Jak se vyrovnat s povýšením

Ještě včera jste byl kolegou a občas trochu nadával na šéfy, ale najednou je to jinak. Jste prostě jedním z nich. Vyrovnat se s tím není úplně lehké - už proto, že lidská povaha je v tomto směru nepředělatelná.

Když už jste povýšení vzali, dobře vám tak. Nelze vzít z mince jenom líc a nechat ležet rub. Dávání příkazů, kontrole, odměňování a trestání bývalých kamarádů se prostě nevyhnete. Na vás a jen na vás teď bude řešení těch největších průšvihů vašeho útvaru, s nimiž jste do včerejška mohl jít za šéfem. Psychologická literatura to někdy nazývá "osamocenost šéfa".

Smiřte se s tím, že člověk obecně nemá rád, když se mu něco nařizuje. A to i když mu rozum praví, že příkaz je naprosto oprávněný a spravedlivý. Nepříznivý dopad svého povýšení na stará kamarádství však můžete minimalizovat.

V jednání s podřízenými důsledně odlišujte člověka a čin. Člověka, jeho ego (jeho já, jeho identitu) hýčkejte a chraňte. Raníte-li něčí ego, dotyčný se zatvrdí, opevní v opozici a svou chybu nepřizná, i kdyby vnitřně jasně cítil, že vy máte plnou pravdu. Vy mu připadáte jako kamarád, který zpychl a zradil. Na čin (pozdní příchod, nepořádnost, cokoliv negativního) buďte důslední a nesmlouvaví. Nejlépe tak, že naznačíte, že negativní čin vám vůbec nezapadá do veskrze pozitivní představy o daném člověku.

Nepřestaňte si s bývalým kolegou tykat. A vůbec si nezadáte, když budete o hodně starší podřízené nadále zdravit jako první. Možná je zdravte pro jistotu ještě o chloupek srdečněji než doposud - oni to budou v prvních dnech vašeho šéfování přepečlivě zkoumat.

A když bude chtít někdo z bývalé party ze staré známosti něco protlačit? Protlačte všechno, co je pozitivní. Žádosti o nepřiměřené výhody však taktně odmítněte. V čem je podstata toho taktu? Rozdělte svou odmítavou promluvu na dvě části. První část bychom mohli nazvat "já jako člověk, já jako kamarád". A naznačme v ní, že jsme ochotni udělat hory doly.

Druhou část nazvěme "avšak já jako šéf". A v ní citlivě uveďme, že i naše možnosti jsou omezené. V této druhé části pokládejte otázky spíš vy: Myslíš, že by nám to prošlo? Jsi si tak jist, že ti a ti nezačnou okamžitě strašně nadávat? Není lepší zvolit opatrnější postup s cíli sice dlouhodobějšími, ale o to průchodnějšími? Pokud to dotyčný nepochopí, nedá se nic dělat. Šéf s odpovědností jste vy, a ne on.