Instituci osobního asistenta naše zákonodárství doposud nezná. Působení osobních asistentů umožňují občanská sdružení, která získávají finanční podporu z různých stran, například od ministerstva práce a sociálních věcí, místních úřadů, sponzorů atd., a kontakt mezi zájemci o práci asistentů a postiženými zprostředkovávají. "Neexistující právní předpisy nám docela komplikují život a znesnadňují práci," uvádí Lenka Hegrová, vedoucí osobní asistence z brněnské Ligy za práva vozíčkářů. "Trpíme neustálou nejistotou, zda budeme mít dostatek peněz." Přitom podle lidí s postižením přítomnost osobního asistenta neuvěřitelně zvyšuje kvalitu života. Podle údajů poskytnutých ministerstvem práce a sociálních věcí mají postižení ze zákona právo pouze na pečovatelskou službu a ústavní péči. Zákonný nárok na osobní asistenci je zatím v nedohlednu.
Kdo může pomáhat
Pro osobního asistenta nejsou žádné speciální požadavky na odbornost. Výhodou je zdravotnické vzdělání. Zájemce musí být plnoletý, mít vztah k tělesně postiženým a dokonale chápat, proč chce tuto práci dělat. "Pro vzdělávání osobních asistentů u nás neexistuje žádná metodika, žádný systém," vysvětluje Lenka Hegrová. "Školení tedy probíhá pouze v praxi mezi asistentem a klientem." Proto je podle zasvěcených velmi důležitý vzájemný výběr asistenta klientem a naopak. Oba musí mít nárok rozhodnout se, zda jim partner vyhovuje.
V takovémto vztahu je zapotřebí velmi mnoho pochopení, trpělivosti a tolerance. "Také proto je mezi asistenty velké procento věřících," domnívá se zdravotník Vladimír Done. Nepostradatelná je naprostá důvěra. Asistenti musí mít o práci opravdový zájem a musí se pro ni rozhodnout dobrovolně. "Pokud tomu tak není, stejně se to dříve či později projeví," zdůrazňuje Lenka Hegrová. Na internetových stranách organizací pro vozíčkáře nebo v jejich kancelářích naleznou uchazeči o asistenci inzeráty s nabídkami a požadavky postižených.
Po vybrání klienta uzavírají občanská sdružení s asistenty pracovní smlouvy nebo dohody o provedení práce. Organizace, které poskytují osobní asistenci v naší republice, nemají stejné cenové podmínky, především se liší spoluúčastí klienta na hodinu asistence a odměnou za hodinu asistentovi. Placení osobní asistence jinak zůstává na postiženém nebo jeho rodině.
Každý den nebo jednou měsíčně
Nároky tělesně postižených lidí, kteří potřebují osobní asistenty, se samozřejmě liší. V některých případech jde o celodenní domácí péči s pomocí například při oblékání a se zajištěním stravování a základní hygieny. Jinde je zapotřebí spíše několik hodin společnosti, doprovod za kulturou, na úřady, k lékaři, obstarání nákupů, pomoc při cestování. Osobní asistenti nesmějí vykonávat odborné práce, například aplikovat léky, ošetřovat. "Osobní asistent vozíčkáře by měl být navíc i fyzicky zdatný," doplňuje Vladimír Done. Případní zájemci o asistenční práci by měli ještě před nabídnutím svých služeb přesně a důkladně zvážit svoje pohnutky, časové možnosti i schopnost zvládnout tak náročnou činnost.
Psí pomocníci
Jednou z dalších možností pomoci tělesně postiženým lidem jsou asistenční psi. Jak pomáhají psi slepcům, to si asi dokáže představit skoro každý, ale že psi dokážou pomáhat i vozíčkářům, je u nás téměř novinka. Přitom dobře vycvičený asistenční pes může tělesně postiženému člověku velmi usnadnit běžný každodenní život a umožnit svému majiteli až o 80 procent větší samostatnost. Tito psi se mohou naučit donášet a podávat předměty (spadlé klíče, mince, zvonící telefon), pomáhat při oblékání a svlékání, pomáhat při nákupech, při domácích pracích (například vyndávají prádlo z pračky), při manipulaci s vozíkem, při ovládání výtahu, otevírání dveří atd.
"Výcvik vodicího psa pro slepce trvá přibližně 5-8 měsíců (stojí 93 000 korun) a podobné je to u asistenčních psů pro vozíčkáře," říká Zuzana Daušová z občanského sdružení Helppes. "Pes se musí naučit vést nevidomého člověka vyrovnaným tempem a nevšímat si žádných vedlejších vjemů, vyhýbat se překážkám na chodníku i ve výšce. Musí označovat schody, obrubníky, vyvést člověka z nepřehledné situace, například v obchodních domech, při větším shluku lidí, a mnoho dalších věcí." Pro výcvik vodicích psů potřebujete zkušenosti s jakýmkoliv výcvikem (sportovní, lovecký) a cit pro psy. Podle zkušeností cvičitelů na psy v žádném případě neplatí tvrdé metody.
Musíte být komunikativní, trpěliví a dokázat spolupracovat s nevidomými a postiženými. Nevidomým platí vodicího psa jako kompenzační pomůcku stát prostřednictvím obvodních nebo obecních úřadů v místě bydliště, od letošního roku až do výše 210 000 korun. "Asistenční psy pro vozíčkáře stát zatím neuznává, chceme pro ně dosáhnout stejné podpory, jako má výcvik vodicích psů," líčí Olga Tomášů z obecně prospěšné společnosti Pomocné tlapky, která u nás vychovává psí pomocníky pro vozíčkáře a nevidomé. "Naštěstí se nám podařilo získat od sponzorů prostředky na nejdůležitější výdaje spojené s výcvikem dalších čtyř psů pro vozíčkáře, kteří budou předáváni letos v červnu."
Některé kontakty
Liga za práva vozíčkářů
Kounicova 42
602 00 Brno
tel. 05/41249175-6
www.ligavozic.cz
Pražská organizace vozíčkářů
Benediktská 688
110 00 Praha 1
tel. 02/24827210
www.pov.cz
Pomocné tlapky
V. Kratochvíla 1073
332 02 Starý Plzenec
tel. 0724007779
www.psizona.cz
Helppes
Centrum výcviku psů pro postižené
Mikovcova 9/531
120 00 Praha 2
tel. 02/24225302, 0603769864
