"Pokud chcete ze situace vyjít bez újmy a nešlapat si zbytečně po kariéře, dodržujte v takových situacích tři osvědčená pravidla," radí Matthias Nöllke, autor publikace Umění slovní sebeobrany, kterou vydalo nakladatelství Grada.
Jestliže se šéf či kolega vztekají oprávněně, protože jste skutečně udělali chybu, nehledejte žádné výmluvy. Chybu na rovinu přiznejte. Působí to neobyčejně odzbrojujícím způsobem, na rozdíl od situace, kdy vše jen protahujete a protějšek z vás musí tahat celou pravdu jako z chlupaté deky.
V případě, že šéfa dokážete přesvědčit, že se podobná chyba už nebude opakovat, není třeba dál nic řešit. Šéf ke vzteku už nebude mít žádný důvod. Musí jen vychladnout, což se u některých lidí může protáhnout.
Ve vzteku velmi často padají urážlivá a nepříjemná slova. O hrubém nadávání však s navztekaným člověkem nediskutujte, nadávky je potřeba přeslechnout.
Ale to neznamená, že si je necháte automaticky líbit a ztratíte svou důstojnost. Jen se zachováte prozíravě, protože víte, jak s naštvaným člověkem jednat. Jestliže začnete urážky vyslovené ve vzteku rozebírat, rozdmýcháte pořádné dusno a jen se zapletete do nepříjemné diskuse, která nikam nevede.
Pokud chcete vyváznout bez újmy, myslete na to, že protistrana nemůže vzít urážku zpět. Pro člověka, který se vzteká a vře to v něm zlostí, by to byl ústupek, což je čistě psychologicky nemožné. Nesnažte se urážky odmítnout ani klidným způsobem, ani to nezabere. Jen to naštvaného člověka ještě více vytočí.
Příklad: Jak nereagovat"Štěpáne!" křičí šéf. "Už jste zase spletl všechna čísla. Jste úplně neschopný!" |
Jestliže se vztekáme, je dobré vědět, že ve vzteku ztrácíte vnější perspektivu. V sobě vnímáme vztek jinak než jak působí na okolí. Proto je velmi těžké přimět někoho k rozumu, když je dokonale naštvaný. Když však navztekaného člověka donutíte, aby se podíval sám na sebe, máte vyhráno.
Může se hoditNajděte si novou práci na jobDNES.cz. Aktuálně okolo 17 tisíc volných pracovních pozic. |
A jak nastavovat zrcadlo? Neohrazujte se proti urážkám. S maximální možnou věcností jen konstatujte: "Vy jste naštvaný!" Nebo: "Vy jste rozčílený." Nebo: Mluvíte velmi nahlas."
Neptejte se ale: "Proč mluvíte tak nahlas?" Jen věcně popište, co vidíte a slyšíte. Nehodnoťte. A ušetřete si i poučující výroky typu: "Vždyť nevíte, co říkáte!" Takové věty jen provokují.
Když nastavíte dotyčnému zrcadlo, znamená to, že sami sebe vynecháte a nestavíte se do role politováníhodné oběti. Věcné konstatování "křičíte" působí podstatně silněji než o soucit žadonící otázka: "Proč na mě vlastně tak křičíte."
Chraňte si lidskou důstojnost
Může se však stát, že váš nadřízený patří k lidem, kteří se prostě jen neovládají a v návalu vzteku rádi urážejí. Překračují tak přirozené hranice pro respekt lidské důstojnosti. V takovém případě se musíte chránit, jinak si škodíte. Jde o vaši suverenitu a lidskou důstojnost. Tu si nesmíte nechat nikým vzít.
Nepřehlédněte |
Neexistují přitom jasná pravidla, odkdy máte zakročit. Roli hraje řada faktorů. Podle odborníků je dobré si položit několik otázek, které vám napoví, kolik vzteku můžete dotyčnému ještě tolerovat:
- Jak oprávněný a jak pochopitelný byl výbuch vzteku? Pokud jste udělali nějakou chybu, měli byste dotyčnému poskytnout prostor, aby se vyzuřil.
- Jak silná nebo slabá je vaše pozice? Neměli byste zapomínat, že svou pozici oslabujete, jestliže si necháte všechno líbit.
- Víte, že dotyčný je nervák, který se snadno rozčílí? Pak také víte, že nesmíte brát spoustu věcí doslova.
- Jedná se o čirý akt zvůle, kterým vás někdo testuje? Pak je hranice vaší tolerance dosaženo ihned.
- Jak otrlí či citliví jste vy sami? I to hraje roli. Vy nejlépe víte, co se vás nedotkne a co vás zraňuje.
Své rozhodování, zda se ozvat a nenechat po sobě šlapat, však příliš nekomplikujte. Pokud se ve vás ozve hlas, který řekne: "A dost" poslechněte ho. Dodejte si sebevědomí, zůstaňte klidní a soustředění. Mluvte silným, pevným hlasem, ale nekřičte. Jednoznačně konstatujte: "Právě jste mě urazil."
Pak existují tři možnosti, jak postupovat dál. Jestliže zvolíte jemný postup, pokusíte se ještě jednou o smír. V takovém případě prohlásíte, že chápete, proč je dotyčný vzteklý, ale není to důvod, aby vás urážel. U méně jemného postupu vyslovíte požadavek: "Očekávám, že se mi omluvíte." Jestliže se omluvy nedočkáte, přejděte k tvrdému postupu a rozhovor přerušte: "Za těchto podmínek nejsem ochoten pokračovat s vámi v diskusi". A pak opusťte místnost.
Míváte na pracovišti velmi často dusno?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 středa 14. listopadu 2012. Anketa je uzavřena.
