Jak se vybírá manažer roku

Téměř stovka manažerů usilovala o titul manažer roku 2000 v soutěži vyhlášené Českou manažerskou organizací ve spolupráci s Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, Svazem průmyslu a dopravy a Manažerským svazovým fondem. Uspět mohli jen dva manažeři, povedlo se to řediteli společnosti GZ Digital Media Loděnice u Berouna Zdeňku Pelcovi a finanční ředitelce společnosti Agrofert, Dagmar Negrové.
Základní podmínkou, kterou musí splňovat uchazeč o titul manažer roku, je nejméně tříletá manažerská praxe. Titul může získat i zahraniční manažer, který pracuje alespoň tři roky ve firmě se sídlem v Česku. V letošním finále byl například Francouz, který úspěšně řídí firmu a Švéd, který je technickým ředitelem chemického podniku. "Vlastnické vztahy se při soutěži nezjišťují, ale víme, že mezi soutěžícími jsou zastoupeny převážně soukromé firmy," vysvětluje zástupce Manažerského svazového fondu Bohuslav Holub. Do soutěže nominují kandidáty majitelé firem, statutární orgány nebo podnikatelské či zaměstnavatelské svazy. Za každého přihlášeného se platí organizátorům registrační poplatek 15 000 korun.

Vybírají dvě komise

Přihlášené posuzují dvě komise, první odborná, složená z bývalých manažerů a vysokoškolských pedagogů zpracuje podklady o jednotlivých uchazečích. Dva členové komise osobně navštíví firmy, kde ověřují údaje z přihlášek a hovoří také s navrženými kandidáty. Na základě podkladů hodnotitelů určí druhá výběrová komise, složená z významných manažerů, sponzorů a nositelů ocenění Manažer roku, tajnou volbou vítěze. Při výběru přihlíží například k hospodářským výsledkům i image firmy, kde manažeři pracují. Neznamená to však, že může uspět jen manažer prosperujícího podniku. Před několika lety byl finalistou soutěže manažer Miroslav Krejčí z Chemických závodů Sokolov - oceněn byl i za to, že dokázal snížit ztrátu firmy a ta nezbankrotovala. Důležitější než výsledky organizace jsou však vlastnosti manažera - měl by mít kromě kvalifikace také schopnosti strategického řízení a invence, vlastní by mu mělo být vedení lidí a etika podnikání. I přes tato náročná kritéria však neměly v minulých letech výběrové komise úplně šťastnou ruku - manažery roku se stali i lidé, jejichž působení ve firmě neskončilo úspěšně - manažerem roku byl například mezi jinými šéf Škody Plzeň Lubomír Soudek. Vyhlašovatelé argumentují tím, že z devatenácti oceněných skončili neúspěšně jen tři a proti možnému lobbingu se brání tím, že hodnotitelé jsou na vyhlašovatelích soutěže zcela nezávislí.

Odměny jsou symbolické

Co čeká na manažera roku? Grafický list, skleněný symbol a granátový odznak, který mohou nosit jen ocenění. Manažerka roku dostane na půl roku k dispozici auto.

Na vzdělávání si čas najdu vždycky, říká vítěz soutěže

Nositel titulu manažer roku Zdeněk Pelc je pravděpodobně nejstarším ředitelem. Nejde však o věk, Zdeněk Pelc je ředitelem firmy GZ Digital Media už osmnáct let. Za tu dobu poznal řadu vlastníků firmy, musel se rozloučit s některými spolupracovníky. Práci má rád, ale není workoholikem. Zatímco přes týden nemá na rodinu příliš času, o víkendu vypíná mobil a věnuje se dětem, sportu a studiu. Z ocenění manažer roku má radost, moc v ně nevěřil, myslel si, že bez lobbování nemá šanci uspět.

Co je nejdůležitější pro úspěšného manažera?

Myslím si, že musí být vizionářem a dobrým lídrem. Bez týmové práce to alespoň ve větších podnicích nejde. Nestačí znát, člověk o svém záměru musí umět přesvědčit akcionáře, bankéře i vlastní zaměstnance. Měl by umět myslet a jednat v mezinárodním měřítku - Česká republika je příliš malým teritoriem a expanze za hranice jedinou možností uspět. Nechtěl bych zapomenout ani na morálku a vzdělání.

Máte čas se dál vzdělávat?

Tenhle problém není o čase. Celoživotní vzdělávání je základní podmínkou úspěchu manažera. V minulosti jsem se rozešel s několika náměstky, které jsem měl sice rád, ale odmítali se systematicky vzdělávat, studovat odbornou literaturu. V Čechách je problém v tom, že se tu nabízí mnoho rádoby odborných kursů a seminářů, které však lidem z praxe nemají co říci. Já jsem se vrátil z šestitýdenního semináře na Harvardské univerzitě v Bostonu, který je součástí tříletého kursu pro ředitele podniků z celého světa. Byl to zážitek, poznat absolutní špičku vzdělávání v USA. Ale také tvrdá práce, výuka denně od osmi do půl páté a pak až do noci příprava na další den.