Jak poznat nerovné zacházení?

Máte-li pocit, že zaměstnavatel znevýhodňuje ženy, poradí vám především bezplatné poradny občanských sdružení. Soudní ochrana zatím pokulhává.

Různé názory
Ženy jsou na českém pracovním trhu diskriminovány, většina firem vezme radši muže, který nebývá doma s nemocnými dětmi. Není to pravda, ženy mají stejné příležitosti, v mnoha oborech přijmou spíše hezkou blondýnku než zkušeného pracovníka. Dva odlišné názory, ani jeden nemusí mít v konkrétním případě význam. Žena, která se cítí diskriminovaná, by neměla zobecňovat, ale v první řadě se pokusit rozlišit důvody, proč s ní zaměstnavatel nakládá odlišně.

V rozlišování mohou pomoci kolegové a také poradny občanských sdružení. „Od loňského ledna provozujeme bezplatnou telefonní linku na pomoc znevýhodněným skupinám na trhu práce,“ říká Magdaléna Hornová z organizace Gender Studies. „Počet dotazů stále vzrůstá na současných zhruba 50 týdně. Diskriminace se týká 30 až 40 procent telefonátů.“

Na lince se střídají dvě právničky, které volajícím pomáhají posoudit jejich situaci. Je-li skutečně podezření na diskriminaci, dostávají ženy základní rady, jak postupovat dál. „Doporučujeme, aby zaměstnavateli nejprve oznámily, že je diskriminuje, a pokusily se dohodnout mimosoudně. Pokud to nejde, pomáháme jim napsat žalobu, případně jim po dohodě nabídneme i právní pomoc u soudu,“ doplňuje Hornová.

Chtějte znát důvody
Každé úterý a čtvrtek vyřizuje podobné dotazy i právník David Šmíd z organizace Profem, při které funguje telefonická i internetová poradna. „Dotazy na diskriminaci se týkají hlavně mezd, kvůli nerovnému přístupu k práci lidé zatím moc nevolají,“ přiznává Šmíd.

NEMOCI Z PRÁCE: ani v kanceláři nejste v úplném bezpečí

Zaměstnancům radí upozornit zaměstnavatele na diskriminaci písemně a žádat od něj vysvětlení, proč v práci upřednostňuje někoho jiného. „Jestliže případ dojde tak daleko, že se chce klient soudit, doporučíme mu to až po konzultaci a zvážení, zda má vůbec šanci na úspěch. Někdy mu to naopak rozmlouváme,“ dodává Šmíd.

Zákon je příliš obecný
Skepse k soudnímu řešení sporu je na místě. V Česku stále neexistuje dostatek rozsudků, který by dal diskriminovaným zaměstnancům za pravdu. Většina soudců se s takovým případem nikdy nesetkala, mnoho možností pro rozhodování jim nedává ani současné právo. Zatímco zákoník práce platný do konce minulého roku diskriminaci podrobně popisoval, ten současný odkazuje na zvláštní antidiskriminační zákon, jehož návrh však nebyl v parlamentu dodnes přijat.

To, že podrobná úprava chybí, ztěžuje postavení zaměstnanců před soudem. „Soudy nemají po ruce normy, které by mohly na případy diskriminace v pracovněprávních vztazích použít,“ říká pražský advokát Dominik Brůha. Zdůrazňuje, že zaměstnancům v této situaci nepomohou ani evropské směrnice, které Českou republiku k postupu proti diskriminaci zavazují. „Směrnice je závazná pro stát, který ji musí promítnout do svých vlastních zákonů. Až ty jsou pak závazné bezprostředně,“ vysvětluje Brůha.

Přestože naděje nejsou nijak velké, šanci uspět u soudu má zaměstnankyně, která své tvrzení podloží věrohodnými důkazy. Návrh antidiskriminačního zákona počítal naopak s tím, že to bude žalovaný zaměstnavatel, kdo bude muset prokázat, že pracovnici nediskriminoval. V současnosti musí důkazy shromažďovat zaměstnanec. „K tomu poslouží hlavně písemná komunikace se zaměstnavatelem, včetně elektronické, dále třeba svědecké výpovědi kolegů,“ přibližuje Dominik Brůha.

, ,