Kvůli výplatě ani jiným běžným platbám bankovní účet není třeba. Když si však chcete vzít hypotéku, bez účtu se neobejdete. Ilustrační snímek

Kvůli výplatě ani jiným běžným platbám bankovní účet není třeba. Když si však chcete vzít hypotéku, bez účtu se neobejdete. Ilustrační snímek | foto: Tomáš Krist, MAFRA

Jak se žije 45leté ženě bez bankovního účtu

  • 424
Ač paní Monika není stará, je prý ze staré školy. Alespoň podle toho, že odmítá bance svěřit své peníze. Není to podle ní bezpečné. Ona má ráda o svých financích přehled a raději si vše zařizuje sama. Jak to všechno v dnešní přetechnizované době zvládá?

"Skoro denně čtu a slyším o tom, že se někdo někomu naboural do účtu. Jsem asi až extrémně opatrná, všechno raději třikrát prověřím a minimálně se vystavuji riziku. Přece se nebudu bát, že mi někdo peníze vysaje," říká Monika z Prahy, která nestojí o účet v bance, platební kartu ani internetové bankovnictví.

"U bank mě mrzí, že se platí mnohdy nesmyslné poplatky. Ukazuje to i každoroční anketa o nejabsurdnější poplatek. Třeba ještě nedávno využívaný poplatek za příchozí platbu. To by mě vzal čert," dodává Monika, podle které se bez účtu dá dnes žít docela dobře.

Účet netřeba, peníze bere většinou v hotovosti

Živí se jako osoba samostatně výdělečně činná, účet mít nemusí. A navíc má tu výhodu, že profese jí umožňuje často fakturovat oproti hotovosti. A co nejde, řeší se normálně poštou. "Je pravda, že tak mi peníze dorazí o několik dnů později, ale stačí mít nějakou rezervu a na poplacení nákladů vždy je," říká Monika. Navíc, když měla udělat nějakou práci pro neprověřeného zadavatele, raději ji odmítla, než by musela čekat na peníze několik měsíců.

A zbytek vyřeší složenky

Pravidelné platby za bydlení, mobil, pojištění a podobně řeší zase prostřednictvím složenek. Nejenže jí nevadí jít několikrát měsíčně na poštu (v Praze má výhodu téměř nepřetržité otevírací doby hlavní pošty, takže to časově zvládá v pohodě), ale baví ji i ruční vyplňování složenek. "Mám to jako takový rituál," dodává Monika. I když si uvědomuje, že by posílání pravidelných plateb přes účet bylo jednodušší a nemusela by se o spoustu věcí starat, raději má všechno pod kontrolou. Prý ji takto alespoň něco nutí na ty složenky každý měsíc vydělat. Daně platí hotově přímo na podatelně finančního úřadu.

Když není zbytí, pomůže rodina

Přestože počet platebních terminálů roste geometrickou řadou, pro Moniku to není. Všechny věci denní potřeby platí výhradně hotovostí, za hotové si koupila i auto.

A když se stane, že přece jen někdo vyžaduje pouze bezhotovostní platbu, pomůže tatínek. "Pošlu to z jeho účtu a peníze mu dám na ruku, ale těch situací bylo tak málo, že bych je spočetla na prstech jedné ruky," říká Monika.

A co třeba nákupy v zahraničním e-shopu? To bez karty nejde. "Moc je nevyhledávám, ale když něco potřebuju, pomůže mi zase sestra a vše zařídí," svěřuje se Monika.

Nákupy v českých internetových obchodech řeší výhradně přes dobírku. Nechce platit nic dopředu. K opatrnosti ji vedou také příběhy lidí, kteří naletěli podvodníkům. I na dobírku vám někdo může poslat bezcennou věc, ale tady si zase Monika hlídá ověřené obchody. A při převzetí chce vidět, jestli je zboží v originálním obalu.

Peníze u ní doma zloděj nenajde

Co dělá s přebytečnou hotovostí, kterou zrovna neutratí, a jak vypadá její spoření na stáří? "U nás doma peníze nenajdete. Přebytky jsou uložené v sejfu v bance," říká Monika. Matrace bankovkami neplní a neplnila, zlodějům na snadný úlovek šanci nedává.

Vždy, když se jí podařilo našetřit nějakou vyšší částku, pořídila si nemovitost.  Většinou levný byt mimo Prahu, takže to spravilo několik set tisíc korun, které se zase daly zaplatit hotově, nebo přes úschovnu notáře. Byty pronajímá a z peněz od nájemníků je schopná zvládat další zvelebování a rekonstrukce.

"A na stáří by mě měly zajistit právě ty nemovitosti," doufá Monika. Šetření v bance je dneska na nic, úroky tam nejsou prakticky žádné. A na burze spekulovat neumí, nerozumí tomu. Zkrátka je to pro ni příliš rizikové, proto se do podobných investic ani nepouští.

Kvůli splnění snu se musela podřídit a účet založit

Bezbankovní život fungoval bez problémů až do okamžiku, kdy se Monika rozhodla splnit si sen. Nechala si postavit dům. Na ten však úspory nestačily, proto musela do banky pro hypotéku. A nastal problém. Ne, že by jí banka nepůjčila, ale že si kvůli půjčce musela Monika založit běžný účet. Účet však využívá jen k posílání splátek hypotéky a složenkovou agendu si nechala dál. Odmítla i platební kartu a internetové bankovnictví. "Čím méně bude účet napadnutelný, tím lépe," usmívá se opatrná Monika.

Je dobře, že si Monika může svobodně vybrat. Pro základní platby ji zatím nikdo k založení účtu nenutí. "Ona totiž ta překotná elektronizace a neustálé rozšiřování povinnosti používat jen bezhotovostní převody, nemusí mít jen pozitivní důsledky. Běžný klient se pak může stát rukojmím politických sporů, do kterých mohou zasáhnout i soukromé společnosti," poukazuje na nedávnou situaci v ruských bankách poplatkový odborník Patrik Nacher.

Podle něj je nepřípustné, aby byl takto trestán běžný klient, který žádná pravidla neporušil. "Nebylo by pak logické vrátit se k původním penězům, hotovosti, bankovkám? Není přece možné ovlivňovat pomocí omezení plateb v hotovosti postoje a názory lidí na témata, která s těmito službami nemají pranic společného," uvažuje Patrik Nacher.