Nervozita, očekávání a snaha prodat svoje schopnosti doprovází asi každého, kdo se poprvé chystá do práce. Pro úspěch není ani tak důležitá noha, kterou do nového zaměstnání vstoupí, ale vědomosti, vystupovaní i vzhled absolventa.
Vstup do prvního zaměstnání není jen výraznou změnou životního rytmu, ale hlavně zkouškou odborné a lidské schopnosti přizpůsobit se novému sociálnímu prostředí. Přechod ze školních tříd či univerzitního kolektivu do týmu spojeného složitými mezilidskými vztahy a namíchaného obvykle z lidí různého věku i vzdělání, je zkouškou přizpůsobivosti. To, že byl ve škole člověk "hvězdou" a spolužáky uznávanou autoritou, a jiný naopak "outsiderem", s kterým nikdo nechtěl kamarádit, nemusí v pracovním kolektivu platit. Už proto, že v zaměstnání se potkávají příslušníci různých generací, zájmů a názorů a při plnění pracovních úkolů jsou nuceni spolu komunikovat a vytvářet pracovní tým. A to i přesto, že jim na první pohled kolegové nemusí být sympatičtí. Nástup do práce není jenom změnou životního rytmu, ale také alespoň částečně i stylu života. "Doporučovala bych absolventům, aby pečovali o svůj zevnějšek, nástup do zaměstnání žádá většinou i částečnou změnu šatníku, s jednou sukní už většinou dívky nevystačí a uvolněný módní styl snowboardistů se do každého pracovního prostředí nehodí," říká ředitelka personální agentury Mercury Group Alice Hamidová.
Raději víc než míň
Přestože má značná část úspěšných absolventů studia pocit, že ví téměř všechno a hodlá to co nejdříve sdělit novým kolegům, je lepší počkat. Vystupovat hned po nástupu jako Všeználek se nevyplácí. Pro uplatnění v praxi je mnohdy důležitější zkušenost než teoretické znalosti získané ve škole. "Řada mladých si neuvědomuje, že nástup do práce je stále ještě proces učení, neměli by se proto bát se často a třeba na všechno zeptat," vysvětluje Alice Hamidová. Absolventi přitom často zápolí po vstupu do zaměstnání s nedostatkem informací. "Můj nadřízený se mi dostatečně nevěnoval při vysvětlování pracovní náplně a dalších souvislostí," říká redaktorka Hana Arnoštová. Plně využívat všech znalostí se člověk musí teprve naučit. Začátek profesní dráhy je pro každého absolventa zároveň zkouškou "sociální inteligence", schopnosti zařadit se a přizpůsobit se nárokům pracovního místa výkonem i chováním, naučit se hrát roli, jaká se od něho očekává. Proto je vhodné nechat si čas na pozorování vztahů v týmu, pochopit, co je pokládáno za správné při plnění pracovních povinností i ve vzájemných vztazích. "Měla jsem problémy s komunikací s ostatními kolegy, snažila jsem se každému ve všem vyhovět, i přesto, že úkoly byly již mimo moji pracovní náplň. Trpěla jsem také celkovou dezorientací, trvalo mi více než měsíc než jsem pochopila vztahy na pracovišti a celkový systém "jak to ve firmě chodí", vysvětluje Hana Arnoštová. Není prozřetelné snažit se být už po týdnu váženou autoritou v pracovních a lidských problémech jiných lidí. "Absolventi by se měli snažit ukázat zodpovědnost, pečlivost i přehled, a hlavně se nenechat odradit prvním neúspěchem. Není dobré po pár týdnech nespokojenosti měnit místo. Naopak bych doporučovala vydržet v něm alespoň rok, ujasnit si, co člověk chce a pak třeba odstartovat jinou pracovní dráhu," říká konzultantka společnosti Hays Česká republika Monika Mrkvičková.
Vyplatí se vyčkat
Vyplatí se také počkat s konečným úsudkem a případným odsouzením zastaralých metod a zvyklostí. Chování ve skupinách se totiž často utváří měsíce a je postaveno na vzájemném tříbení názorů. To trvá tak dlouho, až se přes konfliktní období dojde ke zvyklostem a pravidlům, které jsou kompromisem přijatelným pro většinu členů. Tak člověk pomalu poznává tradice, které nejsou zaznamenány v pracovní smlouvě a- organizačním řádu, ale přesto se důsledně dodržují ať už jde o vzájemné oslovování, příkazy profesní solidarity, nebo oslavy narozenin.
Jak si usnadnit vstup do zaměstnání
* přizpůsobit oblečení pracovnímu místu
* nezapomenout na zásady slušného chování
* nebát se zeptat zkušenějších kolegů
* vyvarovat se unáhlených soudů a rozhodnutí
* neprosazovat za každou cenu hned na začátku svůj názor
Vstup do prvního zaměstnání není jen výraznou změnou životního rytmu, ale hlavně zkouškou odborné a lidské schopnosti přizpůsobit se novému sociálnímu prostředí. Přechod ze školních tříd či univerzitního kolektivu do týmu spojeného složitými mezilidskými vztahy a namíchaného obvykle z lidí různého věku i vzdělání, je zkouškou přizpůsobivosti. To, že byl ve škole člověk "hvězdou" a spolužáky uznávanou autoritou, a jiný naopak "outsiderem", s kterým nikdo nechtěl kamarádit, nemusí v pracovním kolektivu platit. Už proto, že v zaměstnání se potkávají příslušníci různých generací, zájmů a názorů a při plnění pracovních úkolů jsou nuceni spolu komunikovat a vytvářet pracovní tým. A to i přesto, že jim na první pohled kolegové nemusí být sympatičtí. Nástup do práce není jenom změnou životního rytmu, ale také alespoň částečně i stylu života. "Doporučovala bych absolventům, aby pečovali o svůj zevnějšek, nástup do zaměstnání žádá většinou i částečnou změnu šatníku, s jednou sukní už většinou dívky nevystačí a uvolněný módní styl snowboardistů se do každého pracovního prostředí nehodí," říká ředitelka personální agentury Mercury Group Alice Hamidová.
Raději víc než míň
Přestože má značná část úspěšných absolventů studia pocit, že ví téměř všechno a hodlá to co nejdříve sdělit novým kolegům, je lepší počkat. Vystupovat hned po nástupu jako Všeználek se nevyplácí. Pro uplatnění v praxi je mnohdy důležitější zkušenost než teoretické znalosti získané ve škole. "Řada mladých si neuvědomuje, že nástup do práce je stále ještě proces učení, neměli by se proto bát se často a třeba na všechno zeptat," vysvětluje Alice Hamidová. Absolventi přitom často zápolí po vstupu do zaměstnání s nedostatkem informací. "Můj nadřízený se mi dostatečně nevěnoval při vysvětlování pracovní náplně a dalších souvislostí," říká redaktorka Hana Arnoštová. Plně využívat všech znalostí se člověk musí teprve naučit. Začátek profesní dráhy je pro každého absolventa zároveň zkouškou "sociální inteligence", schopnosti zařadit se a přizpůsobit se nárokům pracovního místa výkonem i chováním, naučit se hrát roli, jaká se od něho očekává. Proto je vhodné nechat si čas na pozorování vztahů v týmu, pochopit, co je pokládáno za správné při plnění pracovních povinností i ve vzájemných vztazích. "Měla jsem problémy s komunikací s ostatními kolegy, snažila jsem se každému ve všem vyhovět, i přesto, že úkoly byly již mimo moji pracovní náplň. Trpěla jsem také celkovou dezorientací, trvalo mi více než měsíc než jsem pochopila vztahy na pracovišti a celkový systém "jak to ve firmě chodí", vysvětluje Hana Arnoštová. Není prozřetelné snažit se být už po týdnu váženou autoritou v pracovních a lidských problémech jiných lidí. "Absolventi by se měli snažit ukázat zodpovědnost, pečlivost i přehled, a hlavně se nenechat odradit prvním neúspěchem. Není dobré po pár týdnech nespokojenosti měnit místo. Naopak bych doporučovala vydržet v něm alespoň rok, ujasnit si, co člověk chce a pak třeba odstartovat jinou pracovní dráhu," říká konzultantka společnosti Hays Česká republika Monika Mrkvičková.
Vyplatí se vyčkat
Vyplatí se také počkat s konečným úsudkem a případným odsouzením zastaralých metod a zvyklostí. Chování ve skupinách se totiž často utváří měsíce a je postaveno na vzájemném tříbení názorů. To trvá tak dlouho, až se přes konfliktní období dojde ke zvyklostem a pravidlům, které jsou kompromisem přijatelným pro většinu členů. Tak člověk pomalu poznává tradice, které nejsou zaznamenány v pracovní smlouvě a- organizačním řádu, ale přesto se důsledně dodržují ať už jde o vzájemné oslovování, příkazy profesní solidarity, nebo oslavy narozenin.
Jak si usnadnit vstup do zaměstnání
* přizpůsobit oblečení pracovnímu místu
* nezapomenout na zásady slušného chování
* nebát se zeptat zkušenějších kolegů
* vyvarovat se unáhlených soudů a rozhodnutí
* neprosazovat za každou cenu hned na začátku svůj názor
