Jak si nezkazit nástup do zaměstnání

Nastoupí noví zaměstnanci, většinou s právě nabytým dokumentem o získané kvalifikaci. Skončily jim poslední prázdniny a před sebou mají několik desetiletí aktivního profesního života. Taková vyhlídka je pro mnohé z nich sama o sobě značně zneklidňující, a pokud nevědí, co je může čekat, je i první krok hodně nejistý. I když i tady platí, že štěstí přeje připraveným, lépe jsou na tom ti, kteří už pracovní proces zažili, třeba jako brigádníci.

Začátky nejsou lehké

Změna, kterou čerství absolventi procházejí, je zcela zásadní. Zatím se pohybovali ve školním prostředí, mezi vrstevníky, kteří měli podobné zájmy, vyznávali obdobné hodnoty, chodili většinou na stejné filmy a poslouchali podobnou hudbu. Věděli, co od sebe navzájem mohou čekat a měli s nimi podobný slovník. Ani pedagogové nebyli ve škole až tak nepředvídatelnými tvory, protože sice dokázali žáky pořádně zaskočit, ale celkově fungovala škola podle známých mechanismů. S tím je konec a vstup do zaměstnání je vstupem do oblasti, která bývala na starých mapách označována známým "zde jsou lvi".

A jako předhozeni lvům si někdy mladí pracovníci připadají. Nová situace pro ně znamená zatím neozkoušené povinnosti, jejich život dostává jiný řád. Jiří Petříček vzpomíná na první dny v zaměstnání jako na dobu velkého zlomu: "Získal jsem dobré místo, ale zpočátku jsem si nemohl zvyknout. Místo kraťasů a trička jsem najednou musel chodit v košili a dlouhých kalhotách, ráno jsem přesně v osm musel sedět za stolem a ve dvě, kdy jsem dřív pohodlně relaxoval u televize, mě ještě čekaly víc než dvě hodiny pracovní doby. Navíc mí spolupracovníci byli středního věku a šéf by mohl být mým dědečkem!"

Buďte trpěliví, zvyknete si

Vstup do zaměstnání je zkouškou schopnosti uplatnit získané znalosti v praxi a přizpůsobit se nové situaci - pracovní i lidské. Zařazení do pracovního týmu klade nároky na "sociální inteligenci", na komunikaci s příslušníky různých generací a zájmů při plnění společných úkolů. Představa některých "náctiletých", že každý nad třicet je "geront", který těm mladým vůbec nerozumí, k funkční spolupráci příliš nepřispívá. Stejně je to s oblíbeným mýtem příslušníků vyšších věkových kategorií, totiž že "ti mladí dneska nic neumějí a ještě jsou drzí". Přestože má značná část úspěšných absolventů skutečně dobré odborné vybavení a co nejdříve by chtěla své znalosti uplatnit a blýsknout se před novými kolegy, lepší je počkat a nejdříve se na pracovišti "rozkoukat".

Na mladé Einsteiny nebývají spolupracovníci zvědaví a dávají jim znát svou převahu. Pro plnění úkolů je mnohdy důležitější zkušenost a tu mladí nemají. Takže nezbývá, než se zase učit a překousnout případné degradující poznámky, že jim ta škola moc nedala. Přizpůsobit se nárokům pracovního místa znamená zjistit, co se pokládá za správné při plnění pracovních povinností i ve vzájemných vztazích, naučit se hrát v týmu očekávanou roli. Nemá cenu snažit se být už po týdnu uznávanou pracovní a lidskou autoritou nepovede se to. Vyplatí se spíš trpělivost, pozorování, jak se chovají ostatní, seznámení se s nepsanými pravidly fungování vzájemné spolupráce - i kdyby se zdálo, že je zastaralá a neefektivní. Čas na opravné návrhy ještě přijde.

Druhá strana hřiště

Příchod absolventa je zkouškou také pro pracoviště, kam je zařazen. Dobrá první

Zapamatujte si

* neoddalujte nástup do prvního zaměstnání, lepší už to nebude
* přijměte novou situaci jako výzvu, možnost ukázat, co umíte
* nevzdávejte se po případném neúspěchu, před vámi je ještě dlouhá pracovní dráha
* buďte trpěliví, nespěchejte s kategorickými soudy
* přizpůsobujte se, ale nevzdávejte se názorů, které považujete za správné, časem na ně může dojít

zkušenost se zaměstnáním je významná také tím, že do určité míry utváří obraz o pracovním procesu vůbec a určuje budoucí profesní dráhu. "Každý nástup nového pracovníka byl pro mě jako pro vedoucí velmi choulostivou situací," uvádí Jarmila Hofírková. "Přála jsem si, aby ti noví byli přijati co nejpřátelštěji a předem jsem se snažila zajistit takové přijetí i ze strany jejich spolupracovníků.

 Zejména absolventi měli brzy získat pocit užitečnosti pro chod celého oddělení, takže jsem je pověřovala úkoly trochu náročnějšími, než na jaké by si sami troufli. Když po maturitě nastoupila jako asistentka Saša, byla nejdřív vyděšená, když jsem ji poslala vyzvednout na letišti zahraniční hosty, ale zvládla to a od té doby si věřila, že se na novém místě dobře uplatní." Na nadřízených mnohdy záleží, jak nezbytná adaptace absolventů na pracoviště proběhne. V týmu, pokud je dobře sehraný, nástup nového hráče příliš nevítají, protože i pro ně je zdrojem nejistoty. Nevědí, jestli "bude umět dobře přihrát" a plnit svou úlohu. Ve spolupráci s personálním oddělením by se to ale mělo podařit.

Pozitivně působí už výběr vhodných typů na správné pracovní pozice a pečlivé naplánování prvního pracovního dne každého nováčka. Setká-li se s dobrou atmosférou a respektem, přesvědčí se o svém uplatnění a perspektivách, pak je to cesta získání výkonného a stabilního pracovníka. Spokojený absolvent je dobrou vizitkou firmy.

Co absolvent ztratí a co získá

Co bylo symbolem bezstarostného studentského života, mizí s posledními prázdninami. Taková změna je však zároveň logickým krokem na cestě k dospělosti. Mladí pracovníci naopak vítají nabytou svobodu a finanční nezávislost, i když ta je při nástupních platech většinou pouze částečná. Slibují si, že bude konec řečem: "Dokud si nevyděláváš, tak nás budeš poslouchat," a pravidelný výdělek jim dodává sebevědomí.

Jsou přijímáni jako rovnoprávní partneři a uvolňuje se vazba k původní rodině, i když si to mnozí rodiče neuvědomují a tendence ochraňovat a také usměrňovat dospělé děti u nich přetrvává. V našich podmínkách se totiž děti často ani po nástupu do zaměstnání od rodičů nestěhují a důvodem není, že by nechtěly, ale nedostatek přiměřených bytů a finančních prostředků. Přesto se postavení mladých v rámci rodiny mění a začínají si být vědomi, že za sebe musí nést větší odpovědnost.

Autorka je socioložka

PŘÍŠTĚ: Jak se stát majitelkou flotily plachetnic