V polovině 20. století americký psycholog Victor Vroom pojmenoval princip situačního vedení, který později zpopularizoval jeho spoluobčan Keneth Blanchard. Říkají, že v určitých situacích je třeba tvrdé ruky a jindy zase volnosti.
Úspěšní manažeři po celém světě si dnes v zásadě nevedou jinak a používají tyto poznatky při své řídící práci. Pozor však na to, že tvrdě, neboli direktivně, neznamená autokraticky, kdy šéf řve na lidi, a tak si snaží udržet řád. Kamarádsky zase neznamená stylem „ono to nějak dopadne, hlavně že jsme kamarádi“. Direktivní i kamarádský styl nám nejlépe předvedl Igor Hnízdo ve filmu Obecná škola, kdy začal tím, že práskl do tabule a vykřikl své jméno a postupně povoloval, až se se svými žáky doslova skamarádil a tvrdých metod již nebylo potřeba.
Vezměte situaci, kdy učíte nováčka jízdě na kole. Co uděláte? Nedáte mu manuál do ruky a neřeknete: „Jeď!“ Nejprve mu vysvětlíte, jak na to, pak přidržujete za sedátko a teprve potom jej necháte, aby sám objel první kolečko kolem domu.
Stejného principu využijete v práci. Nováčky veďte direktivně. Při jakémkoli novém úkolu jim ukažte, co a jak dělat, a veďte je takzvaně za ruku. Vyhněte se tolik známému prohřešku našich šéfů „nemám čas!“ s tím, že chudáka nováčka hodíte do vody, ať plave a ukáže, co umí. Neplavec se často utopí, a to může být pro firmu drahé! Stejně tak řešte krize. Na druhou stranu zkušenému člověku dejte volnost, nestůjte mu za zadkem a nedýchejte mu na zátylek. Spíše přemýšlejte, jaké nové, zajímavé úkoly starému ostřílenému kozákovi svěříte, aby nevyhasla jeho motivace.
Pokud tedy patříte mezi šéfy, kteří vedou autokraticky, nebo naopak mezi ty, kteří volí kamarádský přístup, pusťte si Obecnou školu a připomeňte si, že je třeba přizpůsobit se situaci.
Myslete na to, že není nic špatného na tvrdosti, pokud stojí na slušnosti a respektu, a také na to, že lidé touží po svobodě a volnosti, kterou jim dejte, až na ni budou připraveni.
 |
Chystáte se kolegovi, nebo dokonce šéfovi říct něco pěkně od plic? Jak na to? Čtěte ZDE. |
