Z hlediska zpracování celé agendy se jako nejjednodušší jeví stanovit měsíční příspěvek procentuálně ve výši až 3 % měsíčního vyměřovacího základu zaměstnance pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Při tomto způsobu se budou pravděpodobně často vyskytovat případy, kdy zaměstnavatel poskytovaný příspěvek omezí maximálním horním limitem, např. 800, 1 000 Kč apod..
Příspěvkem s pevně stanovenou částkou může zaměstnavatel (např. podle svého sociálního programu) přispívat pro všechny zaměstnance plošně, resp. pro jednotlivé kategorie zaměstnanců, např. ve výši 200 Kč měsíčně. Částka 200 Kč není volena náhodně, ale s ohledem na vývoj průměrné výše měsíčního vyměřovacího základu (resp. hrubé mzdy) a existující příjmovou diferenciaci. Na limit 200 Kč měsíčně tak bude mít zaměstnanec nárok téměř vždy, snad s výjimkou déletrvající nemoci, neboť hrubý příjem vyšší než 6 tis. Kč je dnes poměrně obvyklý. U organizací s vyšší průměrnou hrubou mzdou lze zvolit příspěvek i vyšší, např. 300 Kč, či více.
Vraťme se však k procentu stanovení příspěvku. Výhoda tohoto postupu spočívá v jednoduchosti, včetně administrativy. Při této formě určení výše příspěvku nemusí zaměstnavatel u zaměstnanců vést agendu sledování části příspěvku, který je u zaměstnance daňově osvobozen a u zaměstnavatele, zda je nebo není daňově uznatelným nákladem. I případné nároky na úpravu příslušného software na zpracování mzdové agendy budou minimální – postačuje zadat algoritmus vypočítávající 3% měsíční vyměřovací základ každého zaměstnance, příp. doplnit horní limit, a nižší částku použít jako příspěvek zaměstnavatele za příslušného zaměstnance.
Mají si i zaměstnanci sami platit určitý vlastní příspěvek na penzijní připojištění i v případě, že jim přispívá zaměstnavatel?
Ano, je to velice praktické, a to ze dvou důvodů:
- platíli si účastník penzijního připojištění (zaměstnanec) alespoň minimální částku jako svůj vlastní příspěvek, třeba ve výši 100 Kč měsíčně, pak na ni automaticky (ze zákona) získává relativně vysoký měsíční státní příspěvek 50 Kč (resp. čtvrtletně 150 Kč);
- v případě, že z nějakého důvodu mu jeho zaměstnavatel na penzijní připojištění v daném měsíci nepřispěje (například při déletrvající nemoci), má automaticky nárok na zápočet i tohoto měsíce, byť se mu na účtu objeví jen jeho vlastní platba, do součtu pojištěné doby. Ta je důležitá z hlediska zákonem stanovené minimální doby pro možnost nárokování dávek z penzijního připojištění.
Myslíme, že je i morálně správné, aby zaměstnavatelé vyžadovali jako podmínku pro přiznání příspěvku zaměstnavatele alespoň minimální výši příspěvku účastníka. Vzhledem k tomu, že smlouva o penzijním připojištění je vždy uzavřena výhradně mezi účastníkem (zaměstnancem) a penzijním fondem, je důležité, aby se právě zaměstnanec staral o své povinnosti vyplývající ze smlouvy. Podle naší zkušenosti se zaměstnanci ke svému penzijnímu připojištění chovají zodpovědněji tehdy, pokud i oni „ze svého“ přispívají, byť jen částečně. I zde se ukazuje, že metoda „fasování“ čehokoliv má svá omezení.
|
Ukázky z knihy | |
|
1. díl: Penzijní připojištění je přitažlivé i pro zaměstnavatele |
2. díl: Co se rozumí „příspěvkem zaměstnavatele na penzijní připojištění“? |
Úryvek je z knihy "Penzijní připojištění" vydané nakladatelstvím Grada Publishing, které vydává další publikace v edici FINANCE jako např:
Naučte se investovat, 2. rozšířené vydání
Finanční analýza obchodních a státních organizací
DPH 2006 - zákon s přehledy
