Gabriela Janovská, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR: Na základě dosud proběhlého jednoročního pokusného ověřování nelze jednoznačně uvést závěry a zkušenosti. Stejně tak není možné vzhledem ke krátké době existence této formy plnění povinné školní docházky jednoznačně a odpovědně určit, pro které děti je tato forma vzdělávání vhodná, a pro které ne.
Marcela Süslandová, ředitelka pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 4: Z našeho pohledu je domácí škola vhodná tam, kde by dítě muselo denně překonávat při cestě do ní dlouhé vzdálenosti nebo je zdravotně oslabené a kvůli vysoké nemocnosti by nemohlo být třeba ani klasifikováno. Výrazným kladem může být domácí vzdělávání pro děti, které potřebují individuální přístup, třeba kvůli specifickým poruchám učení. V takových případech je důležité, aby rodiče znali základy pedagogiky a psychologie a úzce spolupracovali s metodičkami na kmenové škole. Jako nebezpečné se mi jeví vytržení dítěte z kolektivu vrstevníků, se kterými se může srovnávat a kteří ho mohou zdravě motivovat. I pro rodiče je takové srovnání jejich dítěte v konkurenci s ostatními dětmi důležité. V případě, že se rodina rozhodne pro domácí vzdělávání, měla by dodržovat pevné zásady - nenechat se přemluvit dítětem na vynechání školy, pracovat s ním systematicky a oddělit doma roli rodiče a učitele. Rodiče by si měli uvědomit, že učení je veliká odpovědnost, a předem si pořádně rozmyslet, zda ji unesou.
- čtvrtek 16. března 2000
