S jakými problémy se na váš pořad diváci nejčastěji obracejí?
Problémy našich diváků jsou různé, ale v podstatě se pořád opakují: nedodané zboží, zfušované stavby domů, špatné rekonstrukce, neuznané reklamace, auta se stočenými tachometry. Samostatnou kapitolou jsou omezené výhody pro handicapované občany nebo nízké příspěvky pro ty, kteří se o ně starají.
Na druhou stranu musím říct, že mezi náměty ubylo těch, které se týkají exekucí a taky už jsme dlouho neměli žádnou předváděcí akci. Neříkám, že vymizely, ale možná že ubylo lidí, kteří na ně jezdí. A to je dobrá zpráva.
Změnilo se něco za těch třináct let? Jsou nějaké nové finty, které na zákazníka číhají?
Před třinácti lety rozhodně nebylo tolik e-shopů jako dnes. Vidina rychlého a levného nákupu téměř všeho, na co si vzpomeneme, ale někdy oslabuje naši obezřetnost. Chceme mít dopravu zdarma, a tak zaplatíme za zboží předem a pak mnohdy čekáme a čekáme a ono nic. Nedočkáme se ani zboží, ani reakce prodejce.
Také je dnes možné uzavřít smlouvu po telefonu, aniž bychom o tom vůbec věděli. Stačí, že nám někdo zavolá a začne nabízet zboží, nebo službu a my souhlasíme s tím, že nám pošle podrobné informace. Jenomže ten náš souhlas si protistrana může vykládat jako uzavření smlouvy. Pak už nám jen přijde složenka za něco, co jsme třeba vůbec nechtěli.
A přibyly nesolidní praktiky některých alternativních dodavatelů energií. Jejich obchodní zástupci zvoní u našich dveří a přesvědčují nás, že právě oni mají starost o naše blaho, a proto nám zajistí tu nejlevnější energii. Mnohdy ale pak zjistíme, že nás to s poplatky buď vyjde nastejno, nebo ještě dráž.
Jsou dnes spotřebitelé poučenější než před těmi třinácti lety? Znají svá práva?
Spotřebitelé by chtěli být poučenější, snaží se a o tom, že svá práva znají, svědčí i jejich dopisy. Jenomže ono je to jiné teoreticky a jiné v praxi, třeba právě když nás osloví dealer nějaké společnosti a něco nám vnucuje. Stále jsme slušní a nechceme mu přibouchnout dveře před nosem. Musíme se ale naučit slušně odmítat.
Mimochodem, pamatujete si na svou první reportáž? O čem byla?
Moje úplně první reportáž byla ještě z dob působení v komerční televizi a týkala se padání vlasů u mužů. Šéfovi se líbila, protože měl podobný problém. Ale v Ovcích jsem jako jednu z prvních točila reportáž o zázračných kamnech, která nepotřebují komín a ušetří peníze. Jenomže byla předražená a zapáchala tak, že se nedala používat jinak než při otevřeném okně. Nabídka těchto kamen se objevuje už řadu let pravidelně před nastávající zimou. Prodávající firma se čas od času přejmenuje, ale zřejmě funguje dál. To nakonec uvidíme letos.
Takže takový evergreen? Máte jich více?
Opravdu máme takové evergreeny, které řešíme už řadu let. Těžko pochopit, jak je možné spotřebitele tak dlouho vodit za nos, aniž by neseriózní společnosti skončily.
Iveta Fialová (55)
|
V čem je podle vás problém?
Problém je často v tom, že neseriózní podnikatelé celkem běžně nechají svoji firmu zkrachovat a opakovaně zakládají nové firmy, s jinými jednateli a pod jinými názvy. Podvedení zákazníci pak nemají šanci dostat své peníze zpátky, a to ani když jim soud dá za pravdu. Protože kde nic není..., znáte to.
Jak reagují firmy, které se dostanou na pranýř? Jsou ochotny komunikovat a problém řešit?
Ve velké řadě případů se podaří, že po odvysílání reportáže lidé dostanou své peníze zpátky. Mnohdy se stane i to, že se problém vyřeší dokonce ještě před natáčením reportáže.
Ale některé firmy jsou takzvaně splachovací a soupeří s námi. Neváhají se třeba pět let soudit kvůli dětskému kočárku, přestože nakonec prohrají a zaplatí nejen za nekvalitní kočárek, ale i za advokáta a soudní náklady. Přitom my nejdeme do záležitostí, které bychom neměli právně ověřené, nebo ke kterým bychom neměli stanovisko soudního znalce.
Snažil se vás někdy někdo podplatit, aby reportáž o něm nebyla odvysílána?
Nás přímo ne, ale zákazníky. Několikrát se stalo, že když jsme o firmě začali točit, najednou oslovili zákazníka, který se je dlouho a marně pokoušel sehnat, s tím, že mu vrátí peníze, když o nich nebudeme vysílat. Naštěstí jsou většinou naši respondenti takoví frajeři, že na to nepřistoupí.
Součástí Černých ovcí je i rubrika Vyzkoušeli jsme. Jak vznikla a odkud čerpáte náměty?
Rubrika vznikla jak z nápadů samotných reportérů, tak i z přebytku námětů, které byly sice zajímavé, ale na klasickou reportáž by nevydaly. Populární je například srovnávání cen, kvality, ale i reklamace zboží a služeb u nás a v Německu. Průběžně také zkoušíme úředníky, jak znají předpisy, nebo jestli nám poskytnou informace, na které máme právo.
Znají úředníci předpisy a poskytují informace?
Jak kteří. Například tiskový mluvčí jistého úřadu reagoval na dotazy naší reportérky tak, že daný problém je právnický a že reportérka není právník, takže považuje za zbytečné jí cokoli vysvětlovat.
Co všechno vaši redaktoři už vyzkoušeli?
Třeba to, jestli se na úřady dostanou matky s kočárky, zkoušeli jsme bezbariérové přístupy pro handicapované osoby, ale také čistotu na veřejných toaletách na nádražích nebo v lékařských zařízeních. Vyzkoušeli jsme nákup potravin a hotových jídel s dovozem domů, ale třeba i dovoz čerstvých květin. Zkoušíme i inzerci realitních společností nebo cestovek, zda se jejich nabídka shoduje s realitou.
Často jsou motivací i osobní zkušenosti. Nedávno jsem si objednala přes internet skleněný lustr, ale přišel mi rozbitý. Přepravce reklamaci neuznal s tím, že na balíku byla pouze nálepka „sklo“, ale měla tam být nálepka „křehké“. Takže kdo ví, možná příště vyzkoušíme rozdíl mezi sklem a křehkým sklem.
Třináct let každý den řešíte problémy spotřebitelů. Ovlivnilo vás to nějak?
Já mám svoji práci moc ráda, ale tolik let negativních informací o problémech se na mně začalo projevovat. Před natáčením reportáže jsem nemohla spát týden před a týden po, neuměla jsem za tím případem zavřít dveře, pořád jsem přemýšlela, jestli jsem někomu neublížila, jestli jsem na něco nezapomněla, nebo že jsem zklamala respondenta, který do mě vkládal naději. Dnes točím jen docela pozitivní testy potravin. I když někdy to složení potravin taky moc pozitivní není.
