Jak se nestat workoholikem

  • 37
Člověk, který tráví život v práci, neustále si prodlužuje pracovní dobu, nepotřebuje volné víkendy, dovolenou. Nemá žádné koníčky, neodpočívá, nenajde si čas na rodinu, děti, přátele, zásadně nevypíná mobilní telefon a musí být neustále na příjmu, i když je náhodou "donucen" z práce vysadit. Je nervózní, podrážděný, špatně spí, bolí ho hlava, záda a na nic kromě práce se nemůže soustředit. Pozorujete u sebe podobné příznaky? Tak pozor! To jsou typické vlastnosti workoholika.

Rozjezd nové firmy, začátek podnikání, změna pracovní činnosti, nové zaměstnání, nespokojenost v osobním životě, nedostatek zázemí, rodinné problémy. To jsou některé z důvodů, jež podle psychologů mohou způsobit chorobnou závislost na práci ­ workoholismus. Dotyčný přestává komunikovat se světem a jiné než pracovní problémy ho naprosto nezajímají.

Více jsou touto "novou" nemocí postiženi muži a obecně lidé se středním a vyšším vzděláním. U žen je výskyt workoholismu méně častý. "V pracovním nasazení je většinou brzdí odpovědnost za rodinu a starost o děti," říká psycholožka Milada Vimrová. "A když už se u žen s workoholismem setkáme, jde zpravidla o mladé, dosud svobodné dívky nebo matky již odrostlých dětí, kterým ubyla starost o rodinu a vzniklý prostor si vyplňují prací."

Když chybí manžel

Ženy bývají nezvládnutou závislostí na práci postiženy druhotně právě kvůli chování svých onemocnělých partnerů. "Nikdy jsme neměli moc peněz a manžel to dost těžce nesl. Našel si i druhou práci a všemožně se snažil zabezpečit rodinu. Proto jsme společně jásali, když získal zaměstnání u zahraniční obchodní firmy, která v Čechách otevírala svou pobočku," vypráví Nikola Janáková z Brna. "Práce manžela bavila a dostal

Některé rozdíly mezi pracovitostí a workoholismem

Zdravě pracovitý člověk

* pracuje rád, ale těší ho a baví i jiné věci
* nespěchá, když k tomu není důvod
* je realistický, umí odhadnout své možnosti
* pěstuje dobré mezilidské vztahy v rodině i okolí
* má zájmy nesouvisející se zaměstnáním

Workoholik

*cítí nutkání pracovat, téměř neustále myslí na práci zbytečně spěchá
*slibuje více, než dokáže splnit
*mezilidské vztahy zanedbává, je ochoten se přemoci,
když osobní kontakty souvisejí s prací
*nemá zájmy mimo zaměstnání

Z KNIHY KARLA NEŠPORA POČÍTAČE A ZDRAVÍ, VYDALO BEN ­ TECHNICKÁ LITERATURA, PRAHA 1999

nadprůměrný plat, začalo se mu dařit. Firma ovšem vyžadovala často práci přesčas a o víkendech. Po čase jsem zjistila, že si sice můžeme dovolit dvakrát ročně dovolenou v zahraničí, ale nikde jsme spolu nebyli. Manžel byl stále vyčerpaný, nezajímal se o mě ani o děti, postupem doby naprosto zmizely naše společné aktivity a v podstatě jsme žili 'bez tatínka'. O tom, co nás vlastně postihlo, jsem se dozvěděla až při rozhovoru s odborníkem v manželské poradně."

Právě rodinné vztahy je třeba podle Milady Vimrové při léčbě workoholiků pozorně sledovat: "Někdy je těžké zjistit, co bylo dřív. Zda se dotyčný prací neodreagovává od neutěšených vztahů v rodině." Na vzniku závislosti na práci mohou mít podíl i přílišné nároky rodičů v dětství a ve škole, nízké sebevědomí, strach o místo, nedostatek příležitostí k trávení volného času, atmosféra ve společnosti, kdy se maximálně vyzdvihuje osobní a profesionální úspěšnost.

Můj kolega workoholik

Lidé chorobně závislí na práci jsou postrachem nejen pro svou rodinu a blízké okolí, ale i pro spolupracovníky. V pracovním kolektivu může workoholik vyvolat velmi napjatou atmosféru. Svým jednáním nesmírně komplikuje vztahy v zaměstnání. "Jeho kolegové si většinou myslí, že se chce zviditelnit na jejich úkor, a proto pracuje dvakrát více než oni, většinou bez nároku na lepší ocenění nebo volno," vysvětluje Milada Vimrová. "Ale naprostá katastrofa je, když je workoholik šéfem. To je pro jeho kolegy dokonce nebezpečné." Může totiž klást na svoje podřízené neúměrné nároky a vyžadovat stejný pracovní rytmus, jako má sám.

Jak z toho ven

Problém je v tom, že workoholik si svou závislost nikdy neuvědomí (stejně jako alkoholici, gambleři atd.) a navenek pro své okolí může působit celkem normálně. Jediný, kdo nemoc pozná určitě, je rodina. Ta je v mnoha případech iniciátorem změny.

"Léčba je jako u každé závislosti velmi těžká, navíc nelze přestat pracovat úplně," říká psycholožka Milada Vimrová. "Jakékoliv vytržení ze zaběhaného stereotypu postiženého rozčiluje, nervuje a deprimuje. Pokud má být léčba úspěšná, potřebuje psycholog spolupráci postiženého. Workoholik si sám musí uvědomit, že něco není v pořádku, a snažit se změnit své návyky." Nejlepší cestou je podobným situacím předcházet. Snažit se aktivně trávit volný čas. Naučit se odpočívat. Sportovat. Zajít si do divadla, kina, na výstavu. "Důležité je nepodléhat extrémům, najít si zlatou střední cestu a nehledat smysl života jenom v pracovním úspěchu a množství vydělaných peněz," radí Milada Vimrová.