Mistryně světa a Evropy v aerobiku Olga Šípková dokázala přímo mistrovsky využít popularity ze sportu i v dalším životě. Brzy po získání titulu světové šampionky natočila videokazetu se svým cvičením, pořádala turné, při kterém si s ní mohly zacvičit zájemkyně ze všech koutů republiky. Aerobik byl navíc i pro sponzory velmi zajímavým sportem, takže ani o sponzorské smlouvy neměla nouzi. Našetřené peníze použila na zřízení vlastního fitness klubu, který otevřela se svým manželem Ivanem v roce 1999. V podnikání jsou úspěšní, zájemců o cvičení je víc, než jaká je kapacita jejich areálu. Proto chystají spolu s partnery v založené akciové společnosti další velký projekt, výstavbu sportovního parku. Olga Šípková přiznává, že dnes už nemusí na každém zboží v samoobsluze hledat nejdřív cenu, jak to dělala ještě zhruba před deseti lety.
Jak jste spokojena s finanční situací vaší rodiny?
Jsem spokojená, za deset let jsme se s manželem dostali v podstatě z nuly na velmi slušnou životní úroveň. Nemusíme otáčet korunu v ruce, než ji utratíme, ale určitě nerozhazujeme. A mám dobrý pocit, že všechno je jen naše zásluha, výsledek naší práce. My jsme na začátku manželství neměli opravdu vůbec nic, rodiče nám nemohli dát žádné peníze, vyrostli jsme oba v paneláku ve velmi skromných poměrech. Nejdříve jsme se synem bydleli u rodičů, pak jsme získali byt a v něm spali na karimatkách. Na měsíc jsem na jídlo měla 1500 korun, vzpomínám si třeba, že na kuponové knížky jsem si musela půjčit dva tisíce korun od maminky.
A kolik utratíte dneska, sledujete své výdaje?
Je to o hodně víc než tenkrát. Zhruba pět až sedm tisíc korun utratíme měsíčně za jídlo, přibližně stejně tolik nás stojí osobní spotřeba. Za tu „můžu“ hlavně já, musím si pořizovat víc oblečení než dřív hlavně kvůli televiznímu moderování. Dnes si ale detailně výdaje, tak jak jsem to dělala na začátku manželství, už nezapisuji.
Má váš jedenáctiletý syn přehled o tom, kolik korun co stojí?
Občas se nám zdá, že ne, že by chtěl mít všechno. Soudí, že jsme bohatí, když máme fitness club, dvě auta, chalupu. Vysvětlujeme mu, že mít všechno nemůže a ani nebude mít a že my sami musíme hodně tvrdě pracovat. Když po nás chce, abychom si koupili větší auto, říkám mu, ať si ho koupí sám, až si na ně vydělá. A hlavně se ho snažíme přesvědčit, že jsou jiné hodnoty než peníze, i když se mi zdá, že dnešní děti mají sklon jimi všechno poměřovat.
Používáte platební karty, máte více bankovních účtů, řídíte své finance přes internet?
Platební karty používám ráda, ale musím si dávat pozor, protože se s nimi nakupuje až příliš snadno a mě to občas svádí i k nákupům věcí, které nepotřebuji. Účty vedeme dva, jeden potřebujeme na rodinné finance, druhý máme kvůli fitness clubu. O ten se stará manžel, má velký přehled o našem účetnictví, příjmech, splátkách leasingu a podobně.
Kde nakupujete, dáváte přednost hypermarketům?
Já nakupuji jak v malých obchůdcích, tak velkých nákupních střediscích. Jezdím jednou za 14 dní do hypermarketu, kde nakupuji ve velkém jídlo. Jsou dny, kdy žijeme z mrazáku, musím v něm mít například i zásobu pečiva, protože kvůli pracovnímu vytížení nestihnu pro čerstvé rohlíky nebo chleba dojít. Malé obchody mám moc ráda kvůli osobnímu kontaktu a v Praze-Vršovicích, kde bydlíme, mě v nich také dobře znají.
Měla jste někdy finanční krizi, jak jste ji řešila?
Nemůžu mluvit o skutečné finanční krizi, ale když jsem se vdala, musela jsem si občas půjčit peníze od maminky. Teď hospodařím tak, abych si půjčovat nemusela, do větších nákupů se pouštíme až tehdy, když na ně máme finanční rezervu. Výjimkou je fitness club, na leasing jsme pořídili jen posilovací stroje, ale i ty už budou brzy splaceny.
Jak nakládáte s úsporami?
Zatím jsme využívali nejčastěji bankovních termínovaných vkladů, ale manžel už se radil i s finančním makléřem. Jsme opatrní, určitě bychom neriskovali, ani kdyby nám někdo sliboval vysoké zhodnocení vkladů. Pravidelně ukládáme peníze do stavebního spoření.
Myslíte na svou budoucnost, máte uzavřenu životní pojistku?
Životní pojištění máme s manželem oba, úrazovou pojistku všichni tři i se synem Míšou. Manžel se směje, že nejdražší jsou moje nohy pojištěné na milion korun.
Plánujete dopředu, víte, co byste chtěli mít za rok nebo za pět let?
Jestli máte na mysli to, zda máme naplánovaný nákup domu za dva roky a nějakou luxusní dovolenou za pět let, tak to vůbec ne. Naše úvahy se týkají podnikání, tedy teď konkrétně úspěšného zprovoznění sportovního areálu. A začínáme myslet také na rozšíření rodiny, nechceme, aby byl Míša jedináček.
Co byste dělali s výhrou jeden milion korun?
Kdybychom dostali vlastně shora, bez vlastního přičinění milion korun, určitě bychom ho utratili. Asi za nějakou hodně pěknou dovolenou, kterou bychom si jinak nemohli dovolit.
