Únava, vyčerpání, nezájem o práci, migréna. S tím vším se setkala manažerka Markéta. Ilustrační snímek

Únava, vyčerpání, nezájem o práci, migréna. S tím vším se setkala manažerka Markéta. Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Chodila jsem domů úplně vyšťavená, nezajímaly mě ani výsledky mé práce

  • 151
Bylo jí třicet, kariéru měla dobře rozjetou, právě povýšila na senior manažerku a práce u velké francouzské firmy ji bavila. „Chodila jsem tam na sedmou, odcházela jsem v pět, obědové pauzy jsem trávila v kanceláři a svačila nad klávesnicí,“ začíná svůj příběh manažerka Markéta.

„Byla jsem zavalená prací, ale vlastně mě to bavilo. Měla jsem potřebu všem dokázat, že to zvládám na jedničku a v předtermínu, týmové úkoly jsem neustále dodělávala sama. Naprosto ukázkový workoholik jako z příručky,“ pokračuje Markéta.

Pak jim kvůli vleklé krizi seškrtali rozpočet na několika větších projektech, další zakázky rozdělili na menší části, propustili některé její spolupracovníky a podřízené, takže v méně lidech dělali více práce.

Potřebujete změnu?

Vybírejte z aktuálních volných pracovních pozic na jobDNES.cz.

„Hrozba propuštění se nad námi stále vznášela, takže to každého nutilo k obrovským pracovním výkonům. Chtěla jsem mít i nadále nad vším kontrolu, ale v tom množství práce to nešlo. Trápilo mě, že nejsem u všeho, ačkoliv jako senior manažerka jsem měla hlavně řídit lidi a rozdělovat úkoly, ne vykonávat práci samu,“ vzpomíná Markéta.

Nestíhala. Domů chodila pozdě a totálně vyšťavená. Koníčky, u kterých by se odreagovala, neměla. Začala si připadat jako robot, dělala rutinní zautomatizované úkony. Nakonec už jí bylo jedno, jak její projekty dopadnou a jaký je výsledek její práce, na čemž si dříve tak zakládala.

Vadilo jí scházet se s klienty i spolupracovníky a řešit jejich požadavky, často měla chuť všem prásknout telefonem a vykašlat se na ně. Začaly ji sužovat migrény. Na víkendy se těšila, že si odpočine. Ve finále oba dny proležela v posteli, ale odpočatá se necítila vůbec.

„Po dvou letech jsem z firmy odešla a začala kamarádce pomáhat v obchodě s chovatelskými potřebami. Musela jsem si zvyknout na novou životní úroveň a jiný rytmus. Bylo to těžké, ale teď jsem za to ráda,“ končí své vyprávění Markéta.

Pět pomocníků proti syndromu vyhoření

„Rady, jak se vyhoření vyhnout, jsou jednoduché, proto je často podceňujeme. Hledáme magickou pilulku a moderní terapii, opravdu však zabírají jen základní životní pravidla,“ říká psycholog Dalibor Špok a pět základních jich připomíná:   

1. Zdravý životní styl

Pestrá strava a dostatek pohybu. Nestačí zasportovat si dvakrát týdně, nějaký pohyb by člověk měl mít každý den. Nepoužívejte výtah, jděte do práce pěšky, vystupte o dvě zastávky dříve a podobně.

2. Odpočinek

Vybírat si dovolenou, dávat si přestávky v práci, jít na jógu či na masáž. Odpočinkem je aktivita zcela odlišná od toho, čím se zabýváte v práci. Alespoň jeden den v týdnu zcela vypněte, není dobré zapomínat ani na krátkodobé odpočívání během pracovního dne.

3. Životní rovnováha mezi prací a soukromím

Zásadní je vytvořit si pravidla a určit hranice, umět vypnout mobil a vydržet nepodívat se do e-mailové schránky. Udělat si čas na zábavu a relaxaci by nemělo být za odměnu, je to naopak podmínka efektivní práce.

4. Pracovní schopnosti

Umět si zorganizovat práci, naučit se říkat ne, být asertivní. Lidé často neumějí odmítat práci. Je třeba neustále si hlídat míru stresu a vyčerpání, aby nepřekročily únosnou míru. Zároveň byste neměli dopustit, aby práce byla nutným zlem a pouhou povinností.

5. Pomoc odborníka

Vyhledat psychologickou a psychiatrickou pomoc není ostuda. Řešením je i změna zaměstnání či pozice, což samozřejmě není snadné, nicméně někdy je to jediná možnost. Při léčbě syndromu vyhoření bývá potřeba radikálně omezit pracovní výkon. Je to však pořád daleko lepší strategie než se jednoho dne zcela zhroutit.