Dnes si představíme nekomunikující manažery. Styl "nulové informace". Jejich tichým krédem je: "Já neříkám ani tak, ani onak, ale na má slova dojde." Rozvážně sedí za svým stolem, zkoumají poslední reporty a pročítají e-maily. Chtějí říkat jen to, co si dobře rozmyslí. Se svými podřízenými mluví jen v nouzi nejvyšší.
Čím nejvíc komplikuje práci svých lidí?
Za podstatu své práce považují vyplnění tabulky výsledků, vypsání dovolených a přeposlání e-mailů. Jejich podřízení si často vytvářejí svá vlastní zadání úkolů a doufají, že budou ve shodě s nevyřčenou představou manažera. Když už to podřízený nevydrží a jde za manažerem s dotazem, jak má nějaký problém řešit, dočká se mnohdy chápavého vyslechnutí a odpovědi typu: "Já se na to podívám." A skutek mnohdy utek.
Může se hoditŽhavé pracovní nabídky najdete každý den na jobDNES.cz. |
Šéf, který se svými lidmi nemluví, je samozřejmě problém. Jeho lidé si říkají: Co mám dělat první, když nevím, jaké jsou priority? Kdo ví, co si šéf o mé práci myslí, je spokojený, nebo ne? Budou u nás do budoucna nějaké změny jako v ostatních odděleních, nebo se to našeho týmu netýká? Je pravda, že už se nebude dělat produkt XY, protože klient nebyl spokojen s kvalitou? Potýkají se s trvalým nedostatkem informací, a to je demotivuje. Jsou otrávení, protože se cítí izolovaní a nevědí, co se děje.
Bohužel to vede často k pocitu, že daný manažer je tam jaksi navíc. Podřízení nechápou, jaká je jeho přidaná hodnota. Vyplňovat výkazy a přeposílat e-maily může přece kdokoliv. Navíc se občas přidává nepříjemné zjištění, že mě manažer nepodpoří, když potřebuji. Pokud například prezentuji něco na poradě vyšších manažerů a někdo se tam do mě takříkajíc "pustí", tak můj nemluva jen tiše přihlíží, místo aby se mě zastal.
Co by se měl nemluva naučit
Patříte-li k mlčenlivým šéfům, uvědomte si výše zmíněná rizika. Vaši lidé potřebují informace, rozhodnutí a podporu. Nikdo po vás nechce herecké etudy a hodinové proslovy.
Bohatě postačí, když se svými lidmi pravidelně proberete, co se děje a co chcete, aby se dělo dál. Krátká porada, pětiminutový rozhovor, občas kolečko mezi kolegy, aby se vás mohli na něco zeptat, je-li třeba. To není nic složitého. A i když milujete e-mail, věřte, že posílání zpráv a přímá komunikace není to samé.
Těžší je naučit se dávat rozhodnutí. Místo neurčitých odpovědí říkat jasné ano nebo ne. Důvodů, proč se lidé nechtějí rozhodnout, je více. Z mé profesní zkušenosti je ten nejčastější důvod to, že nechtějí udělat chybu. Jenže mnoho manažerů si neuvědomí, že základní chybou je právě "nerozhodnout". Když už nechcete rozhodnout hned, řekněte svým lidem, kdy rozhodnete. Zapomeňte na neurčité: "Dám ti vědět," raději řekněte, že za hodinu rozhodnete, jak dál. Bude to i bič na vás.
Mlčí. Vysílá negativní signály
Poslední důležitý typ komunikace manažera je podpora a povzbuzení. Každý zná výraz tichá domácnost. Tichá domácnost znamená, že jsou lidé na sebe naštvaní, a proto spolu nemluví. Nemluvit je signál špatných vztahů. Manažer, který se svými lidmi nemluví, nevědomky právě takový signál vysílá.
Představte si jednoduché otázky jako: Jak se daří?, Jak to jde? anebo prosté pozitivní věty typu: Díky za ten přehled. Je bezva, že jste to stihli. To není nic, kvůli čemu by vedoucímu "upadla pusa", a přesto se takových jednoduchých povzbuzení mnozí lidé v práci nedočkají, jak je rok dlouhý.
