O podstatných finančních záležitostech rodiny rozhodují oba partneři stejně, bez ohledu na to, kdo kolik do rodinného rozpočtu měsíčně přinese. Ilustrační snímek

O podstatných finančních záležitostech rodiny rozhodují oba partneři stejně, bez ohledu na to, kdo kolik do rodinného rozpočtu měsíčně přinese. Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

I manželka bez příjmu rozhoduje o penězích. Čeští muži to vidí jinak

  • 53
Na začátku partnerského vztahu vypadá všechno růžově. Postupně ale přibývá věcí k řešení: vezmeme si hypotéku, koupíme byt nebo dům, pořídíme si auto na leasing, dáme dítě do soukromé školky? Kdo rozhoduje a kdo platí, radí odborníci.

Legislativa upravuje finanční a majetkové vztahy pouze mezi manželi. Jenom úprava, která se týká dětí, platí i pro nesezdané páry. „Co se týče majetku, zákon u společného jmění manželů rozlišuje mezi záležitostmi běžnými a podstatnými,“ vysvětluje Vladimíra Knoblochová z advokátní kanceláře DBK Partners.

Do těch běžných patří jednání, která zabezpečují normální chod rodiny a rodinné domácnosti. Jsou to například nákupy, objednání opravy domácího spotřebiče či auta. V těch může rozhodovat každý z manželů sám.

Majetek manželů

Mají společné jmění manželů, jehož součástí je vše, co nabyl jeden nebo oba za trvání manželství. Patří sem:

  • nemovitosti
  • věci movité
  • veškeré příjmy manželů - například příjmy z pracovního poměru manželů, příjmy z jejich samostatné výdělečné činnosti, z kapitálového majetku, z úroků z úspor a podobně
  • zisk z toho, co patří výlučně jednomu z manželů (například žena manželk zdědila po rodičích byt, který pronajímá (výnos z pronájmu spadá do společného jmění) 
  • podíl jednoho z manželů v obchodní společnosti či družstvu, pokud byl uhrazen ze společných prostředků (z toho, co spadá do SJM)
  • dluhy převzaté za trvání manželství (zde existují výjimky)

Do společného jmění manželů nepatří:

  • majetek, který každý z manželů nabyl před uzavřením manželství
  • věci osobní potřeby jednoho z manželů (například oblečení či šperky)
  • majetek, který jeden z manželů nabyl darem, dědictvím nebo odkazem
  • náhrada nemajetkové újmy, například bolestné při úrazu

Musí souhlasit oba

Ve všem ostatním je potřeba souhlas obou manželů. A to bez ohledu na to, kdo kolik do rodinného rozpočtu přinese. „I manželka, která zůstane na mateřské s dětmi nebo třeba onemocní a je bez příjmu, má právo rozhodovat, jak a za co se utratí peníze, které vydělá manžel,“ zdůrazňuje advokátka a mediátorka Daniela Kovářová. Ze zkušeností ze své téměř 30leté praxe však připouští, že tuto právní úpravu čeští muži nepřijali a odmítají se podle ní chovat.

Jinak je tomu u druha a družky. U nich žádný společný majetek nevzniká, každý hospodaří se svým a vše funguje jen na bázi dohody. „Pokud tedy například jeden z partnerů onemocní a ztratí schopnost se sám o sebe postarat, bude pouze morální, nikoliv právní povinností druhého o něj pečovat,“ doplňuje Jiří Hartmann z advokátní kanceláře HJF.

Když se nedohodnete

Z praxe všichni vědí, že v mnoha případech není vůbec jednoduché se s partnerem shodnout. I když je to samozřejmě ideální varianta. A to i za cenu toho, že ze svých pozic budete muset trochu ustoupit.

Samozřejmě můžete spory řešit u soudu. Fakticky však platí, že právními nástroji neshody v podstatě řešit nelze. Jakmile totiž manželka či manžel navštíví advokáta a dá mu pokyn k podání žaloby, znamená obvykle takový krok nenávratné narušení, nebo rovnou rozpad vztahu. „Většina advokátů proto své klienty do konfliktů nežene, ale naopak jim doporučuje, jak se konfliktu vyhnout,“ říká Kovářová.

Navíc v mnoha případech nemají problémy ani tak právní charakter, jako spíš vztahový. S takovými advokáti příliš nepomohou, ale mohly by pomoct mediace. Takzvaní zapsaní mediátoři, jimiž jsou často právě advokáti, nejsou omezeni typem sporu, ale sporem vůbec. „Mediátor při řešení konfliktu podporuje komunikaci mezi oběma stranami tak, aby jim pomohl dosáhnout smírného řešení, které bude přijatelné pro obě strany,“ vysvětluje Knoblochová.

Druh a družka

Mezi nesezdanými partnery nevzniká žádné majetkové společenství. Druh a družka nabývají věci každý do svého výlučného vlastnictví. Rovněž dluhy jsou výlučnou záležitostí každého z nich. Věci mohou vlastnit společně, včetně nemovitostí, jako podíloví spoluvlastníci.

Samotné mediační řízení je levnější, rychlejší a většinou i efektivnější než řízení před soudem. Probíhá také méně formálně, takže každý z účastníků dostává větší prostor pro přednesení svých názorů a postojů. „Při mediacích v oblasti rodiny je nejčastěji řešena úprava styku s nezletilými dětmi a vyživovací povinnost k nezletilým dětem,“ říká advokát a zároveň mediátor Milan Jelínek z HJF.

Rozdílné představy vedou k rozvodu

Pokud se partnerské trable vyřešit nepodaří, a naopak se ještě více prohlubují, lidé se obvykle rozcházejí. Rozvodem končí polovina uzavřených manželství, nesezdaných párů se rozpadá asi 70 procent. „Nejčastějším důvodem rozpadu je přitom právě rozdílnost představ manželů o společném životě a o zájmech a prioritách. Již dávno není hlavním důvodem pro rozvod nevěra,“ potvrzuje ze své praxe Daniela Kovářová.

Manželé se mohou rozvést na dohodu. V tom případě se musí domluvit na péči o děti, vypořádání majetku a o tom, kdo kde bude po rozvodu bydlet. Se sepsáním dohody pomůže advokát, který také může podat návrh na takzvaný nesporný rozvod. „V jeho průběhu nejprve opatrovnický soud schválí dohodu týkající se dětí a pak rozvodový soud manželství rozvede, aniž by zkoumal příčiny jeho rozvratu,“ vysvětluje Kovářová. V ostatních případech musí proběhnout klasické rozvodové řízení, které se ovšem může táhnout velmi dlouho.