V případě, že se jim na získaném místě podaří zúročit vzdělání i pracovní zkušenosti, snaží se udržet, případně posílit pozici, které dosáhli.
Stále ještě ve shodě odkládají založení rodiny, budování pevných partnerských vazeb, sňatek nebo narození dítěte. Nevadí jim věnovat svůj volný čas kariéře a s ní spojeným aktivitám.
Jestliže muži v podstatě mohou pokračovat v budování pracovních pozic stále stejným tempem, u žen je tomu jinak. Jakmile má žena rodinu s malými dětmi, kariérní dveře se jí přivírají.
Dilema práce versus rodina se stalo jejím životním krédem. Nemusí jít vždy o takové věci, jako je zahraniční stáž či služební cesty, ale například i o rezignaci na další vzdělávání, změnu zaměstnání dle své vůle nebo pro nevyhovující
platové či jiné podmínky ze strany zaměstnavatele.
Vážnou trhlinu do formování představ, co by žena chtěla dělat a dokázat, mohou učinit partnerské vztahy: co jeden druhému dovolí, co si nechá líbit, kdy ustoupí a kdy si naopak prosadí svou.
Sociologické výzkumy na toto téma dokládají, že muži jsou vůči svým protějškům značně netolerantní. Jejich postoj je sycen mýtem, podle kterého je živitelem rodiny muž a žena se má věnovat jen dětem, její práce je až na druhém místě.
Pro mnoho žen, zejména mají-li malé děti, to znamená výraznou eliminaci možností pro plnohodnotné a uspokojující pracovní uplatnění, zvyšování vzdělání, kvalifikace i finanční nezávislost.
