velké nároky na osobní rozvoj, všichni se kontinuálně učíme nové věci a čelíme novým výzvám.
Nedávno jste se stala ředitelkou Operations. Vidíte dál než jiní. Na čem právě pracujete?
Mým cílem je Operations více přiblížit byznysu, posunout ho z role tradičního poskytovatele služeb technické podpory do proaktivní pozice. Když to uvedu na příkladu… Rozjeli jsme velký projekt redesignu dohledového centra, které nyní monitoruje stav zákaznických sítí, což už není moc sexy. My od nového dohledového centra chceme mnohem více – nová rozhraní, monitorování cloudového prostředí, aplikací a transakcí.
Anect vznikal jako start-up. Dnes už je mu ale 25 let. Jak se teď cítíte v konkurenci mladých dravců?
Naše konkurence je poměrně stabilní a moc start-upů se mezi nimi neobjevuje, spíše to jsou firmy nám podobné. Ale každopádně to, že už nejsme start-up, neznamená, že nejsme draví. Naopak, obchodní soutěž nás pořád velmi baví. Vyhrává ten nejlepší, a když do toho jdete férově tak jako my, tak ta radost z vítězství je pak dvojnásobná.
Když se řekne moderní technologická firma, kdekdo si vybaví barevné pohovky, fotbálek, šipky, pohodu… Jak to vypadá u vás?
Naše pražské kanceláře prošly loni redesignem. Přestěhovali jsme se z Budějovické na Pražského povstání do nové moderní budovy, která je možná v některých ohledech chytřejší než my. Zákaznická část je oddělena od interních prostor, které jsou barevnější a navozují až domácí atmosféru. Celý koncept se inspiroval principy feng shui, takže různé části prostoru mají podněcovat různé pracovní aktivity.
V čem je to uspořádání podle feng shui jiné či lepší?
Celý prostor je uspořádaný do harmonického celku podle světových stran, které reprezentují určité oblasti, jako jsou kariéra, komunikace, soudržnost kolektivu, věrnost zákazníků, inspirace. Podle toho také byly k jednotlivým zónám doporučeny činnosti, které je vhodné na daném místě vykonávat. Například západní strana je klíčová pro nové nápady, proto se o tento prostor dělí tým Consultingu, který tvoří designy technologických řešení, s týmem Operations Services, který musí kreativitu zapojovat při řešení závad a výpadků.
Jaký je pracovní režim lidí ve svobodné firmě?
Fungujeme jako klasická procesní firma, máme nastavená pravidla a pracovní postupy. Na druhou stranu máme velmi plochou organizační strukturu, takže každý zaměstnanec má do vrcholového vedení krátkou cestu. Díky tomu se umíme rozhodovat rychle a nesvazují nás žádné rigidní schvalovací procesy.
Máte klasické porady?
Porady samozřejmě máme, dokonce si myslím, že se radíme až moc.
Berete mezi sebe i lidi čerstvě po škole?
U nás mají šanci všechny generace. Nabíráme jak lidi takzvaně hotové, zkušené, tak juniory-absolventy s minimem praxe, které si vychováváme. Novým tvářím usnadňujeme seznámení s novým prostředím co nejvíce.
Jak jim pomáháte?
Každý dostane přiděleného svého buddyho, který se o něj po dobu zkušební lhůty stará – ani ne tak odborně, jako spíš lidsky: kde si udělá kafe, kdo je kdo, jak se zorientovat v labyrintu podzemních garáží. Nové lidi hledáme pořád, taková je prostě teď situace na trhu práce.
Jste jedinou ženou v managementu, jde práce v mužském oboru vždy hladce?
Možná jsem (nyní) jedinou, ale rozhodně nejsem první, takže tuhle cestu mi už prošlapaly kolegyně přede mnou.
Žádné třecí plochy nemáte?
Mně je s nimi dobře, na hromadný pozdrav „ahoj chlapi“ už jsem si zvykla, tak co. Každopádně být ženou v informačních technologiích má i své nesporné výhody.
Prozraďte.
Na konferencích bývají dámské toalety téměř vždycky volné.
Musíte dodržovat dress code?
Nic takového vtisknuto do nějakého písemného kodexu nemáme, ale všichni se držíme zásady „přiměřeně, přiměřeně“, tedy abychom svým oblečením neobtěžovali ani kolegy, ani zákazníky. A na důležité schůzky se samozřejmě náležitě vyfikneme.
Ekonomika je na vrcholu, přidává na platech i benefitech. Který benefit je pro vás nejzajímavější?
Pro mě jednoznačně parkovací místo. Jelikož dojíždím zdaleka, tak ten nejhorší start nového pracovního dne pro mě je, když po 90minutové jízdě autem nemám kde zaparkovat.
A máte nějaký vysněný benefit?
Jasně, ošatné. Zkrátka si koupit něco pěkného na sebe.
Nemáte někdy chuť vrátit se na původní profesi učitelky nebo jít zase do úplně jiného oboru?
S učitelským povoláním jsem se, myslím, rozloučila nadobro. I když to pořád beru jako takovou jistotu, kdybych nevěděla kudy kam. Učitelé budou potřeba vždycky. Kolegové mi říkají, že až mě to nebude v Anectu bavit, tak můžu začít na zakázku zdobit perníčky. To mě baví. Takže třeba si jednou na nějakých vánočních trzích otevřu stánek.
